Režie:
Miroslav CikánScénář:
Jaroslav MottlKamera:
Václav HuňkaHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vladimír Ráž, Eva Marie Kavanová, Robert Vrchota, Hana Kavalírová, Vladimír Řepa, Stanislav Neumann, Světla Svozilová, Marie Grossová, Jiří Valenta (více)Obsahy(1)
Hlavní hrdina, sympatický inženýr, je vzorným pracantem, avšak čas od času na několik dní zmizí, aby se oddal bezuzdnému flámování. Jeho kamarádi sice tyto absence kryjí - ale nakonec dospějí k závěru, že musí svého druha oženit, aby mu zabránili v dalších výstřelcích. Po mnoha zmatcích a nedorozuměních však kýžená svatba přece jen nastane, a dosud slabošský protagonista se může v klidu věnovat budování nové společnosti. Ač celý příběh vyhlíží, jako kdyby pocházel z nějakého meziválečného kýče, filmové podoby se dočkal v roce 1950; však také námět poskytl v té době již nežijící Vladimír Slavínský. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Téma, které by fungovalo v předválečné kinematografii, ale v roce 1950 působí křečovitě. ()
Komedie z pozůstalosti Vladimíra Slavínského, kterou natočil jiný ostřílený prvorepublikový režisér Miroslav Cikán. Vladimír Slavínský údajně umíral s pocity trpkosti, když ho zradilo jeho vlastní publikum. Vždyť přece natáčel filmové příběhy, tak jak je chtěli jeho diváci vidět. Jeho diváci se opravdu až tak moc nezměnili, ale změnila se doba. Zatím co dříve neměl Slavínského divák širší možnost výběru, pokud vyškrtl salónní komedie a dramata, zbývaly mu adaptace červené knihovny a lidové veselohry. Ovšem v době, kdy se na plátně začala objevovat současná témata ze současného prostředí, které si divák mohl skutečně ohmatat, dával bez ohledu na kvalitu námětu i filmu samého, přednost jim. Slavínský tedy napsal veselohru o závodním inženýrovi, který má pouze jednu nectnost, jednou za kvartál si několik dní posedí ve vinárně U Zbrojnoše. Ale ještě jsou tu kamarádi z továrny a půvabná sekretářka ředitele podniku, kteří ho přivedou na správnou cestu. Slavínský i Cikán se pokusili sžít se s novými poměry a Pára nad hrncem byla skutečně komerčně úspěšná. Tvůrci ani tak neubližují dnešnímu i tehdejšímu divákovi, jako spíš sami sobě. Tato veselohra je totiž natočena přesně v intencích jejich nejznámějších veseloher (nejnápadnější je to u svatby), s jednou výjimkou, a tou je právě násilné přenesení do socialistické současnosti. Pokud se rozhodnete dívat, můžete se bavit stejně jako u slabších Slavínského a Cikánových předúnorových filmů, a pokud by Vám některé reálie způsobovaly zažívací potíže, dopřejte si Okénko, Posledního mohykána či Příklady táhnou. PS: A nezapomeňte, jak se chudáci továrníci nadřeli, než na ně dělníci vydělali... ()
Pro mě v pohodě vstřebatelná naivita, budovatelská i romantická a padesátková skřípající "uvolněnost". Výborný sloh (Vrchota vynikající) srandovní humor a chvílemi velmi povedené záběry zkušeného kameramana Huňky. Liškotóny se tomuto filmu vyhýbají, i když je zde podepsán, je zde prakticky k nepoznání. ()
Zaujalo mě, jak dobře byly vybaveny byty, ve kterých bydleli dvě dívky, a dva chlapci. Byty přidělovali fabriky, a taky je vybavovali? Film na první shlédnutí se mi líbil. Časem už méně. Ale jeho cílem bylo patrně pobavit, a tak se stalo, že vše se motá vedle práce, která pokud odsýpá, tak bude i republika v lepším stavu, ale co vztahy? Takže nejlépe by bylo, kdyby jedna z těch dívek, co bydlí v jednom bytě si vzala jednoho chlapíka, co bydlí s druhým chlapíkem, a skutečně k tomu za pomocí vedení závodu i dojde....Někdy si říkám, kde se bralo v padesátých letech minulého století tolik optimismu, že vše bude ve společnosti lepší. Dneska už žádný optimistický film nikdo nenatočí, protože atmosféra ve společnosti je jiná. Ale že taková kdy existovala, a lidi ji i přes tyhle filmy baštili. ()
Pokus skloubit budovatelské téma s odlehčenými milostnými zápletkami filmů 30. a 40. let. Povedlo se tak napůl. Jak nejde o budování, má snímek skvělé dialogy, chytré situace a dobré herecké výkony. Jak však nastoupí úderničina, začnou vtípky drhnout. Přesto toto dílko pobaví. A potěší spoustou herců z oněch 30. a 40. let, kteří se zde třeba jen mihnou v cameo roli. ()
