Štvanec

Anebo klidně pět hvězdiček, ale těch scénáristických náhod tam bylo fakt moc (například : babička vede zapáleně svůj monolog a ve chv��li, kdy jí vnučka už potřebuje vytáhnout z rukávu revolver a odejít, stará žena prostě najednou usne). Řeší se opravdu vezkrze zajímavé otázky, ale film chvílama jakoby nevěděl, v jakém se má vlastně držet žánru. Roman Polanski se dle svých slov snaží celý život ve svých dílech "dosáhnout kvality tohoto snímku". (24.08.2008)

Děs a hrůza, ne však obsahově ve filmu, ale u mě doma se odehrávala při sledování Štvance. Pominu absolutně debilní chování kompliců při honičce (nejen při ní), ale filmu chybí jakákoli dynamika. Hlavní hrdina se pořád někde postřelený válí nebo se s vypětím všechn sil přesouvá půl hodiny filmu z bodu A do bodu B a k tomu nám srdceryvně vypráví revoluční hesla. NUDA! (27.08.2008)

Klasické drama s prvky žánru noir, precizně natočené a zahrané, kterému ovšem k absolutnímu vrcholu dobové filmařiny schází hodnověrnější scénář. Ne že by téma uprchlíka, který se skrývá před policií pořádající na něj hon, nebylo nosné, ale postavy se v řadě momentů odklánějí od logiky a především by bylo záhodno, kdyby celá historka byla naroubovaná na klasický kriminální čin a nikoliv na téma terorismu. Tomu politickému a společenskému fenoménu terorismu totiž tvůrci nerozumí a nejspíš ani rozumět nechtějí. Těžce zraněný příslušník IRA by se těžko celou noc potácel ulicemi severoirského města s početnou katolickou komunitou bez pomoci... Dnes je Štvanec doklad vysoké úrovně britského filmu na konci 40. let. Osobně se mi líbil víc než oceňovaný Třetí muž. Celkový dojem: 85 %. (28.09.2009)

Odd man out je ukážkou, ako boli navzájom ovplyvnené štýly dôležitých svetových kinematografií. Pripomenie Udavača Johna Forda (ale hlavná postava tu má opačnú úlohu), samozrejme film noir, ale najviac mi pripomínal poetický realizmus. Predstavme si v úlohe Johnnyho Jeana Gabina v jednej z jeho mnohých osudových nešťastných chlapských postáv. Film nám rozpráva o strate ilúzií vodcu IRA, ktorý sa na nikoho nemôže spoľahnúť. Strach zmiešaný so sebectvom zohráva ústrednú rolu. Johnny ale nie je úplne sám, scenáristi sa rozhodli po jeho boku umiestniť milujúcu ženu a ja som im za to vďačný. (29.10.2015)

Snažil jsem se na to koukat s tím, že ve 47. roce na festivalu v Benátkách se z toho mohli všichni podělat. Tyhle tendence jsem neměl a nějak mám i problém s hodnocením. Příběh postavený na neustálém úprku zraněného zločince se chvílemi moc táhnul, zvláště v upovídaných polemikách mezi křesťanskou a světskou morálkou. Ale pár zajímavých myšlenek proběhlo. I pár vychytaných scén (třeba ta, kdy žena vyběhne s revolverem na ulici, vy si asi půl vteřiny myslíte, že udělá něco jinýho než chtěla a pak jste hodně překvapení - já teda byl). A jestli měl zanechat dojem konec, tak k tomu to směřovalo od začátku, čili moment překvapení nula. Celkově ovšem lehce nad 50%. (02.06.2012)