Zahradníkův rok

Obdivuhodná je odvaha natočit český film, ve kterém hlavní protagonista celou dobu nepromluví. “Žánrově je to taková nekonverzační nekomedie,” řekl režisér Jiří Havelka. “Nejprve jsem tam měl dialogy, postupně mizely a proškrtávaly se ty, které se mi zdály nepotřebné, až nakonec zbylo asi patnáct stránek,” dodal. Není to na škodu, Kaiser hraje skvěle a třeba jeho vztah s manželkou je ve filmu o beze slov vykreslený neskutečně cituplně.  Kdo nepůjde do kina v očekávání lehké letní komedie, ale připraví se na film k zamyšlení o absurditě a bezmoci, ale i síle lidského ducha a vlastních hodnot, bude, myslím, spokojen. (16.07.2024)

Nemůžu tomu dát průměr, to by nešlo, v žánru absurdity i zahradničení je to prostě povedené. Navíc je to ješte i bajka s jednoznačným poselstvím - když není ve vašich silách (ani v silách státu) zlo porazit, můžete ho zkusit aspoň unavit. Pro mě osobně sice nepředstavitelný koncept, ale chápu, že každý jsme jiný. Jinak Oldu s Dášou už budu navždy vidět jenom u toho stolu😀 - nápad s opakováním jídla mi sice nejdřív přišel pitomý, ale později vlastně geniální. (17.10.2024)

Když mi zamezili přístup k domu, mlčel jsem. Když otočili auto a rozbili kolo, mlčel jsem. Když mi pozabíjeli veškeré zvířectvo a zahubili rostliny, co mě živí, mlčel jsem. Když mi odpojili vodu, zapálili úly a rozmlátili mi držku tak, že už nikdy v životě nebudu chodit rovně, mlčel jsem___ Zámeček vedle zahradnictví u Freemanů nakoupil nějaký zahraniční milionář a hodlá k němu přiřadit i vedlejší pozemek, který celý život zušlechťují Olda a Dáša. Vzhledem k tomu, že ti ho odmítají prodat, tak máme před sebou takřka hodinu a půl sledování scén, kdy anonymní zmrdský boháč jim usazuje jednu jobovku za druhou a oni se tomu prostě přizpůsobují. Nikdo jim nemůže nijak pomoci a oni sami sobě také ne, protože se odmítají na čemkoli spolupodílet. Tak to začne a tak to skončí. Problém pak není v tom, že ze své podstaty pasivním postavám není dána nějaká možnost vyústění z tého bezútěšné situace, problém je v tom, že ten film z ní odmítá udělat vyústění. Typicky po Česku jen krčí rameny nad tím, jak věci nejsou fér a nedá se s tím prakticky nic dělat, což zaobaluje do standardní berličky werichovské povšechnosti, akorát tady navázané na Čapkův Zahradníkův rok. Jeden z nejuchcanejších, nejzbabělejších českých filmů za dlouhou dobu opěvující status quo vůči zcela očividné nespravedlnosti, jejíž prezentací se prakticky po celou svojí stopáž zabývá. Samotná zápletka na papíře zní dost podobně jako třeba filmy Rumunské nové vlny či Andreje Zvjaginceva, ale v těch je pořád cítit ten nesmířený hněv a boj s neustálou frustrací. Tenhle pokus o český Perfect Days v sobě však nemá ani za mák odporu, protože krom asi dvou mikroskopických případů, mezi které velkoryse započítávám i odmítnutí chleba s máslem od manželky, zde vidíme jenom sklánění hlavy. V Louise-Michel šly prekarizovaný zaměstnankyně zavřené textilky ustřelit svýmu zaměstnavateli hlavu, tady Kaiser po vyhubení veškeré jeho fauny, o kterou se poctivě staral, jde postříkat jabloně. (18.10.2024)

Kaiser na jehož výkonu film stojí ztvárnil skoro stoickou, westernové bojovnou postavu s Ghandiovskou metodou boji proti zlu pasivním nenásilným odporem. Čeká se jen, kdo déle vydrží s nervy. Postupně snímek ztrácí stavu jakoby scény nebyly ideálně načasované, čímž vyprchává paranoidní atmosféra. Čtení úryvků z prozy Karla Čapka Zahradníkův rok působí milé archaický a melodický. Zahradník postupně přejde z tiché obrany do protiútoku. Pro někoho může být film až příliš stylizovaný, ale téma mravní převahy proti násilí je vděčné. (28.10.2024)

„Zahradník René Mandys z Dolní Olešnice čelí teroru svého souseda, majitele zámku. Ruský podnikatel Alexej Zacharov má o jeho parcely zájem, jenže zahradník se k prodeji nemá. A tak mu najednou kdosi vypálil skleník, příjezdovou cestu mu zatarasili, a ještě byl přepaden – s doživotními následky. A policie mu zatím moc nepomáhá.“ (ČT24, 4. 10. 2011) – Tvůrci se měli více zaměřit na skutečný příběh, ruský oligarcha rozhodně neměl být zamlčen. Násilná snaha o nadčasovou výpověď a vysokou uměleckou úroveň snímek srazila do průměru. Díky přítomným citátům může film posloužit k seznámení se stejnojmennou Čapkovou knihou, která je jinak extrémně nezáživná. Zhlédnuto v lounském kině Svět. (02.11.2024)