Hoffa

Jimmy Hoffa uskutečnil nemožné. Dokázal americké přesvědčení o soběstačnosti a svobodě přešaltovat na touhu soběstačně ustavit odbory, svobodně si vybojovat, na co je přinejmenším morální nárok..... to vše v době těsně pokrizové, následně i v postválečných časech honů na levicové předáky. Buďme upřímní - odborářská činnost je i v rámci jednoho podniku taková politika v malém. Na celonárodní úrovni musí nevyhnutelně dojít ku střetu idealismu s realitou možného. Zdůraznění tohoto aspektu, v čemž by mohl kdejaký třešničkář vidět snahu o očernění buditelských snah, je dle mého názoru největším přínosem filmu. Nelze se totiž ráchat v žumpě, aby si jeden zároveň nezapatlal pařátky od hoven. A zatímco naivkové, vidící svět pouze černobíle, Hoffu odsuzují za kooperaci s mafií, já se dotazuji takto: a co měl asi tak dělat, volové?? Vysrat se na své sliby, nechat ty, kteří mu svěřili osud, důvěru i prostředky, nejen seřezané, ale i chcípající hlady? Zodpovědnost je kurva.... Film samotný je vynikající, herecké výkony hlavních protagonistů zcela očekávatelně bezchybné, vyfabulovaný konec relativně nezávadný. (15.08.2013)

Vynikající biografický snímek mapující život a postavu odborového předáka Jamese Hoffy. Danny DeVito jde, pravda, trochu ve Stoneovských stopách, některá životopisná data si volně interpretuje a některá neobjasněná zase domýšlí, ale to nic nemění na faktu, že se mu podařilo natočit skutečně strhující dílo. Jestliže má film několik filmových znaků, pak v snímku Hoffa jsou zastoupeny všechny tři jejich kategorie - znaky ikonické (realistická kresba odborářského a dělnického prostředí), symbolické (osobnost Hoffy coby symbolu propojení světa odborů a Mafie) i umělecké (mnohoznačnost a nevyřčenost mnohých významových nuancí). Stejně jako u Stonea je i DeVitův film politikum, který zjevně odkazuje k režisérovu politickému zakotvení a prozrazuje, v které části politického spektra asi leží DeVitovy politické sympatie. Danny DeVito obsadil do hlavní role charismatického Jacka Nicholsona, s jehož přesvědčivým hereckým výkonem celý film roste (zdatně mu sekunduje i on sám v jedné z velkých rolí). Hoffa je pro mne zhmotněním vysokého standardu kladeného z prestižních důvodů mezi (americkými) filmaři na umělecký životopisný film... (17.10.2007)

FAIR PAY Jeden z těch průměrných životopisných filmů, kdy po dvaceti minutách litujete, že jste si o dané osobě raději nepřečetli pár řádků na Wikipedii. Velice americký (pro neAmeričana tudíž nepříliš pohlcující) příběh o šéfovi odborů a jeho pletkách s mafií nevyniká v žádném ohledu. Nicholson umí uhrát postavy vyznačující se méně předvídatelným chováním. DeVito zase umí šetřit patosem a netočit dle pevně daných šablon (viz předcházející Válka Roseových). Pár scén lze při nejlepší vůli přizdobit slůvkem „pěkné“ (třeba ta poslední, přebírající si realitu po svém), ke zbytku lépe sedí „nudné“. 60% (25.08.2009)

Je to jeden z těch filmů, na kterých je poznat, že DeVito režírovat umí. Američané mají filmové biografie svých hrdinů zřejmě rádi, ale pro mě je to námět beznadějně nezajímavý. Jiná věc by byla, kdyby se scénář důkladně a zasvěceně zabýval otázkou, jak přesně tento odborářský boss spolupracoval s organizovaným zločinem. Co z toho měli odboráři, co odborářští vůdcové, co mafie, co vláda, co americká morálka? Na to, abychom se nad těmito otázkami mohli zamyslet, říká film příliš málo. Ano, je povrchní. (17.01.2011)

Hoffa je u nás ne až tak známej a doceňovanej film. Já myslím, že je to škoda. Bude to tím, že se zabejvá tématem, o kterým se tu moc neví. A přitom Jimmy Hoffa byl dost zajímavá osoba americkejch dějin, stačí jen (přesně z dobových záznamů okopírovaná) scéna, kdy bez servítků seřve Bobbyho Kennedyho přímo u výslechu senátního výboru. Danny DeVito tu nejen hraje, ale celý to zrežíroval a má tam pár moc pěkných střihových chuťovek a celá scéna s lovem jelena udělaná ve studiu je lahůdka. Jack Nicholson šíří charisma jak rádiový vlny a já mu žeru každý slovo a gesto. Doporučuju všem, co to ještě neviděli. (22.11.2007)