Rudá vražedná touha

Imamurův silně pesimistický pohled na lidi, který je zde doveden v některých případech takřka na pokraj karikatury, to ale neznamená, že by nebyl působivý. Sobectví a totální nedostatek empatie představují hlavní atributy postav, které kolem sebe neustále krouží a zdánlivě spolu i komunikují, avšak bez toho, aby si druhých pozorněji všímali. Veškeré řečové akty se tak mění na pouhé sebeprezentace, na pouhé křičení „já, já, já“, nikdy „my“ či nedejbože „ty“. Zoufalá potřeba o důstojnější život selhává tváří v tvář pokušení, ať už tělesnému či kariérnímu. Solidarita? To slovo postavy neznají, i diskuze mezi bratry o tom, kdo se po smrti otce postará o opuštěnou matku se mění v obchodní jednání plné argumentů stylu „ty to máš do práce blíž“ a „já si to nemohu dovolit, vždyť z platu sotva vyžijem“. Muži tu pak vždy prohrávají souboj se svými dolními partiemi (převzato z citátu uvozujícím zdejší režisérovu biografii), ženy zase se svou potřebou aspoň navenek působit důstojně. Není to pěkná podívaná, to teda ani náhodou. Asi mi bude chvilku trvat, než v sobě najdu dost síly na jiný Imamurův film, k deptání mi obvykle stačí pohled na reálné události ze světa... (16.01.2015)

Opět brilantní sonda do panoptika lidského života. Co mi trochu vadí, je opakující se hlavní motiv Imamurových děl (který je sice extrémně nosný, ale ne vždy je opakování matkou moudrosti) a v tomto případě také určitá krkolomnost některých zápletek. Taktéž zde dochází k tomu, že hlavní postava je podstatně propracovanější a životnější, než postavy vedlejší, což má ve finále poněkud jednostranný účinek a Imamurova schopnost ultrarealistické reflexe tak nedostává plný prostor se zde rozvinout. Proto "jen" ****. (29.07.2009)

Aj napriek dĺžke sa jedná o rýchlo plynúci a významovo bohatý film. Podobne ako Pigs and Battleships je film postupne gradovaný, plný realisticky vyobrazených postáv a motívov s lyrickým presahom. Ten je dodaný do filmu hlavne vďaka dlhým záberom Himedovej kamery a toho ako pracuje so svetlom a kompozíciou. Pre mňa funkčné hádam vo všetkých rovinách. Ženskej hrdinky nám je ľúto a je veľmi zaujímave sledovať ako bojuje medzi šťastím a zodpovednosťou k rodine, ktorá ju ale neustále ponižuje. Tento stret ženskej rozpoltenosti je hlavne v Japonsku pomerne výrazný, hlavne ak hovoríme o tradičných hodnotách. Neviem či sa to tam dá nájsť aj v súčasnosti, ale rozhodne je to prvok na ktorom je postavená aj spoločenská kritika tej doby. Imamura nemusí tlačiť na pílu čo sa týka nejakých posolstiev. Nechá nech si zaľúbite postavy a nech im podľa vzoru typických soap opier držíte palce. Predsa len je to o milencoch a vzťahoch a láske a rodine. Pre mňa je scéna vo vlaku a v tuneli uprostred snežnej búrky absolútnych vrcholom. Významovým aj vizuálnym. Rozhodne film odporúčam. Dáva veľmi pekný náhľad na mentalitu a spoločnosť Japoncov v dobe kedy v Európe nastávalo umelecké uvoľnenie. A v zásade aj v Japonsku :) (07.04.2020)

