Beş Vakit
Režie:
Reha ErdemScénář:
Reha ErdemKamera:
Florent HerryHudba:
Arvo PärtHrají:
Ozen Ozkan, Elit İşcan, Bülent Emin Yarar, Taner Birsel, Yiğit Özşener, Sencar Sağdıç, Sevinç Erbulak, Köksal Engür, Nihan Aslı Elmas, Tilbe Saran (více)Obsahy(1)
Nejlepší turecký film roku na národním festivalu v Istanbulu. Atmosférický snímek přináší pohled na venkovskou komunitu prostřednictvím pohledů tří dospívajících dětí. Omerův otec je všemi respektovaný místní imám, ale Omer ho nemá rád, protože slepě nadržuje jeho mladšímu bratrovi. Omerův kamarád Yakup se stydí za svého otce, navíc zjistí, že se mu líbí jeho učitelka, o které sám také sní. Hypnotická kamera zkoumá krajinu i rytmus a zákonitosti venkovského života, rozděleného do pěti částí dne podle svolávání k modlitbě. Soustředěná na náladu, jíž jsou jednotlivé drobné události součástí, obnažuje skryté touhy a sny. Film zarámovaný hudbou Arvo Pärta tak nechává nenápadně vyplout na povrch bolestný příběh o dospívání i úvahy o rodičovské roli. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Ponurá atmosféra a dramatická hudba. Hudební podkres svou dramatičností tak agresivní, že mi dokonale zničil zamýšlený(?) poetický zážitek z filmu. Ve chvílích, kdy by divák rád rozjímal nad daným záběrem a chvilkou v poklidu, hraje hudba jak z gotického hororu. Tak nevhodně zvolenou hudbu do filmu jsem snad ještě neslyšel. Sladění a návaznost jednotlivých scén na mě vůbec nefungovala, motivace postav jsem nechápal a vůbec jsem se nedokázal zorientovat v tom, co mi pan Erdem chce vlastně říci. Tímto filmem jsem zcela přecenil své intelektuální možnosti. Rozplývat se nad kamerou jako mnozí ostatní nebudu, když máte materiál (čímž turecká krajina rozhodně je) musel byste být zatraceně špatným filmařem, abyste podobně poutavé záběry nevytvořil. Spící děti? Nechápu. ()
Častá ruční kamera (zejméne, když sledujeme chůzi uličkami), naprosto autenticky a bez úprav působící turecká vesnička, přirozené světlo, bez příkras podávané vztahy v rodině. Sledujeme osudy tří dětí a po počáteční bukolické idyle shledáváme, že ani jedno to nemá v životě snadné. Probudit se potřebují nejen ony, ale i jejich rodiče a vlastně celá společnost (pokud chápu úmysel režiséra správně). Pomalý, ale zajímavý film (už jen tím, že se jedná o originální turecký film). ■ Upozornění: Přestože to vyloženě není snímek pro náročného diváka, není jednoduchý. ()
Před dvěma lety jsme s Billyadorem byli na Medu, ale nenechali jsme se odradit a dali jsem tureckému filmu ještě jednu šanci. Přísahám, že to bylo naposledy... Obrázky z přírody byly super, ale ve chvíli, kdy na konci filmu zjistíte, že vám stále nikdo nevysvětlil motivaci činů hlavního hrdiny, je něco špatně. Film by podle mě prostě neměl postavám jen vkročit do života, zaznamenat je a zase tiše zmizet... 30/6 47th IFFKV ()
47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - TRIBUTE TO REHA ERDEM - Pocta Rehovi Erdemovi (Beş Vakit / TIMES AND WINDS / Pětkrát) - Jak může stejný režisér udělat tak rozdílné filmy, že u jednoho se nemůžu dočkat konce jak je nesnesiteně nudný jako tento a pak tak skvělé jako např. Kaç Para Kaç. Filmy jako noc a den... - 30. 6. 2012 - kino Thermal - Kongresový sál - Karlovy Vary - 15% ()
Viac ako film mi to pripomínalo nejaký pseudodokument - pohľad na život jednej malej dedinky v horách mimo civilizácie, kde žije niekoľko desiatok rodín, ktoré sú odkázané len sami na seba a na svoju vzájomnú pomoc. Nejaká epická dejová línia sa v tom síce skrývala, ale zostávala skôr v racionálnej rovine premýšľania o Láske a nenávisti k vlastnej rodine. Škoda, že dej nebol výraznejší, keďže myšlienka toho filmu mala celkom veľký potenciál. Ale čo nebolo vystihnuté v epickosti filmu, to bolo aspoň čiastočne nahradené dokonalosťou kamery a záberov na prostredie tureckého vidieku. Ale aj tak mi je dosť ľúto, keď potenciál zostane takto nenaplnený... Takže preto len 2* ()
Galerie (55)
Photo © Kino International
Reklama