Na západní frontě klid

Tak pozor Kurwa. Netshitflix umí občas točit i koukatelný filmy a to je přesně tento případ. Rozmýšlel jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami a je fakt, že na téměř sto let starej originál se to pořád úplně nechytá, ale za mě ok. V tý současný žumpě nemám s podobným poctivým a zručně natočeným filmem problém.70% (29.10.2022)

Za mých středoškolských let jsem v četbě nenarazil na hutnější příběh, než ten, který představil E. M. Remarque. Převést takové těžkotonážní drama plné vypjatých okamžiků a emotivních osudů na plátno je věru nadliský úkol, což se v tomto případě povedlo jen částečně. Co se týče řemeslné stránky, nemám námitky. Kostýmy, kamera, výprava či samotný soundtrack jsou fenomenální a atmosféra taková, jaká má být. Naturalistická, špinavá a bez servítek. Bohužel film míří do ztracena v rámci emocí a osudech postav, což rozhodně patří mezi klíčové parametry. Postrádal jsem snahu tvůrců přimět diváka vypěstovat si nějaký vztah k jakékoliv postavě, třebaže prostoru bylo dostatek, takže ve výsledku je Im Westen nichts Neues sice poutavou a efektivní válečnou vřavou, ale zároveň prázdnou a nedostatečně vypjatou, co se týče emocí. Klacky pod nohy hází rovněž několik hluchých míst. Ostuda? Nikoliv! Průměrné pojetí legendární předlohy? Rozhodně. 70% (21.11.2022)

Na to, že kniha má tak 200 strán je umenie z filmu urobiť 2,5 hodinové dielo. Ale oplatilo sa. Vizuálne veľmi silné a surové tak, ako to malo byť. Podarilo sa na plátno priniesť aj tu beznádej a zbytočnosť vzájomného vraždenia ľudí, ktorí tam sú len z povinnosti a zabíjanie sa im stalo len nástrojom vlastného prežitia. A vsunuté boli aj mimoknižné linky, ktoré do deja dokonale zapadli. Na verziu z roku 1930 to nedosiahlo, ale to sa už ani nepodarí prekonať. Každopádne je úspechom aj tak, že v produkcii Netflixu tu v zákopoch nebojovali Afroeurópania ani homosexuálni Aziati. Takže na produkciu tohto degenerovaného vysielateľa je Na západe nič nového až veľdielo. (31.10.2022)

Kdybych měl někdy v noci ihned po probuzení vyjmenovat jeden jediný film, který naprosto věrně respektuje svoji knižní předlohu, byl by to tento. A kdybych měl vyjmenovat něco z první světové, tak je opět tenhle film a samozřejmě 1917. Já tady opravdu nemám co vytknout. To bahno a krev západní fronty, to bylo dokonalé. Některé bojové scény byly doslova dechberoucí, třeba ta s tanky. Kdesi jsemčetl vzpomínky německého vojáka, kdy se jejich četa poprvé zacelou válku střetla s britskými tanky Mark I. Také slyšeli dunění, řinkot pásů a pak se objevila řada oblud co nešla ničím co měli po ruce zastavit. Oblud chrlících ohěn. Teprve až artilerie byla schopna jejich postup zastavit, protože pěchota se po párvýstřelech z pušek v panice obrátila a prchala zpítky do vlastního týlu...  Za mne tedy co se týče filmu samotného velká spokojenost, byť mi trochu mrzí, že román znám a tím má člověk lecos vyspoilerováno... :-). Každopádně tahle obžaloba války, vraždění se navzájem i některých mocichtivých generálů či vládců jako je třeba Putler, je dnes stejně aktální jako tomu bylo mezi lety  1914 - 1918.  Dávám za 5 plynových masek. * * * * * (23.03.2024)

Knihu jsem četl kdysi na střední a moc si z ní nepamatuji, nejsem zatížen nároky na věrné adaptování. Od historického válečného filmu ale požaduji, aby nějak smysluplně vyjádřil svou tezi, což Na západní frontě klid (a nuda a škvár) nezvládá. Není tu vývoj postav, chybí jejich profilace v úvodu i emoce ve scénách, kdy bychom s nimi měli soucítit. Celé se to brodí v tendenčnosti válečných výjevů, z nichž větší dojem zanechá pouze sekvence s transportéry, jinak má každá scéna ze zákopů shodnou estetiku - tzn. přilepit kameru na protagonistu a nechat to kolem něj bouchat. To má navýšit sugestivnost a asi i subjektivitu prožitku, což ale snímek záhy vyvrací vršením melodramatických klišé a nahodilým zapojováním “velkých dějin” z mírových jednání - v té chvíli už se dohromady míchá Jdi a dívej se (ve slaboučkém odvaru utrpení hrdiny), 1917 (steadicamový zákopový styl), Stezky slávy (moralita o zbytečnosti lidských obětí a iracionálním myšlení generálů) a Dunkerk (role zhuštěného času během jednání, kdy se stříhá na schylující se bitvu). Dohromady je z toho samozřejmě paskvil, který většinou hezky vypadá, ale ta naprostá roztěkanost výpravy ústí do nevyhnutelné nudy a zdlouhavosti. Když jsem v průběhu zkontroloval čas a zjistil, že mě čeká ještě přes 40 minut, chtěl jsem film skoro vypnout. S Remarquea si to samozřejmě bere jen základní myšlenky a motivace, to jsem pochopil i s těmi dost zastřenými vzpomínkami na knihu (a bohužel je to ten nejmenší problém). (02.11.2022)