Příbuzenstvo

Viděl jsem už mnohem lepší a zajímavější československé detektivky, nicméně i tato průměrná podívaná (zápletka) určitě stojí za pozornost. Když už pro nic jiného, tak pro velmi slušný výkon (dvojroli) Slávky Budínové. Ta na sebe strhla veškerou pozornost zcela po právu, a ačkoliv jsem měl místy tu afektovanou krávu (pardon jednu z hlavních postav) chuť sám vlastnoručně uškrtit, musím uznat, že to zahrála dobře. Hrušínský si taky nevedl špatně, Viktor Preiss se snažil přicmrndávat, no a zbytek tu byl tak nějak do počtu… (24.04.2023)

Jsou jako jedna, není jedna bez druhé. Jedna je krásná, kruté tváře má, druhá je hodná, dívá se na nás jinýma očima. Jedna srdce skolí, druhá čeká, sbírá síly... Královnou této jinak matné televizní inscenace je strhující Slávka Budínová, která ve své dvojroli rozehrává malý psychologický thriller o vině, soucitu, porozumění, odpuštění, a především o bolestech ženské duše. (02.08.2022)

Ne nadarmo se říká, že příbuzné si člověk nemůže vybírat, ale známosti si volí už sám. A neznám rodinu, která je rozvětvená, a která by nebyla pro pisálky ideálním soustem v níž se odráží celé rody, dějiny země, lidstva. Pisálci, více se snažte a piště lepší příběhy než je tenhle, který je jen běžnou detektivkou. (22.08.2010)

Kvalitních herců je tu plno. Všem kraluje Slávka Budínová. Ta tu dvojroli zvládla perfektně. Pan Hrušínský zahrál svůj klasický standard. Jeho role bohužel víc nedovolila. Vlastně ani všem ostatním toho moc scénář nedovolil. Mimo hlavních postav ostatní jenom přišli něco řekli a odešli. Scénář tomuto kriminálnímu příběhu velmi ubližuje. A to, že motiv měli všichni už považuju za klasiku, která se v kriminálních filmech hodně objevuje. (30.07.2012)

Drámo nepříliš sympatických afektovaných postav, pospojovaných pokřivenými příbuzenskými apod. vztahy, z jejichž vlastního nitra vidíme právě jen to, co je přímo dáno právě těmito vztahy (totiž krom Hlachové, která je těchto vztahů středobodem). Jako kriminálka Příbuzenstvo nevyniká, k určení pachatele klasicky stačí vyloučit všechny, vůči nimž se vnucuje podezření. Radost je sledovat kriminalistu Hrušínského, nikoli ve vyšetřovacích metodách, nýbrž v úsporných gestech a pronášení nemnohých slov. Nebývá vždy tak stroze přesný jako tady. Působí tak jako protipól Budínové coby královny celého představení, jehož základní náladu určuje už její úvodní nástup v roli Hlachové. Závěr v jejím podání coby Urbanové pak přirozeně ústí do přízračnosti okamžiku, v němž ji oba muži podepřou v loktech a pažích. Zaujmou asi tak tři výskyty překotného slovosledu v Budínové větách, dodávající jejímu textu autentičnosti obvykle neslýchané. Naopak mě na scénáři mrzí zejména přehnaná očividnost mladého Hlacha a jeho ženy a také dvě hloupé věty (nejspíš převzaté z knižní předlohy?) vložené do úst Hrušínskému a kazící tak jeho úspornost: totiž zmínka o špinavé lékarničce u Prokopů a "tebe ty ženský zničí" jako typická pohodlá klička, jimiž pisálci rádi dávají na jevo, že jejich kriminalistům nic lidského není cizí (zde ve formě věty k pozdě do práce přišedšímu mladému kolegovi). (24.08.2019)