U2 3D

Byla jsem s nimi na pódiu, mohla jsem se dotknout jejich tváří, počítat jim vrásky, nestrhnout se tou masou lidí, kteří za lístek dali "půl" výplaty, kdy já to měla sakumpikum za dvě stě a nezačít s nimi v kině tančit s rukama tleskajícíma nad hlavou, mně dalo sakra práci ... Nic lepšího a velkolepějšího jsem nezažila. Kam se hrabou sinestáři, to se nedá srovnat ... ave IMAX! Omráčená jsem seděla i po odeznění posledních tónů a nebýt mých přátel a nervózního uvaděče přešlapujího u východu, tak tam sedím další hoďku, hoďku a půl než bych se emočně vyždímaná byla schopna sama zvednout a soustředit se na chůzi. Pohroužená do vlastních myšlenek nad tím, čeho jsem se stala předchvílí součástí, jsem příliš nevnímala ani následnou debatu nadšených kamarádů. (03.09.2014)

Všichni říkali: "Je to úúúžasný, tam musíš jít." A já říkal: "Jo jasně, průměrný, známe." Po předchozí zkušenosti s úplně prvním filmem natočeným technikou 3D jsem čekal dobrý zvuk, po vizuální stránce průměr, spíše ještě horší. Jakýsi podvodní svět, který byl ještě horší jak v normální televizi. Jenže to, co mě v kině čekalo bylo neskutečné. Přijdete tam, nasadíte ty brýle a čekáte. Tedy musím uznat, že uvaděč měl velkou trému a tak koktal, že jsem se musel hodně smát, ale zpět k filmu. Už z prnvích titulek poznáte, že to bude výjimečný zážitek. Zazní řada, celá plejáda hitů. Bono vás vtáhne do děje, je to neskutečné, jak reálně si můžete připadat, sice víte, že tam nejste, ale tak trochu si v koutku duše představujete, že je to opravdu skutečné. Při záběru na bicí soupravu, která se jeví opravdu asi nejreálněji ze všeho, se mi zatajil dech. Co všechno už technika dokáže, je neskutečné. Jediné co bych vytknul je, že každý záběr na Adama Claytona byl takový divný a neostrý. Jinak fantazie. A to neskutečné publikum, které v Argentinské republice je, ten desetitisícový kotel vás pohltí a nepustí. V ten moment kdybych chtěl někde být a mohl si to přát, měl jedno přání od zlaté rybičky, bylo by to právě být tam, s nimi na pódiu. A na to bych do smrti smrťoucí nezapomněl. Bylo vidět, že to celé partičce U2 a Bonovi dalo pěkně zabrat, takový koncert je lepší jak posilovna a běh jak vidím. Tohle je opravdu jediný film, na který skutečně stojí do toho IMAX zajít a obětovat pár kaček, zážitek je to velice silný a vzrušující! A na závěr With Or Without You, to nejlepší, co mají. Směle do toho:) Zaslouží to plnou nálož hvězdiček. (18.11.2008)

Osobne bych tyhle filmy zakazal! Hrozi totiz, ze lide jiz nebudou navstevovat normalni koncerty, ale misto toho pujdou na 3D koncert do kina! Samozrejme to myslim ve srande, ale zaklad je pravdivy. Tohle je neco naprosto doknaleho a extatickeho. U2 ve 3D! No uzasne! Vrele doporucuji nejen fanouskum U2. Tohle se opravdu musi videt. Vsechny nadherny pisnicky od U2 a fantasticke efekty, podporene 3D technikou. Pro me jeden z nejsilensich filmovych zazitku tohoto roku. (22.10.2008)

Sice dobrušské kino 7O zdaleka nepraskalo ve švech tak jako zcela vyprodaný koncert, ale i tak zde vládla příjemná předvánoční atmoška (to ještě nikdo netušil, že letošní Vánoce bude porád jen chcát a chcát :o) ). O U2 se nemá cenu nějak zvlášť rozepisovat, asi každý zná a asi každý ví, že se jedná o pravděpodobně nejpopulárnější kapelu Světa. Aby taky né, když tam sázejí jeden hit za hitem. 3D mi přišlo zbytečný, páč stejnak si člověk nepřipadá jako na koncertě a zas tolik 3D vychytávek tam nepustili - párkrát nám vystrčil Bono ruku z plátna, párkrát nás málem basák propíchnul basou. Ale jinak bych si to klidně dal i bez 3D. Taky to mohli v kině víc zvukově opepřit, páč to bylo možná až moc potichu. podobný koncert asi nikdy nenavštívím, páč i když je člověk v uplným kotly, tak to má k bubeníkovi cca 30 metrů, což je zatraceně daleko. Asi se ti kucí bojej, že by jim někdo hodil kelímek do vercajku nebo co... Ale jinak klobou dolů páni muzikanti! (27.12.2012)

Když jste děti sníte o tom, že jednou budete kosmonauti nebo třeba vládci na severní polokouli planety země. Jako starší už uvažujete racionálně. Vaše sny jsou v rozmezích...ehm... normálna?? Jo jasně! Můj sen byl jít na koncert U2. Nevlastním peněz jako želez, ba ani auto, kterým bych se dopravil do Prahy, pokud by mi kapela udělala tu radost a přijela. Zhola nic. Pak přišla koncertní šňůra by Pellington. Imax daleko, auto pořád v nedohlednu. Vztek, nohy pomalu až za hlavou a představa, že už zase prošvihnu šanci, která se neopakuje, byla děsivá. Možná až apokalyptická. Bůh byl milostiv (nebo prostě nechtěl čumět na idiota, kterej se furt vzteká, že mu jeho životní šance vždycky proletí mezi prsty) a přivezl mi U2 do Plzně. Lidi...wow... Když vidíte Bona, kterému kapou kapičky potu po čele, fanoušky, kteří skákají jako blázni...to je je prostě nepopsatelný. Nebudu psát, co jsem zažil (to si chci nechat ukotvený ve svý hlavě) a řeknu prostě jen: jděte na to!!!! P.S z úvodního řevu publika a zařvání: Unos, dos, tres, catorce jsem se málem vrhnul přes sedačky přede mnou a ječel s těma lidma... (03.05.2009)