Jaj, boha, to byla taskarice, ale bavil jsem se nad tou tuposti vytecne:-) ()
Z úcty ke všem chudákům postiženým aktérům dávám **, hrát v takové budovatelské lepenici si fakt nezasloužili. ()
Další z angažovaných filmů poplatný své době. Příběh je celkem naivní a prostý. Šikovný inženýr čas od času chlastá, jeho kámoši se rozhodnou, že ho musí oženit, aby s tím přestal. A tak ho seznámí s jeho sousedkou, která mu řekne , že chce aby jí požádal o ruku (zajímavý způsob jak se vnutit do chomoutu) K tomu je tu spolubydlící, který to táhne z jinou , která schodou okolností je spolubydlící té druhé a tak se plánujou dvě svatby. Jenže aby to bylo zajímavější tak ženich místo svatby jde dělat zlepšovvák do továrny, druhý ho hledá a skončí tam oba dva. no jo pro budování všechno. Pak se zase nevěsty naštvou a tak se to všelijak komplikuje. Až je rázem svatba za náma, poněkud to tvůrci rychle ustřihli. Přesto jako celek to nepůsobí tak moc uvědoměle, ale spíš humorně. ()
Vzhledem k poslednimu vikendu mam k hlavnimu hrdinovi pochopeni:-). Jako komedie to moc nefunguje, dej roztristeny do epizod. Herecke vykony prumerne a Slavinskeho namet slabsi... ()
Hm... ()
Ach, jak krásná perverznost z pozůstalosti Slavínského, natočeno Cikánem. Myslel jsem si, že jsem velkým znalcem budovatelismu v kinematografii a všechny hrůznosti s Jiřinkou jsem již viděl. Nebylo tomu tak. Toto je famózní dílko. Ing. Kohout je zlepšovatel a skvělý soudruh inžinýr. Jenomže sotva něco vylepší, ožere se jako prase a paří několik dní. Ředitel ho shání marně. Však jednou v deliriu pozná krásnou Helenu. Závodní rada má na vše recept. Spáří Helenu s ožralým inženýrem a rozkážou Vemte se-musí ho někdo hlídat, jinak bude socialismus v prdeli! Helena je velmi přitažlivá slípka a inženýr pod tlakem odborů. Zbývá vyřešit bydlení, aby se strana nažrala a koza zůstala celá. Spáří tedy jeřábnici s pobudou z dílny(Robert Vrchota). Film má ještě naprosto úchvatný konec mezi Poděbrady a Prahou. Byl jsem doslova ohromen! ()
Octovy zabal. ()
"Pepíku, já mít takovou hlavu, tak ji nosím jenom v neděli", "Oženit - to je to samé jako nacpat fajfku tabákem" a další podobné kecy můžeme slyšet v tomto filmu. Rok 1950 se očividně nezapřel a vyvedl na světlo světla další bezvýznamnou budovatelskou agitku, která ničím zvláštním českou filmografii neobohatila. Herečky nejsou pohledné, herci se baví o ničem, scénář nezajímavý, zaujme snad jen ten mladý Ráž a malé štěky prvorepublikových hereček typu Valentová, Svozilová a Grossová, jinak propadák. ()
Povedená taškařice, je tam znát Slavínského scénář. Jinak je děj tak hloupý až je krásný, hlavně po těch letech. ()
Prumerna komedie o dvou paralelnich svatbach a o vynalezci-alkoholikovi. ()
Predvojnový naivný príbeh zasadený do doby budovania socializmu. Výsledkom je nerovnomerný a rozpačitý film... ()
Výrobní komedie, kterých ve své době vzniklo spousty a které měli povznést pracovní morálku a chuť budovat, aby socialistický rozkvět přinášel jen radost. Tento snímek je zpočátku velmi krkolomný, ale jak se příběh postupně rozvíjí, dostává stále větší komediální příchuť, až vygraduje veselými zmatky s prvky sitcomu, kdy veškerá agitace končí a nastává chvíle zábavy. S tím budováním se tu zase až tak moc nepřehání, takže vznikla průměrná komedie z které nemrazí a naopak dokáže pobavit. ()
Na lince znárodněného filmu vznikl další skvělý výlisek. Přidali alkoholovou "zápletku", na konci megatrapnou svatební ságu plnou omylů, zabalili do budovatelského nadšení, hercům narazili na ksicht úsměv číslo 6 a hodili do žlabu kreténům, kteří zvýšili své pracovní úsilí alespoň na 105%. ()
Já jsem se bavil. Velmi hezká agitka, a dokonce jsem se i párkrát zasmál. Už nevím čemu, podruhé nemusím. Na tu dobu jistě dobrý film, ale i dnes se na něj podívat dá. ()
Reklama