Kuchyně

Daniel Kaluuya možná nepatří mezi ty největší filmové hvězdy, postupně se ovšem zvládl vypracovat z vedlejších rolí v role hlavní (Uteč, Queen & Slim, Nene), Oscara mu poté vynesla role Freda Hamptona v Jidáš a černý mesiáš. Kdejaký herec poté získá nějaké ty režijní ambice. Dystopická sci-fi Kuchyně je nejen režijním debutem Kaluuyi, ale také celovečerním debutem architekta a tvůrce krátkých filmů Kibweho Tavarese. Oba pochází z Velké Británie, Kaluuya zároveň spolu s Robem Hayesem a Joem Murtaghem stojí za scénářem. Jeví se z Daniela Kaluuyi režjní talent hned na počátku jeho případné režijní kariéry? Chytrých sci-fi není nikdy dost. Zvláště v moment, kdy nabízejí sociální komentář. Nedá se přitom říct, že by Kuchyně Kaluuyi a Taverese hned evokovala sci-fi Neilla Blomkampa či třeba nedávného Stvořitele Garetha Edwardse. Komorní sci-fi svým futuristickým designem snadno evokuje, že se vlastně nejedná o příliš vzdálenost budoucnost a evokuje něco, co by vlastně mohl z fleku natočit Spike Lee. Stačí si vlastně představit Blade Runnera, kdyby by byl natočen jako sociální drama.  I přes dystopický minimalismus může Kuchyně spoléhat na vypilované vizuální efekty. Působí to jako film, který má díky svému režijnímu duu jasně danou vizi. Do velké míry se tu totiž pořád odehrává realistický příběh ve sci-fi kulisách. Kaluuya a Taveres přitom nemusí sázet na revoluční filmové postupy, přicházet se zásadními obraty a usilovat o nějaký zásadnější zásek do sci-fi žánru. Servírují totiž znepokojující podívanou, která nutně nepotřebuje tu nejvýraznější tvůrčí vynalézavost. Jasně totiž evokují tolik známou dramatickou formuli o sociálním útlaku, jen okořeněnou futuristickými kulisami. Šikovně se tu tak po špičkách překračuje mezi komorním lidským příběhem a výrazným politickým přesahem. Vlastně chybí málo a film by nemusel být vůbec sci-fi. Na to je vše zobrazené až příliš realisticky, důvěryhodně a především lidsky. Už dlouho nebylo zasazení do blízké budoucnosti tak blízké. I když tyto chytré myšlenky poté nefungují nejsilněji v napojení na příběh hlavního hrdiny Iziho v podání Kanea Robinsona, přeci jen i jeho vztah s mladým Benjim v podání Jedaiaha Bannermana má v síle celého vyprávění alespoň minimální přidanou hodnotu. Jen dost možná ne tu vyloženě emocionálně nejsilnější.  S malým rozpočtem se pořád dají dělat divy. Dá se snadno polemizovat o tom, že šlo možná potenciál vytěžit ještě výraznějším způsobem, myšlenka o síle komunity a boji za nespravedlnost, která zvládá být především v aktuální době relevantní ovšem z filmu skutečně dýchá. Boje o své domovy, o svá práva, o své životy. Kaluuya a Taveres k zavedenému tématu o sociálním útlaku zvládají díky zasazení do budoucna přistoupit svěže, výsledkem je poté rozhodně film hodný zamyšlení. I přesto, že někteří skryté myšlenky dost možná nepochopí a někteří je naopak budou záměrně ignorovat. Kaluuya i Tavares do budoucna skrývají režijní potenciál. Jejich do velké míry komorní, přesto strhující a především chytrá dystopická sci-fi se sociálním komentářem je minimálně svěží kvalitní závan ve filmové nabídce Netflixu, která navíc díky svému příběhu o sociálním útlaku a boji za lidská práva přichází v pravý čas. Pro některé díky bohu, pro některé bohužel. Je jenom na divákovi, zda si nechá Kuchyní promluvit do duše a nebo bude myšlenky tohoto šikovně zpracovaného sociálního dramatu ignorovat.... (19.01.2024) (méně) (více)