Barák

kouzelně animovaná poloartovka v Andersonovském stylu (nejednou sem si vzpomněl na Fantastic Mr.Fox),která nabízí tři různé příběhy/povídky,které spojuje titulní dům.Jednotlivé kapitoly sice mají svoje slabší chvilky,ale ve finále mě bavily všechny tři - nejvíc pak ta prostřední. Santaolallova hudba výborná...70% (15.01.2022)

Problém povidkovejch filmu - když to začne bejt zajímavý, skončí to. První příběh je creepy a má tíživou atmosféru, ale vyzní to tak nějak do ztracena. Druhej příběh je trochu komickej bizar o nechtenejch navstevnicich, ale nějak jsem nepochopil TEN konec... A třetí je podle mě nejlepší (asi proto, že jsem kockomil a všechny postavy mi jsou celkem sympatický, nemluvě o hipizacce, která měla u gramofonu kočičí verzi alba Dark Side of The Moon od Pink Floyd 😉), ale nechává to víc otázek, než odpovědí. Tam, kde bych chtěl vědět o zatopenym světě víc, to skončí. Otevřený konce jsou totiž největší scenaristicky klišé, který existuje. Proč by si měl scénárista lámat hlavu s tím, jak příběh dokončí? Nechme to otevřený v mistery endingu, ať o tom divák premejsli a vyvíjí teorie... A tu nejdivocejsi pak na YT označí za tu, jak to původně myslel, i když to nemyslel nijak, prostě nechal " líně otevrenej konec". Dřív to možná bylo svěží, dneska už to ale člověka jenom nase*e, když každej druhej film končí otevřeně. Jsem pro petici, aby každej scénárista, kterej u filmu nechá otevrenej konec, dostal facku. A tady by zasloužil hned tři... (14.01.2024)

Tři velmi divné povídky. Stylem mají nejblíž Gondrymu, Kaufmanovi a Jonzemu a občas je i dost jasně poznat, kde na ně autoři odkazují. První povídka je laděná hlavně jako mysteriózní, s pár hororovými scénami a pár drobnými pokusy o absurdní humor, které ale kvůli té tajemné atmosféře nevyniknou. Jinak je ta atmosféra ale dost slušná, jen mě zklamalo, že je záhada onoho domu a jeho podivného architekta je jen takovým pozlátkem a nikam nevede (ačkoli ta atmosféra se tváří, že ano), že se dá celkem rychle odhadnout, k jaké myšlence to dospěje a že zvrat v závěru vyloženě odkazuje na Gondryho segment v Tokiu!, jenže tady je použit jen jako prvoplánový šok, zatímco u Gondryho byl mnohem sofistikovanější. Druhá povídka je takový pokus o komedii ve stylu Kaufmanových filmů, tz. bizarní námět, netradičně zpracovaný a s jeho dost zvláštním humorem, který ne každému sedne a ne každý ho bude chápat jako humor. Mě ale sedí a tak jsem tu pár kreativních scén ocenil a lehce se u nich i pobavil (hlavně u tančícího hmyzu), ale pořád je to jen snaha. Nefunguje to tak dobře jak by mělo, místy je to celkem nuda a ten příběh o invazi škůdců horších než je hmyz sice má něco do sebe, ale pracovat se s ním podle mě dalo daleko líp. Třetí povídka je poetický nonsens. Je lehké mu kvůli jeho melancholické atmosféře podlehnout, ale taky je lehké poznat, že to vlastně nic neříká, že to pořádně nevygraduje a že obsahově je to skutečně prázdné. Ani k tomu dosáhnutí zenu, ke kterému to ke konci začínalo spět, to nedošlo. Na jednu stranu jsem za to rád, protože bych tu zase musel vypisovat, v čem mi tahle buddhistická myšlenka nesedí, ale na druhou stranu lepší nějaká myšlenka než žádná. Tady se vlastně jenom hlavní hrdinka (která pro mě byla napřič všemi povídkami nejsympatičtější) pohne z místa i s tím místem a tím to končí. Snad se to dá vztáhnout jen k tomu, že to bude nový začátek pro ten dům, ale vzhledem k tomu, že je to jediný spojovací prvek všech tří povídek, tomu moc nevěřím. Navíc to začalo sakra slibně, zjevně postapokalyptický svět zatopený vodou, do toho tři naprosto odlišní kočičáci žijící v jednom z posledních domů, do kterých se dá dostat, do toho vtipné scény včetně narážek na ezoteriky... Už jsem si fakt myslel, že tohle bude přesně ta povídka, která mi sedne nejvíc. Ale ono to nakonec dopadlo stejně, jako ty dvě předchozí, Proto jsem je taky nehodnotil zvlášť, protože by u nich hodnocení bylo vždycky stejné - a to 3*. Každá z těch povídek má něco do sebe, asi na ně jen tak nezapomenu, ale každá mi nemalým počtem věcí vadí. Chtělo to prostě nějaké celistvější a silnější uchopení, ale co jsem viděl pár povídkových filmů z poslední doby, mám pocit, že je to problém snad v každém. 3* (03.06.2022)

Mám rád animaci a jsem rád, že občas vznikne i nějaké netradiční dílo, ke kterému se dá běžně dostat (ne nějaké festivalovky) . A stop motion animace se už dnes moc nenosí. Proti ní nemohu namítnout nic. Není revoluční, ale funguje téměř bez chybně. Problém je s příběhem tří povídek, které se všechny neskutečně táhnou. Forma funguje, ale nedokáže zvítězit nad obsahem. Takže bych to doporučil jen animačním nadšencům. (06.02.2022)

První dva příběhy mě svou absurdní iracionalitou učarovaly... divné příběhové linie, které existují pouze tak nějak z toho důvodu, že existují. Divná kabina. Tanec brouků. To mám ráda. Poslední byl na můj vkus až moc hřejivý, uvítala bych vícero té krásné zvrácenosti, díky které jsem po čas dvou předchozích příběhů na obrazovku hleděla jako na zjevení. ��koda, že zrovna ten poslední mě příliš nepřekvapil a pokazil mi tak finální dojem, který byl do té chvíle na libé vlně ,,wtf". (07.01.2023)