Fando a Lis

Poloviční stopáž by byla ideální. Takhle mi to ale přijde jako zbytečně zdlouhavý a formálně ani nijak moc zajímavý experiment, kde Jodorowsky teprve začíná objevovat možnosti filmového média. Symbolika poněkud těžkopádně a rozhodně mnohem nesrozumitelnější a nestravitelnější než v režisérových dalších filmech. A taky je to celkem nuda. Snad si to zaslouží i druhý pokus, zatím 2,5* (04.08.2008)

[LFŠ 2008] Do Taru, do Taru. Tak blízko a přesto tak daleko. Tohle alegorické putování s Jodorowským natáčeli divadelníci o víkendech, protože jejich surrealistická, částečne improvizovaná a vždy jiná divadelní představení byla velmi náročná na přípravu. No a Jodorowského pak při premiéře na filmovém festivalu v Acapulcu málem ukamenovali. Jak překrásný je pohřeb. Těm co film nepochopili bych doporučil dokument La Constellation Jodorowsky. (10.08.2008)

Pozoruhodný - surrealistický - fantaskní - dekadentní - metaforický - poetický - skandální ... a také hluboký - nezapomenutelný - nedoceněný. Režijní debut Alejandra Jodorowskeho, který ve své době nebyl zrovna přijat - spíš naopak, nicméně dnes (kdy je jméno Jodorowsky spojeno s jeho osobitým putováním po Svaté hoře) je vcelku vyhledáván... Určité vize, které se na mě během několika minut vrhaly, možná zapomenu... ale ten pocit ve mě zůstane. (29.04.2008)

Naprosto neuchopitelný a odvážný film, ve kterém Jodorowsky jasně dává najevo, jakým směrem se bude ubírat jeho režisérská kariéra. Alegorické putování do země zaslíbené Taru, na kterém si každý z hlavní dvojice (Fando a Lis) s sebou táhne svá traumata, hříchy a jiné latentní strachy. Jodorowského estetika rozhárané bizarnosti nabývá v černobílém provedení přece jen mírně klidnějšího vzezření. To se ale ovšem ani přinejmenším nedá říci o příběhu (jestli připustíme, že nastíněný motiv obalený bizarnostmi se dá nazývat příběhem). Zdánlivě lineární dějová linka, jejímž cílem je dosažení země Tar, ve skutečnosti onu linearitu, kterou chápeme jako cestu on něčeho k něčemu, postrádá. Hlavní hrdinové neustále bloudí v kruzích svých dětských traumat, které nezřídka dojdou explicitního a násilného vyjádření. Ale ani v tomto okamžiku Jodorowsky nic dál neposunuje. Jeho hrdinové znovu a znovu upadají do svých niterných muk a dosažení cíle tak připomíná Sisyfovo valení balvanu. Celý film je jako labyrint znaků a významů, ze kterého neexistuje jednoznačné východisko (zvlášť viditelné je vyjádření osudu Lis pomocí marionety zbavené svých provázků - pohyblivosti). Na každém pak už záleží, jak jednotlivé znaky bude číst a k jakému východu dospěje. (30.08.2009)

"Hrajeme." - "Já jsem slavný pianista." - "Jestli jsi slavný pianista a já ti useknu ruku, co pak budeš dělat?" - "Budu slavným malířem." - "A když ti useknu i tu druhou, co pak budeš dělat?" - "Stanu se slavným tanečníkem." - "A když ti useknu nohy, tak co?" - "Budu slavným zpěvákem." - "A když ti useknu hlavu?" - "Až budu mrtvý, moje kůže bude výborný buben." - "A co když spálím ten buben?" - "Stanu se mrakem a budu moci mít jakýkoliv tvar." - "A když se mrak vypaří, co potom?" - "Stanu se deštěm a vyrobím válečné žně!" - "Vyhrál jsi." Celovečerní prvotina Alejandra Jodorowského se v době svého vzniku setkala s velmi rozporuplnou kritikou, v mnoha zemích byl film zakázán, jinde se nepromítal vůbec, čemuž se ale ani trochu nedivím. Experimentálně a surrealisticky laděné cvičení na téma symboliky, fantazijních (snových) představ a vizí lze jen velmi obtížně uchopit (je to vlastně nemožné). Možná, kdybych dílko sledoval v alkoholovém či jiném oparu, výsledek by se dostavil a já tuto filmovou kolá�� pochopil mnohem lépe. Fando a Lis jsou milenci, jejichž láska ovšem občas přerůstá v čistou nenávist, zejména Fando někdy s Lis zachází jako s kusem hadru, a to doslova (ne nadarmo se říká láska až za hrob, v tomto případě to platí dvojnásob). Jodorowsky má, jak jsem se dočetl, velmi široké obzory (co se umělecké činnosti týče). Je to dost znát, já této směsici všeho možného tiše tleskám a jdu dumat, co jsem to vlastně viděl. (25.11.2007)