Režie:
Claude MillerKamera:
Gérard de BattistaHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Cécile de France, Patrick Bruel, Ludivine Sagnier, Julie Depardieu, Mathieu Amalric, Nathalie Boutefeu, Sam Garbarski, Robert Plagnol, Valentin Vigourt (více)Obsahy(2)
Malý Francois vidí svou rodinu naprosto idylicky. Z krátkých vyprávění si v představách složil i romantickou minulost rodičů. Jediné, co nezapadá do této iluze dokonalého štěstí, je stále častější výraz zklamání v otcových očích, když se na Francoise dívá. Až v den svých patnáctých narozenin se Francois dozví pravdu. Nepřikrášlenou dětskou fantazií nebo lží. Nic není tak idylické, jak si vysnil, a minulost jeho rodičů je mnohem temnější, než se na první pohled zdá. Tíží je tajemství, které nikdy nemělo být vyzrazeno. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (26)
Naprosto respektuju vážnost a myšlenku tématu. Přesto si myslím, že takhle sterilizovat takto silný příběh je chyba. Opravdu emoce, jejich zabarvení, podpoření hudbou, by dodaly příběhu naléhavost a bezmoc, nikoli jen faktickou ale i divácky sdílenou. Jinak není filmu co vytknou, stylizace, obraz, herci, scénář, vše sedí, jak má. Žel režisér se rozhodl, že nám bude jen sdělovat, nikoli vyprávět a tím nás připravil o divácký zážitek a barevnější pohled na historii. Skutečný příběh francouzské židovské rodiny za války, pře a po ní, který jest vykastrován necitlivou rukou režiséra... 50% ()
Film ponúka akýsi dej v deji. Nejde o tradičnú formu retrospektívy, ikeď k nej smeruje. Znova o niečo netradičnejší pohľad na vyrozprávanie trpkých osudov z čias 2. svetovej vojny. Divák odhaľuje postupne tajomstvom, stáva sa jeho súčasťou, ale, čo je príjemné na tomto filme, do poslednej minúty nevie, kedy nastal ten hlavný bod zlomu rodinnej tragédie. Vo vzduchu ostane visieť veľa nezodpovedaného, ale aj veľa zodpovedaného. Veru, nikto si nemôže vybrať dobu a okolnosti do ktorých sa narodil. Záverečná paralela so smrťou židov a smrťou domácich maznáčikov veľmi zamrazí...Francúzsky dramatickoromantický pohľad na židovskú otázku. ()
Skoky v čase mi nevadily, oceňuju myšlenku, respektuju vážnost tématu. Přesto mi s ohledem na potenciál chybělo to hlavní – emoce. Bylo fajn obdivovat a sledovat francouzské duo Ludivine Sagnier a Cécile de France, které bylo v nedávné minulosti mokrým snem nejednoho diváka… Malý François má napjatý vztah se svým otcem. Vnímáme ho jako křehkého hocha, který je pro atletického otce neustálým zklamáním. Své pocity nedostatečnosti si kompenzuje po svém. Ovšem imaginární bratr je nakonec bratrem z masa a kostí, kdy jej i jeho matku stihl tragický osud. Stylizace, herci, kamera, to vše je solidní, ale od příběhu francouzské židovské rodiny před a po válce bych prostě čekal silnější zážitek. ()
Značně anorganickým složitým rámcováním zatížený silný příběh, jemuž by posloužila větší pokora tvůrců k osudům, které se rozhodli ztvárnit. Pokora – a také skutečně vidomý člověk za kamerou, který by dění neporcoval jako videoklip nebo televizní reklamu, ale právě svým jedinečným hlediskem vytvářel svět. ()
Francúzky film sa snaží vyrozprávať v podstate jednoduchý príbeh až príliš zložito. Striedať tri roviny príbehu už vyžaduje trošku zručnosti, ale hlavne silný príbeh. Nemohol som sa ubrániť dojmu, že rovina zo súčasnosti bola zbytočne navyše a právom dostala najmenej priestoru. Prevažná časť filmu sa odohráva počas 2.svet. vojny, ale režisér sa všetkým scénam, ktoré by túto dobu pripomínali šikovne vyhol. Možno pre rozpočet, možno z iných dôvodov, ale niečo mi tam chýbalo. Skôr na jedno pozretie. 60%. ()
Reklama