Stačil by jen plazivý dotyk bource lákaného na morušový list - a místo toho jen urážky, násilí, znásilnění. Paul Gaugin někde říká, že Evropané se nejdříve zamilují a potom milují, Tahiťané naopak, o Japoncích se nezmiňuje. Podle Imamury se nejspíš nejdřív znásilňují; slovy i činy, a pak teprve milují, pokud vůbec. strougy **** to výstižně komentuje: "Sobectví a totální nedostatek empatie... " a dále - ano, Imamura se vyhýbá jakýmkoli empatiím, v podstatě mu není nic vzdálenějšího (a proto také překvapuje evropské i americké nadšení právě nad tímto filmem). Nicméně Imamurovo "zaměření" kulturního antropologa - jak ho mnozí nazývají - se tu projevuje možná v té maximální míře. A jak říkají jiní mnozí, jeho filmy jsou "rozhárané": to nejspíš proto, že popírají vizi japonského smyslu pro "pořádek, loajalitu, korektnost, lpění na tradici a úctě k předkům, ale ukazují, co tyto "hodnoty" mohou vnášet do reálného světa. (27.05.2018)

"Rudá vražedná touha" je existenciální poezie o cestě ženy za niterným štěstím. Jde o skrytou tvář tradičně podřízeného postavení ženy, přetrvávající i v zásadní poválečné přeměně japonské společnosti. Ženská submisivita je tak dobrovolným přijmutím životní úlohy, je vytvarována výchovou i tradičním uspořádáním. Jde tu o sexualitu pudovou, vědomou, ale také nevědomou. Filmový formát je skládán do veršů a do slok, zaměřuje se na detaily i niterné rozpoložení. Chtíč, využívání, sadomasochistické rozhraní, mravní očekávání, jednostranná pokrytectví a na to vše padají kapky s přáním zamilování a lásky. Hrdinkou existenciální balady lásky je Sadako Takahaši (pozoruhodná Masumi Harukawa), prostinká, lehce naivní a pracovitá žena. Její původ a rodinné poměry ji přivádí na místo určení, kde v přirozeně nerovném postavení časem přijímá svou submisivní skutečnost. Boj vnitřního světa prochází přes uvědomění si sexuality a niterného naplnění, osud si neurvale pohrává. Hlavní mužskou postavou je Rjoiči Takahaši (velmi zajímavý Kó Nišimura), manžel Sadaky, její fyzický i duševní opak. Život muže je svobodomyslnější, vzdělání a intelektuální živobytí dodávají pocit nadřazenosti. Nevěra nikdy není stejná pro obě pohlaví. Důležitou postavou je Hiraoka (zajímavý Šigeru Cujuguči), rozpolcený bubeník se závažnou srdeční vadou. Touží po partnerském naplnění, ale lásku vyžaduje násilím. Nátlak proti slabému pohlaví je odrazem jeho vlastního strachu. Výraznou postavou je Jošiko Masuda (příjemná Júko Kusunoki), knihovnice, Rjoičiho kolegyně z práce i jeho dlouholetá milenka. Milenecký poměr přestává být dostačující, na své zamýšlené místo jde přes úplné pokoření slabé životní sokyně. Z dalších rolí: Rjoičiho na snachu náročná matinka Tadae Takahaši (Ranko Akagi), Rjoičiho bratřík Seiičiro Takahaši (Kazuo Kitamura), Sadakyina kamarádka Hisako Karihara (Fumie Kitahara), nejbližší sousedé Rjoičiho a Sadaky Eidži Tamaru (Haruo Itoga) a jeho žena Kazujuki Tamaru (Šóiči Ozawa), Film Rudá vražedná touha je úchvatnou filmovou poezií japonské nové vlny, existencialismus je skládán do slok, jeho předností je detail a rozervanost submisivního nitra. Imamura vychází z románu Šindži Fudžiwary z roku 1959, kde má opět možnost sledovat ženu z okraje společnosti, jež ve svém životě vytrvává, ačkoliv se s ní realita nikterak nemazlí. Ojedinělý filmový prožitek! (29.04.2020)

Popis česky a fotky z filmu zde. (02.03.2007)

film je dost roztahany a je v nom vela prazdnych scen, ktore by sa dali vystrihnut. stopaz 150min je dost nerealna. snazil som sa nezaspat aj ked som to pozeral cez obed. zda sa mi ze film je vystrahou pred milostnymi pomermi. keby vo filme nik nema pomer tak nie je pribeh. skoda, dufal som ze prvy Shoheiov film co uvidim bude hodny tych 87%, ktore tu ma. nestalo sa. co potom ostatne jeho filmy ktore su v cervenych cislach? (03.05.2016)