Obsahy(1)
Z Ameriky přijíždí do Evropy filmový režisér (John Malkovich), který chce ve Francii a Itálii najít inspiraci pro svůj nový film. Při této cestě potkává čtyři osoby, které se stanou aktéry čtyř fascinujících milostních příběhů. S jednou dívkou (Sophie Marceau), která zavraždila svého otce, dokonce prožije milostný vztah - láska prostě nezná hranice ani v životě, ani ve filmu. (Levné knihy)
(více)Videa (1)
Recenze (59)
Vypadá to, že snímek u mnoha lidí narazí tím, že způsob jakým se postavy seznamují neodpovídá běžné zkušenosti. Možná je ale důležitější zamyslet se nad tím, jak postavy a jejich jednání zapadají do celkového filmu a jeho poselství, než jejich psychologii porovnávat s realitou. Tvůrcům o to konec konců ani nešlo. Další (nepřekonatelnou) překážkou nejspíš bude netypicky kanonizované vyprávění, které diváka nutí k zamyšlení. To ovšem způsobuje neskutečnou bolest, a divák očekávající uzavřený celek hodný brzkého zapomění se bude této bolesti vyhýbat. Film lze doporučit patrně jen těm, kteří ví co od Wenderse a Antonioniho očekávat. ()
Za mrakmi má určite veľa odporcov, ktorí ho označia za pseudo manieristický chladný art o ničom. Má určite aj veľa priaznivcov, ktorí ho považujú za emocionálne silné minimalistické dielo. Obe skupiny majú pravdu. Ja sa radím niekde medzi, niektoré poviedky ma oslovili viac, niektoré menej. Každopádne považujem chovanie niektorých postáv za nelogické a vytrhnuté z reality. No a keď hrá niekde Irene Jacob, tak k tomu nepotrebujem ani zmysluplný dej. ()
Poetika až na hranici běžné srozumitelnosti. Film je poskládaný ze čtyř základních příběhů, které spojuje a do kterých vstupuje postava filmového režiséra, v každém příběhu je něco těžko pojmenovatelného a velmi křehkého.Ale všechny jsou o pocitech, které vzbuzuje láska. Mimořádně hvězdné herecké obsazení v rozhodně výjimečném filmu, který, ale asi nebude pro každého. ()
Tak za tohle by byl normálně vyhazov z filmové fakulty kdekoliv na světě. Teprve na konci se z titulků dovíme, že "film" (nebo něco mu podobného) je vlastně ilustrací pasáží z Antonioniho rádoby filosofické knihy (na začátku se objeví skrytý odkaz na Bergsona). A tak Malkovich mudruje a souloží, a vůbec všichni mudrují a souloží, protože je potřeba, aby herečky ukázaly své kočičky. Kdyby se z filmu vystříhaly příchody, odchody a soulože, nezbylo by už vůbec nic. Z filmu jde jen strach ze stáří, protože to vypadá, že jako stařec budu myslet jen na TO a nic jiného. ()
Za mraky hraje mraky známých herců. Ačkoliv jsem poctivě po filmu zhlédl i skoro hodinový film o filmu, pochopit smysl tohoto dílka se mi nepodařilo. Jedná se o povídky, které spolu nesouvisí, až na jednu výjimku, kdy se postava ze druhé objeví i ve třetí. Jean Reano s knírem, John Malkovich jako (téměř!) nezaujatý vypravěč, nádherné Portofino, na něž by každý dovolenkář v kteroukoliv roční dobu jistě dostal chuť, a hned čtveřice svlečených hereček mezi 20 a 30 roky (nejvýše hodnotím Inés Sastre), lahoda pro oči, ale nuda pramenící i z nevěrohodnosti vztahů postav. Když totiž někoho potkáte na ulici, asi se nestane, že byste si vyměnili pár slov a pak hned šupky dupky na to (prostituci nemyslím). To tehdy padal déšť, když vetchý Michelangelo filmoval. ()
Galerie (13)
Photo © Vapet Production
Reklama