Prokletí

Lehce nadprůměrná duchařina a nebýt pár chyb, kterých jsem si všiml, hodnocení bych zvýšil minimálně o jednu hvězdu. V závěru temnou atmosféru ubyla fatální chyba. U baráku byla tma a při vběhnutí do lesa a náhle k vodě už bylo světlo a atmosféra šla dolu. Odehrávat se ve tmě, tak závěr je daleko napínavější. Čekal jsem podle hodnocení horší horor, tak že spokojenost.. 6/10 = 60% (06.11.2011)

Trochu otřepané téma Nezvratný osud "kdo přijde na řadu a hodí si svůj hřebík do rakve", navíc takový horor v plenkách. Nejvíc zde můžu pochválit samotný závěr, ale dopadl více méně dle mého očekávání .... doufám, že se nedočkám volného pokračování. A ty závěrečné titulky neměly chybu .. ty můžu považovat za originální. (03.10.2010)

Ani několik solidních "lekacích" scén,ani téměř už "povinný" zvrat v ději na konec,dokonce ani sebevražedný masakr v úplném závěru nemohou vytrhnout z bídy tento nepovedený horror.Většinu času je to totiž nuda,která je bez šťávy,je těžkopádná s příšernými dialogy (hlavně ty pauzy při rozhovorech,které snad měly dodat na dramatičnosti byly k nevydržení) o výkonech herců nemluvě.Takže podprůměr. (12.03.2011)

Tvůrci byli zřejmě velmi potěšeni pohledy na "Zrcadla" (2008) a tak se rozhodli, že si z nich "duchařský styl strašení" tak trochu vypůjčí do svého Prokletí. Inspirace jimi je zde totiž velmi průhledná a zcela jasná:) Zajímavě roztomilá a "nehollywoodsky" vypadající Elizabeth Rice je příjemně nezvyklým žánrovým osvěžením od často vyprsených, opálených a svůdných ječících krásek. Thomas Dekker se mi jako ztrápený čarodějnický synek s černými vlasy a umučenýma očima velmi líbil a spolu s Elizabeth vytvořili sympatickou ústřední dvojici. Ačkoliv scénář a dialogy místy šustí papírem a klišé, tak celkově se mi tento film dokázal postarat o pár napjatých, strašidelných chvilek, nabídl mi vydařené scény (dost brutální pro mě moment v koupelně, díky němuž se mi vybavila scéna s Amy Smart, právě v Zrcadlech) i slušnou atmosféru. (05.07.2011)

„Sám sobě člověk je vlkem, leze-li Bible mu krkem.“ Celkem originální kletba, která by se dala i zpívat na melodii skupiny Olympic: „Kdo mě straší, když né já?“ Otázka. Kolik dioptrií musí mít sympatická buchta, aby se omylem zakoukala do tak odpudivého emo chlapce, permanentně zpruzeného a evidentně naprosto šibnutého? Deset, dvacet? Maloměsto, kde chudák hříšník nemá pro samé pánbíčkáře pomalu ani kam plivnout, upravené zahrádky u čistých domů, skrývajících špinavá tajemství a pastor, který si při plamenném kázání musí hlídat teplotu - kvůli máslu, co má na hlavě. Pěkné sebevraždy, tedy pěkně hnusné a upřímně, kdo z nás se občas nelekne při pohledu do zrcadla? Křivá huba, kalné oči, uslintaná ústa a mrtvolné fleky... Po ránu normálka, večer už na pováženou. Finále na molu zajímavé, okořeněno pěkným déjà vu. Třikrát si loknu louhu, v koupelně před zrcadlem. (29.10.2024)