Ešte nie som, kým chcem byť
Obsahy(1)
Libuše Jarcovjáková je legenda světové fotografie a nespoutaná žena, která se vzepřela všem konvencím. Její život je mozaikou fascinujících setkání a divokých příběhů – od drsného undergroundu komunistického Československa, přes exkluzivní focení pro módní špičky v Tokiu, až po dramatický útěk do západního Berlína, kde byla svědkem pádu Železné opony. Z tisíců analogových fotografií a stránek osobních deníků vznikl v režii Kláry Tasovské formálně jedinečný dokument, který nadchl publikum na festivalu Berlinale. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (34)
Inšpiratívny dokument v jedinečnej forme. Turbulentný životný príbeh fotografky Libuši Jarcovjákovej, poskladaný z tisícok analógových fotografií, okamžite ozbrojí svojou priamočiarosťou, obnaženosťou a melanchóliou, ktorá ľahko prelezie aj na samotného diváka. Pretože každý z nás sa občas stratí a musí nanovo hľadať. A niekedy na to nestačí ani celý život, aby sme začali byť tým, kým skutočne chceme byť. | Videné na MFF Cinematik 2024. ()
Film složený jen z fotek, ale vyprávění a emoce v něm fungují dokonale a je to výborná výpověď o době, ve které se odehrává a paní fotografka je osobnost (potvrzeno i diskusí po projekci). Fotky vypadají obyčejně, ale mají svůj styl, kterého se drží po celou dobu. Ve filmu jich je prý tři tisíce. Tohle bych poslal na Oscary, na rozdíl od Vln to může zaujmout i v zahraničí, ale to asi chci po ČFTA moc (na Lvech bohužel tipuju nominaci jen na dokument). ()
Po delší době český dokument, který si opravdu zaslouží velké plátno. Příběh rozprostřený do více než dvou desetiletí v životě fotografky Libuše Jarcovjákové je sestavený výhradně z jejích fotografií, sestříhaných do působivé, hravé a nebývale dynamické koláže podmalované doprovodnými zvuky a předčítáním z autorčiných autentických deníkových zápisků. Příběh o hledání osobní identity a domova postupně proplouvá mnoha navazujícími tématy, zatímco tisíce převážně realistických fotografických snímků demonstrují dobu a život v Československu v letech 1968 až 1989, nicméně podíváme se i do Japonska nebo Západního Německa. Zásadní jsou přitom četné autoportréty samotné Libuše, která v nich s překvapivou otevřeností obnažuje kromě svých myšlenek a mnohdy dost intimních zážitků i své tělo a zachycuje tak svou fyzickou proměnu i profesní vývoj v průběhu času. Formálně osvěžující a vytříbené dílo, které má i díky veskrze univerzálním tématům reálnou šanci rezonovat jak u domácího, tak u zahraničního publika. ()
Intenzivní ponor do jednoho života coby alternativní historie jednotlivce vůči historii světa jednak pohlcuje bezprostředností a otevřeností, ale současně zcela vyráží dech svým formálním zpracováním. Před zhlédnutím může propagací vyzdvihovaný fakt, že film sestává z 3000 fotek, působit omezujícím i odrazujícím dojmem. Po projekci představuje zcela zásadní konstatování statického zdroje, který se v nevídaně bravurní symbióze s čteným přednesem osobních deníků, hudbou, ruchy a především střihem proměňuje do živého tvaru obdařeného duší. Tohle není žádná slideshow, ale ex-post-pixilace fascinujícím způsobem naplňující samotnou esenci animace. Stejně tak i životní příběh Libuše Jarcovjákové ač vymezen ikonickými mezníky letopočtů 1968 a 1989 nabízí zcela osobitý vhled do dané doby stranou obvyklých asociací a zbanalizovaných klišé. Namísto běžného "být při tom" zde dostáváme záplavu autentických záznamů nekompromisního žití velkým dějinám navzdory. ()
Fotografie asi neocením, protože mi to přišlo jako obyčejné výcvaky všedního dne, ale to je možná ta autentičnost. Ovšem je to pozoruhodné vyprávění o životě jedné neobyčejné ženy, která se vzepřela konformnimu životu, která uměla propít celou noc s dělníky, stejně jako se nebála odcestovat za příležitostí na druhý konec světa. ()
Galerie (11)
Photo © Libuše Jarcovjáková
Zajímavosti (7)
- Libuše prozradila, že ji překvapil stříhač Alexander Kashcheev tím, že sledoval snímek ve Varech společně s diváky, přesto že už ho musel vidět nespočetněkrát, jestli snad už nemá „úchylku“. (griph)
- Libuše Jarcovjáková schovala první 2 deníky z dětství tak pečlivě, že je už nenašla, proto se film odehrává až od jejích 17 let. (griph)
- Libuše Jarcovjáková se přiznala, že jednou ji policie požádala kvůli případu, který se netýkal přímo jí, o její deníky. Tato zkušenost ji vyděsila natolik, že do deníku už nepsala všechno. (griph)
Související novinky
Finále Plzeň láká na exkluzivní premiéry
Filmový festival Finále Plzeň nabídne divákům exkluzivní možnost zhlédnout řadu premiér a předpremiér českých filmů. Od 20. do 25. září se v západočeské metropoli představí snímky, které teprve čeká… (více)
Jubilejní 50. ročník Letní filmové školy se blíží
50. Letní filmovou školu Uherské Hradiště zahájí ve světové premiéře komediální snímek režiséra Šimona Holého Hello, Welcome o třech herečkách, které se společně vydávají na festival do Karlových… (více)
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (více)
Reklama