ef - a tale of memories.

Velmi slušná romance z úchvatnou hudbou, sympatickými postavami a jakousi snahou o innovativnost (velmi odlehčená verze Bakemonogatari), která kupodivu slušně vychází a navíc není rušivá a dokáže člověka opravdu upoutat (viz. vynikající scéna v telefonní budce s postupně ubývajícími kredity na tel.kartě).ef je podobný seriál jako o rok mladší seriál True Tears, narozdíl od něj líp zvládá finále i práci s postavami.Osobně jsem spokojen, jen mě trochu zamrzel předvídatelný konec, ale to v rámci žánru asi tvůrcům nemůžu zazlívat.Čisté 4*. (05.02.2011)

Kanonovitý magický realismus je zpět. A pokud je něco vyprávěno tímto stylem a podobnou kvalitou, pak mě to nemůže zklamat. S čím tentokrát zásadně nemůžu souhlasit, je Subjektivův komentář. Postavy se na můj vkus chovaly velmi uvěřitelně. Jednu z nich cloumá nerozhodnost, druhá bojuje za opětování citů aniž by se snažila o maximální podbízení, třetí smířlivým způsobem žije ze dne na den hozena do stejných ale zároveň neznámých vod. Jejich činy a rozhodovací proces kvitoval mé shlížení a vůbec se nepříčily s mými myšlenkovými pochody. Oceňuji i způsob servírování dojemných scén, které neběží od ranných dílů a i když na ně dojde, tak není jich tolik, abych se cítil citově vydírán a následně nadával, že celé je to jen o tom vytřískat maximum vody ze slzných kanálků. Ty ony 2 výborné scény na vrcholu EF sinusoidy s telefonem a vytrhnutí stránek mi ale sevřely nervíky jak se patří (poté i citlově upustily, aby to se mnou necloumalo až do konce) a vyzdvihly seriál k úrovním největším. Celé tomu pomáhá i skvělá audiovizuální stránka, hlavně hra barev a světel, která příjemně navnazuje přítomnost nečeho nadpřirozenějšího. Závěrem bych chtěl jen podotknout, že si scénaristé mohly zvolit i jiné možnosti zakončení. Toto nepatří do kategorií silnějších, ale pouze uspokojivých. Docela by mě zajímálo, jak by to dopadlo, kdyby osud kráčel bouřlivějšími vodami, třeba by to na 5* i bylo? (12.08.2015)

Máš nějaké vzpomínky, které nechceš zapomenout? Emocionálně a také vizuálně jedno z nejpůsobivějších anime tohoto roku. Příběh se soustředí na trojici potenciálních párů a vývoj jejich vztahů. Není nijak složitý, ale je velice citlivě vyprávěn a vyznění jednotlivých scén je podpořeno nápaditou obrazovou stránkou, kdy styl kresby, použité barvy nebo i třeba nápisy pomáhají vyjadřovat psychické rozpoložení postav. Z nich je asi nejzajímavější dívka Čihiro, které byl v seriálu svěřen nejsmutnější úděl, kdy se každý den učí poznávat svět, jen aby se jí znovu a znovu rozplinul před očima, ale přesto se nehodlá vzdát své šance na štěstí. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že by byl seriál lepší bez posledního dílu.... A co že vlastně znamená to "ef" v názvu? Odpověď dají první písmena názvů jednotlivých epizod - euphoric field. (31.12.2007)

V podstatě souhlasím s Mandelbrotem, ale na rozdíl od něj mám jednu zásadnější výhradu. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že snaha o uvěřitelnost či skutečnost chování a prožívání postav IMHO často ustupuje snaze dojmout diváka. Jenže, může mě dojmout něco, co mi nepřipadá skutečné? Chvílemi jsem měl pocit, že autoři hrají s divákem následující nefér hru... Divák, kterému se ef nelíbí, by si měl začít připadat provinile a říkat si:"Nejsem zlý člověk, když mě to nedojímá, ba otravuje mě to?" Přesto mě v poslední třetině příběh Čihiro přeci jen oslovil. Lepší *** pro mě, věřím ale, že obecně bude ef hodnoceno výrazně lépe (takže asi doporučuji?). (06.01.2008)

Bouřlivé city a tragédie postav. I po tak dlouhé době ve mně tento seriál pořád rezonuje. Nevím, zda se mi zrovna trefil do nálady, když jsem ho sledoval, přesto však musím vysoce ocenit anime bez typických anime archetypů a fanservisu. Rozhodně nedoporučuji sledovat s rychloposuvem, jinak se v klipovém podání příběhu můžete ztratit. ;-) (01.07.2011)