Ókiku furikabutte

Zdejším anime fandům známý uživatel yenn nedávno učinil zkušenost, že sportovní anime, které se věnuje baseballu může být překvapivě docela zajímavé. Já jsem zjistil, že takové anime může být zajímavé i v případě, že v něm nejsou skoro žádné slečny. I když na druhou stranu je pravda, že trenérka baseballistů z tohoto seriálu Momokan disponuje ňadry za všechny chybějící ženské postavy. Nicméně chlapci jakoby si této skutečnosti nebyli vědomi. Přece jenom, tento seriál je skutečně hlavně o baseballu a ten se prsy nehraje. Tím se oklikou dostávám k první důležité věci: tento seriál není hlavně, ale jenom a pouze o baseballu. Vše, co se v něm děje, se děje pro baseball a skrze baseball. Na jednu stranu to nepůsobí zcela přirozeně a hrozí to stereotypem, na stranu druhou, i přes tento zdánlivý handicap dokázali tvůrci udržet můj zájem. Nehrají tu roli známky ve škole, první lásky ani drobná nepřátelství, pokud ovšem nevznikla kvůli baseballu či neovlivňují baseball. Tahle monotematičnost vede k určité nepřirozenosti a nepřesvědčivosti, ovšem nijak výrazné. Dočkáme se třebas horečnatého přemýšlení catchera hodného studenta statistiky na VŠ, těžko uvěřitelného chytračení připomínajícího pokerovou partii apod. To mi ale nevadilo, protože díky tomu se Ookiku Furikabutte stalo pro mě zábavnější než jakákoliv skutečné baseballové utkání. Co mi ale trochu vadilo, byly občasné komediální výstupy nadhazovače Mihashiho, jeho příliš ubrečená a přehnaně ušlápnutá povaha a také fakt, že časem již poměrně snadno šlo odhadnout, jakým směrem se bude utkání ubírat. Za všechny jeden lehce SPOILERovitý příklad: Jeden dobrý pálkař ne a ne odpáli --> diváku je jasné, že dá rozhodující odpal. KONEC SPOILERU. Přesto se těm nejhorším klišé sportovního žánru (mně nejvíc vadí rozhodující příchod veledůležité fandící postavy, která vleje na poslední chvíli krev do žil do té doby chybujícího hráče) podařilo tomuto seriálu vyhnout. Co se povedlo na chvalitebnou, byla psychologie hráčů, která je zobrazena vcelku lidsky, bez přehnaného patosu. I přes to, že za celý seriál se odehraje naprosté minimum zápasů, a pořád v něm prší, mé hodnocenní bude poměrně vysoké a slunné. Slabší ****. (25.03.2008)

Konečně dokoukáno... Z baseballových anime jsem viděl Cross Game (Velmi dobré), a One Outs (snad ještě lepší), takže porovnávat tyto dvě s Ookiku Furikabutte je trochu těžké... Oproti Cross Game tam chyběly silné charaktery. Opravdový cit pro tým / pro hru, nevžil jsem se do postav, necítil jsem s nimi a ten Mihashi Ren... Bohajeho jak teď mě nervoval. Být na Abeho místě, tak se nervově zhroutím. Díl co díl (a že jich je 25) vidět Mihashiho, jak se roní v slzách a i když mu všichni... -všichni- stále a stále opakují, jak je dobrej a skvělej a úžasnej a on si i ve 24. díle myslí, že si díky jemu hru neužijí a že je černá ovce týmu, to už je přehnané. Nulovej vývoj této postavy... Koukl jsem na první 2 díly pokračování a tam je to ještě horší.... Nemám chuť to sledovat dál. Oproti One Outs tam chyběla zajímavá dějová linka. (Která byla v Cross Game též, ale ne tak silná). Je to anime o baseballu. Ale prosím. Není to anime o jednom baseballovém zápasu (resp 2). 1-12 díl, nějaké to poznání Mihashiho a dalších z týmu, tvrdím, --nejsilnější-- část série. Sledovat, jak Mihashi nadhazuje proti svému minulému týmu bylo osvěžující a málokdy se to vidí. Pak však nastane 13-24 díl, kde je v 11 episodách jeden jedinej zápas... Respektuju 3 díly. 5 dílů. i 8 bych přetrpěl. Ale 11? Mihashi se tam několikrát zhroutí, Abe to musí zachraňovat, Naprosté ESO týmu tam nedovede odpálit ani jeden nadhoz, až ten poslední, který rozhodne o konci zápasu... Přehnané, nudné, díly jsem urychloval. Na začátku představený Hanai je totálně odsunutý do pozadí, to samé manažerka. Shrnul bych to o tom, že posledních 11 dílů je jen o tom, kdy Catcher Abe přemýšlí, jaký teď hodit nadhoz... A když se splete, uklidňuje Mihashiho, že to je jeho vina, což si Mihashi nepřipustí.... Verdikt: Za dobrý začátek, ale zprasený konec:Slabých 45% (31.01.2011)

Škoda, tohle bych si užil mnohem víc, kdybych předtim neviděl Major, který to jako baseballové anime překonává snad ve všem. Neřikám, že je to špatný, ale po zkušenosti s tak kvalitním kouskem jako je Major prostě vyvstávaj jinak přehlédnutelné detaily a celkový dojem je o něco menší než by mohl být. A to mi tady vůbec nevadila povaha hlavní postavy... Zajímavý je taky to, že seriál s takovým jménem předvede za celou dobu snad jen jeden homerun - haha. (03.06.2010)

Nevím proč, ale hlavní dvojice mi připomínala hlavní dvojici z Haikyuu!! (jo, druhý jmenovaný seriál vyšel o něco později, ale já ho viděla dřív). Samozřejmě se srovnávání meze nekladou (Diamond no Ace je moje srdcovka, to asi jen tak žádné baseballové nebo vůbec sportovní anime netroufne, ale tohle bylo lepší než třeba Battery). Jistě, máme zde předvídatelné scény, ale ty nervy-drásající okamžiky mi za to stály. Některé outy ale vypadaly téměř jako "uznatelné" body, ale budiž - o tom můžu polemizovat jinde, nejsem rozhodčí. :D Trenérka našeho týmu taky dost pobavila. Přestože se jedná už o trošku starší počin, mně se velmi líbil. Určitě se podívám na druhou sérii, sportovní anime můžu pořád a ty kvalitnější na mě ještě pořád čekají. Silné 8/10. (12.09.2021)