Šťastné a Veselé

Jo jo, patetické a vyvolávající jízlivý úšklebek. První světová válka bude vždy ve stínu té druhé. Léta páně 1914. Do zákopů zalehly německé, francouzské a skotské jednotky. Nic si nedarují. Vojáci mrznou, umírají, na dálku se loučí se svými nejbližšími. Ovšem jsou Vánoce a německý tenor zapěje sváteční vypalovačku. Na druhé straně frontových linií se k němu přidají skotští dudáci. I Francouzi odhodí svou národní hrdost. Prostě válečná pravidla šla stranou. Hoši vylezli ze zákopů, popili teplý čaj i šampaňské, pochlubili se fotkami svých dívčin, pokecali o životě, zahráli si fotbal. A pak se vrátili ke svým povinnostem. Jenže teď už to nebude tak jednoduché. Sice to celé drží solidně pohromadě, ale v citové rovině si mě tvůrci nezískali, postavám se pod kůži nedostali. Vizuálně se dalo se zákopy udělat mnohem víc. Atmosféru komorního dramatu si představuji jinak, i omáčky bylo zbytečně moc. Ale chápu, že někoho to zasáhlo, jak asi mělo. (15.10.2020)

„Strávíme silvestr s Němci, budeme zpívat písničky, které nás naučili Skoti a budeme pít na zdraví všech těch sviní, které si sedí doma v teple a posílají nás sem chcípnout.“ „Dnes musím bojovat ve válce, kde fotbal předčí pušku. Válce, ve které si lidé vyměňují adresy s nepřítelem, aby se mohli setkat, až bude po všem. A ještě ta kočka, kterou jsme našli s papírkem od Němců: „Hodně štěstí, kamarádi!“ Bylo mi přikázáno zatknout tu kočku pro vlastizradu. Dokud nebudou vědět, co s ní...“ Tyhle dvě citace asi nejlépe odhalí celé pozadí filmu na základě skutečné události. Během jedné vánoční noci během první světové války se vojáci dvou znepřátelených stran (Francouzi, Skotové a Němci) svévolně rozhodnout na vánoční čas uzavřít příměří, vystoupí ze svých zákopů, potřesou si rukama, zazpívají si vánoční písně, ukážou si fotky manželek, bouchnou několik šampaňských a společně odslouží půlnoční mši. Druhý den pochovají své mrtvé a zahrajou si fotbálek a karty. Na závěr si navzájem zachrání životy před bombardováním vlastních stran. Ve skutečnosti se to zcela určitě neodehrálo tak jako ve filmu, ale základ je jasný a je hodně silným odkazem celého filmu, který se jím vine jako nepřetrhnutelná červená nit – ve válkách zpravidla nikdy neumírají ti, kdo je vyvolávají a burcují pro ně, ale obyčejní lidé, které s nepřáteli na opačné straně zákopu mnohdy více spojuje než rozděluje. I proto bych první citát, který jsem použil, neváhal označit za výborný a nejtrefnější epitaf válečnému a národnostnímu pokrytectví. A taky, film parádně ukazuje, jak je církev ve svém učení pokrytecká, když se přimyká k národním zájmům a taky , jak je biblické citáty jednoduché využít pro cokoliv, zde pro štvavé řeči proti nepříteli. Film (nebo spíše podtext toho, co se v něm zrovna děje) často nechtěne vyznívá až komediálně či humorně – např. ve scéně, kdy si skotský kněz prohlíží německý vojenský opasek, na němž je napsáno „Gott mit uns“ (tedy Bůh s námi), nebo když se vojáci baví o tom, kolik smí vystřelit za jeden den nábojů. Film možná působí dost idealisticky a „utopicky“, přesto je ale dost silný a výborný. Závěrečná půlhodinka filmu je tak emotivní, že ve mně vyburcovala vztek až na samou mez únosnosti. Doufám a pevně věřím, že nikdy nebudu muset prožít to, co vojáci v tomto filmu, po těch dvou dnech by mi totiž zbylo jen jediné – prohnat si hlavou kulku (a vzít pár těch pokryteckých sviní s sebou)! (28.06.2009)

Ak má niekto ambíciu nakrútiť o jednej epizóde, ktorá sa udiala v čase Vianoc vojnového roka 1914, celovečerný film, musí mať k dispozícii kvalitný scenár a identifikovateľných hercov. To sa režisérovi Carionovi nie celkom podarilo. Výsledkom je preto nevýrazný film, ktorého obsah rozpoviete jednou vetou. A okrem tejto jednej vety už môžete spomenúť nanajvýš krásne kresbičky, ktoré ilustrujú záverečné titulky. (26.12.2013)

Přestože takové Na západní frontě klid zobrazuje realitu zákopů první světové války pravděpodobněji o něco věrněji, jedná se o velmi příjemný film. Moje dcera si po prvním vidění vyžádala scénu, ve které se potká německý tenor a skotský dudák ještě jednou. A doopravdy se to stalo. Takže 4* bez přemýšlení. (26.11.2011)

Když odhlédnu od toho, že Diane Kruger a druhý operní pěvec opravdu ani trochu nepůsobí, že zpívají (prostě ten playback je neskutečně nápadný a ty dva by se aspoň mohli zajít před natáčením podívat na nějaký koncert), jde o hodně příjemný film. Přestože je válečný, je naplněný optimismem a pohodou. Odehrává se sice skoro celý v zákopech a na bojišti, ale střílení a mrtvých je docela málo a hlavně ukazuje, že přestože byli lidé na opačných stranách fronty formálně protivníci, za jiných okolností by se mohli stát i nejlepšími přáteli, ale válka jim to nedovolila. (13.12.2006)