Orlando

Napadá ma jedniné slovo, ktorým by som dokázala opísať tento film. Je to "nespútanosť". Nespútanosť príbehová, obrazová, herecká, ale hlavne nespútanosť myšlienková. Knižnú predlohu síce nepoznám, ale ak je film len spolovice taký, aká je knižná predloha, chápem prečo je považovná za nesfilmovateľnú. Virginia Wolfová písala knihu Orlando vraj ako svoj životopis a ja musím povedať, že sa jej to zrejme podarilo dokonale. Nešla na to tradičným spôsobom opisu faktografie života obmedzenom v čase a priestore, ale prostredníctvom spovede duše nespútanej v okovách obmedzeného vnímania. Vypovedá to o nej oveľa viac, ako čokoľvek iné. A ja si myslím, že tomuto filmu sa práve to podarilo vystihnúť na jednotku. (06.04.2017)

Všechno, co v Orlandovi čtenář zakouší a teprve si v plynutí dourčuje, objevně a dobrodružně, živoucně, rozechvěle, dál a dál, všechno to netušené, nepředpokládané, odhalované se zrychleným dechem, co ze sebe vyplývá až v běhu, sledu, toku, noří se panensky z mlh textu i vlastní odvahy k přemý��livosti a životu, je tady od začátku popsané, vysvětlené, pojmenované, zařazené do škatulek, vyložené jednoduchými slovy a názornými obrazy, zjednoznačněné, zpřehledněné, srovnané v bodech na osu časovou, mužsko-ženskou, filosoficko-sociální, abychom nedejbože netápali, nemýlili se. Umrtvené, ukotvené, odhalené a zbavené kouzla překvapivosti v ne-smělém vlastním odhalování - co a kdy už se odvážíme si sami pojmenovat a odhalit, co stále silněji probleskuje mezi slovy. **** Režisérka se s předlohou nemíjí, ale místo filmu, v němž by se odvážný, rebelský, osvobodivý proces sebepoznání hrdinky a její doby, extrapolovaný do několika ér a ústící v neklidnou vyhlídku zdrcující svou neuspokojivostí a omezeností a finálním nezvítězením - ale také neprohrou a nepodvolením se - stejně jako v reálném životě a době Virginie Woolfové, jakkoli nově rozežil, sledujeme jakýsi zjednodušený animovaný výtah, výklad, jako by ta nepodmanitelná předloha autorku filmu tak rozčilovala a znepokojovala, že si ji musela schematizovat a podmanit - a zabít. A zabití dovršit uspokojivým koncem, který ji nebude děsit. **** A pak se pokouší to prodat světu jako to, čím právě Woolfové Orlando je, aby pokud možno ho svou interpretací překryla, zahladila, vyhladila, protože její verze je bezpečná a s kýženou odměnou za životní hledání - v Orlandině "nalezení se" a "vrcholné seberealizaci" v zaměstnání i v dítěti. **** Nezamýšlený, tragický výsměch Virginii Woolfové, jež poukazovala na to, jak to vypadá, když ten nejsvobodnější duch toho nemůže ve své době pravdivě dosáhnout - výsměch, který však má své nepopiratelné kouzlo - protože i umrtvená a zpřehledněná ta struktura, ty výjevy, jak následují za sebou, pořád nesou stopy okouzlivosti - pokud vyloženě nejste z těch, kteří Woolfové Orlanda plně docenili v jeho nabitosti odvahou i za cenu bezútěšnosti, a nepotřebují se tudíž do života chlácholit slíbenou vyhlídkou na konečnou satisfakci. Pro takové by se tenhle film měl přejmenovat na "Je třeba zabít Orlanda" nebo "Jak je důležité zabít Orlanda". *~ (25.07.2019)

Jedinečné a hlavne vizuálne uhrančivé dielo. Snímok vás dostane už len svojím spracovaním a hereckým umením Tildy Swinton, ktorá tu bola skrátka dokonalá. A v len málo filmoch si máte možnosť pozrieť tak nádhernú výpravu, ba čo viac, navyše i akýsi prierez dobových kostýmov za cca 400 rokov. A hlavne sa tu veľmi zaujímavo rozobrala jedna téma a síce, ako a do akej miery ovplyvňovala pohlavná identita náš život a jeho omedzenia počas tohto dlhého obdobia - od Alžbetínskej doby až po súčasnosť. Nádherná záležitosť, v ktorej pre mňa jediná škvrnka bol Billy Zane. 85/100 (07.04.2017)

Obávám se, že pověst Orlanda je mnohem lepší, než skutečný film. To téma rezonuje od roku 1928, kdy poprvé vyšel román Virginie Woolf. Lidé zabývající se anglosaskou literaturou Orlanda milují pro ten satirický vztah k různým fázím dějin literatury, což vrcholí dokončením fiktivní básně Lady Orlando "Dub". A zatímco v románu nevzniká tolik wtf momentů, Sally Potterová a Tilda Swinton se různé motivace prostě rozhodly neřešit. Celou tu otázku nesmrtelnosti Orlanda ponechávají na magickém týdenním spánku, proměnu pohlaví taktéž. Dnešní poučený náročnější divák/čtenář potřebuje přeci jenom něco víc. Nesmrtelnost a fluidnost pohlaví mají dnes velmi dobře promyšlené povětšinou různé fantasy a jiné příbuzné ságy. Skvěle pragmatický vztah k převádění majetku nesmrtelných nabízí například seriál Highlander, role pohlaví v dějinách ráda řešila třeba Anne Rice. Ve vztahu k předloze mi ve filmu nejvíc chybí ztracený důvod pro odchod Orlanda na východ do Konstantinopole (uháněla ho arcivévodkyně Harriet). Stejně tak mi nesedí způsob dotažení závěru až do tehdejší současnosti, protože z přímého čtení filmu bychom došli k tomu, že se Orlando setkala v roce 1850 se Shelmerdinem, těhotná byla až někdy během světových válek v první polovině 20. století a teprve v devadesátkách to dítě bylo předškolního věku. Což je naprostá divočina. Rámec pak tvoří dvojí výstup Jimmyho Somervilla a největší fór stejně nabízí obsazení královny Alžběty I. Quentinem Crispem. Ale ať už člověk dojde ke kritickému nebo nadšenému závěru, Orlando za váš čas rozhodně stojí. Stejně jako jeho předchozí adaptace Freak Orlando a životopisný film zobrazující tvorbu románu Vita & Virginia. ___ Co říci k úvodnímu slovu v Bio Oko? Snad jen dramaturgům doporučit, aby tam pro příště nenechávali blábolit lidi tvrdící nesmysly. Ono to sice hezky vypadá, například to tvrzení o tom, že Sally Potterová byla první, kdo převedl Orlando do filmu, ale bohužel to není pravda, což si dohledá každý, kdo je ochotný rešerši věnovat alespoň pár minut. Což je zřejmě pod úroveň JČ. (15.08.2024)

Od nejvyššího hodnocení mě odrazuje jen pár ve filmu rovnoměrně rozmístěných ani tak ne hlušších, ale prostě celkově jednodušších, předvídatelnějších a hodně neoriginálně působících scén. Ty ale výborně nahrazují scény katartické. Tilda je skvělá, Billy Zane ve své pětiminutové maxiroli bezprecedentně roztomilý, celé to vypadá moc hezky (ach, ty kostýmy!!) a hudba místy hraničí s dokonalostí. (01.07.2011)