Režie:
Carol ReedKamera:
Robert KraskerHudba:
William AlwynHrají:
James Mason, Kathleen Ryan, Robert Newton, Cyril Cusack, F.J. McCormick, William Hartnell, Fay Compton, Denis O'Dea, Maureen Delaney, Elwyn Brook-Jones (více)Obsahy(1)
Z jeho tváře vyčetli pravdu o sobě. Britská filmová alegorie o hranicích lidského soucitu a porozumění. Na sedmnáct let byl za hromadění zbraní a munice odsouzen Johnny McQueen, šéf místní organizace IRA. Odseděl si jen osm měsíců, ale těch dalších šest, po které se po svém útěku musel skrývat, si s vězením příliš nezadalo. A v base, jak říká Johnny, má člověk čas přemýšlet. Proto by dnes daleko raději za "jejich věc" bojoval v parlamentu, než na ulicích. Jenomže k mírovému řešení doba ještě zdaleka nedozrála a k pouličnímu boji jsou zapotřebí peníze. Hodně peněz. A ty se dnes Johnny v čele malé skupinky příslušníků organizace chystá ozbrojeným přepadením získat. Nikdo z těch mladých, nadšených mužů ovšem netuší, že jejich tak skvěle připravená a zdánlivě velice jednoduchá akce se zvrtne. A že události, které po ní budou následovat, se stanou prubířským kamenem nejen jejich vlastních charakterů, ale i mnoha dalších, původně zcela nezúčastněných lidí.
Snímek režiséra Carola Reeda, natočený podle románové předlohy F. J. Greena, není politickým filmem ani napínavým thrillerem. Daleko spíš je jakousi alegorií o hranicích lidského soucitu. Nezabývá se bojem mezi zákonem a ilegální organizací, nýbrž pouze konfliktem v srdcích lidí, kteří se z těch či oněch důvodů stanou jeho účastníky.
James Mason (1909-1984) označil Johnnyho McQueena za svou životní roli a "Štvance" za svůj nejoblíbenější film režiséra Reeda.
Svůj filmový debut si tu odbyla Kathleen Ryanová (1922-1985), kterou pro roli Kathleen objevil Carol Reed v Irsku.
Film byl nominován na Oscara za střih a v r. 1948 získal cenu BAFTA za nejlepší britský film.
(Česká televize)
Recenze (27)
Anebo klidně pět hvězdiček, ale těch scénáristických náhod tam bylo fakt moc (například : babička vede zapáleně svůj monolog a ve chv��li, kdy jí vnučka už potřebuje vytáhnout z rukávu revolver a odejít, stará žena prostě najednou usne). Řeší se opravdu vezkrze zajímavé otázky, ale film chvílama jakoby nevěděl, v jakém se má vlastně držet žánru. Roman Polanski se dle svých slov snaží celý život ve svých dílech "dosáhnout kvality tohoto snímku". ()
Děs a hrůza, ne však obsahově ve filmu, ale u mě doma se odehrávala při sledování Štvance. Pominu absolutně debilní chování kompliců při honičce (nejen při ní), ale filmu chybí jakákoli dynamika. Hlavní hrdina se pořád někde postřelený válí nebo se s vypětím všechn sil přesouvá půl hodiny filmu z bodu A do bodu B a k tomu nám srdceryvně vypráví revoluční hesla. NUDA! ()
Klasické drama s prvky žánru noir, precizně natočené a zahrané, kterému ovšem k absolutnímu vrcholu dobové filmařiny schází hodnověrnější scénář. Ne že by téma uprchlíka, který se skrývá před policií pořádající na něj hon, nebylo nosné, ale postavy se v řadě momentů odklánějí od logiky a především by bylo záhodno, kdyby celá historka byla naroubovaná na klasický kriminální čin a nikoliv na téma terorismu. Tomu politickému a společenskému fenoménu terorismu totiž tvůrci nerozumí a nejspíš ani rozumět nechtějí. Těžce zraněný příslušník IRA by se těžko celou noc potácel ulicemi severoirského města s početnou katolickou komunitou bez pomoci... Dnes je Štvanec doklad vysoké úrovně britského filmu na konci 40. let. Osobně se mi líbil víc než oceňovaný Třetí muž. Celkový dojem: 85 %. ()
Odd man out je ukážkou, ako boli navzájom ovplyvnené štýly dôležitých svetových kinematografií. Pripomenie Udavača Johna Forda (ale hlavná postava tu má opačnú úlohu), samozrejme film noir, ale najviac mi pripomínal poetický realizmus. Predstavme si v úlohe Johnnyho Jeana Gabina v jednej z jeho mnohých osudových nešťastných chlapských postáv. Film nám rozpráva o strate ilúzií vodcu IRA, ktorý sa na nikoho nemôže spoľahnúť. Strach zmiešaný so sebectvom zohráva ústrednú rolu. Johnny ale nie je úplne sám, scenáristi sa rozhodli po jeho boku umiestniť milujúcu ženu a ja som im za to vďačný. ()
Snažil jsem se na to koukat s tím, že ve 47. roce na festivalu v Benátkách se z toho mohli všichni podělat. Tyhle tendence jsem neměl a nějak mám i problém s hodnocením. Příběh postavený na neustálém úprku zraněného zločince se chvílemi moc táhnul, zvláště v upovídaných polemikách mezi křesťanskou a světskou morálkou. Ale pár zajímavých myšlenek proběhlo. I pár vychytaných scén (třeba ta, kdy žena vyběhne s revolverem na ulici, vy si asi půl vteřiny myslíte, že udělá něco jinýho než chtěla a pak jste hodně překvapení - já teda byl). A jestli měl zanechat dojem konec, tak k tomu to směřovalo od začátku, čili moment překvapení nula. Celkově ovšem lehce nad 50%. ()
Galerie (80)
Photo © Universal Pictures
Zajímavosti (2)
- Obľúbený film Romana Polanského. (classic)
- Obsadenie bolo zostavené prevažne z hercov dublinského Abbey Theatre. (classic)
Reklama