Režie:
Stanislav PárnickýKamera:
Laco KrausHudba:
Ivan KašlíkHrají:
Jiří Bartoška, Magda Vášáryová, Zdena Studenková, Pavol Mikulík, Pavel Nový, Eva Jakoubková, Matej Matejka, Martin Hrebeň, Ivo Gogál, Emil Horváth ml. (více)Obsahy(1)
Prošedivělý muž prochází krajinou, v níž kdysi dávno žil. Zasní se a vzpomíná na dětství, na první léto po válce. Pro každého je dětství dobou objevování, dobou, kdy se i obyčejná příhoda dokáže v dětských očích proměnit v úžasné dobrodružství. To samé zažíval i pětiletý Ján Jurkovič (P. Zeman) za onoho velmi parného léta. Na své pouti vzpomíná na otce (J. Bartoška), celníka na nové slovensko-maďarské hranici, a matku (M. Vášáryová). Otec v té době zakročoval proti bandě pašeráků vedených Jozefem Kováčem (P. Nový) a často se s ním pouštěl do ostrých střetů. Vybavuje si i své kamarády a své dva dospělé vzory: pomateného starce Mandarína (I. Finci), o jehož minulosti nikdo nic nevěděl, a na chlapa jako horu, bývalého námořníka Bodnára (G. Koncz). Vytanuly mu i vzpomínky na holuba Džina, který měl být kouzelný, a kterého brával všude sebou. Dětství Jána bylo na jednu stranu plné krás a dobrodružství, ale jak už to bývá, také plné smutku… (Česká televize)
(více)Recenze (32)
Hranice času, do ktorých sa už nedá vrátiť.. zatiaľ čo skutočné hranice sa menia a možno ich prebehnúť... Tento smutný film je zasazený (stejně jako jiný zfilmovaný Ballekův román Pomocník) do těsně poválečné doby na slovensko-maďarských hranicích. Během jízdy vlaku přes hranici se v mysli stárnoucího muže vracejí vzpomínky na dětství, které zdaleka nejsou tak poetické, jak by se na první pohled mohlo v případě toulek na venkově zdát. Malý Janko byl vždycky vítáným hostem svérázného souseda se šlechtickou krví, kamarádem svých rovesníků, ale i svědkem drsných událostí (nejen) během služby financů chytající ilegální pašeráky. Spíše než o jeden souvislý příběh nabízí Južná pošta leporelo mírně útržkovitých vzpomínek na pohraniční vesnici a lidi v ní. Symbolický význam pošty je krásně rozpracovaný v motivech chování holoubků. Jen škoda, že postava mámy v podání Magdy Vášaryové zůstala jaksi nevýrazná. Celkově se film nesl v takové zvláštní smutné a tíživé atmosf��ře, u níž převládaly po celou dobu spíše nepříjemné pocity. Nesledovalo se to snadno, třeba u scény s pokusem finance o sebevraždu nebo závěrečném incidenu s útočícím pašerákem v poli. Ale zřejmě to bylo i cílem tvůrců pocity podobné těm v duši hlavního hrdiny vyvolat a na druhou stranu i díky tomu si film ještě dlouho budu pamatovat. 70% (# "Filmová reťaz" Challenge Tour 2020) ()
Skvelí herci v menej skvelom snímku. Teda vôbec nie skvelom, skôr divne lyrickom, poetickom, a to všetko na úkor epickosti, nejakého hlbšieho deja. Keby bol film o životopise akéhokoľvek z fenomenálnych hercov tohto snímku, tak by bol určite zaujímavejčí. Hoci v prípade Studenkovej by sa musel premenovať na Veľká pošva. ()
Film je tak blbě vytvořen, že jsem vůbec nepochopil, že se jedná o vzpomínky čtyřicátníka, co jde pěšky přes koleje. Herecké výkony jsou slušné. Jinak to sklouzává do obecného náhledu dospělých, jak asi myslí dítě. Tato představa starých dědků je zpravidla na hovno. To se netýká jen amatérů v oblasti režie ze Slovenska. I čeští režiséři a scénáristé si myslí, že postihnou duchovní potenciál dítěte. Zpravidla vytvoří nekoukatelnou sračku. Zde je to koukatelná sračka, bohužel tak rozvláčná a pro mě dost nesrozumitelná, že by měli tvůrci jít na hajzl a tam si dát facku. Vydržel jsem rekordních 45 minut a pak jsem vyprahl. Lidský život je příliš krátký na sledování nepovedenosti. ()
Toporné dialógy (večný problém autora hovoriť v prvom rade obrazom). Zasnené svietenie okato okopírované od Jakubiska. Do filmu sa vôbec nepodarilo preniesť atmosféru ani formálnu organizáciu predlohy. Ballekov román síce nie je prvá liga, ale považujem ho za jednu z najlepších próz v slovenskej literatúre. Jeho adaptácia by si zaslúžila úplne iný prístup. ()
Pravdou je, že nie som moc veľký fanúšik epizodického rozprávania, poviedkovosti, ktorá sa vďaka jednej ústrednej postave hrá na celistvý príbeh. Južná pošta rovnako ako Párnického debut Kára plná bolesti je ale výnimkou. Neviem čím to je, ale baví ma to. Tá neuzatvorenosť, tie rôznorodé postavičky, ktorých osudy sú nám odhalené len minimálne, tie kúsky skladačky, ktoré po zložení dávajú skôr pocit ako plnohodnotný príbeh. Južná pošta sa nesie v duchu filmov - detskými očami. Hlavný hrdina Janko sa pozerá na dianie v dedine - na problémy dospelých aj detí svojsky. Naivne. Verí neuveriteľným príbehom, sám sa považuje za súčasť jedného z nich, keď sa stará o strateného džina v podobe poštového holuba. Film je to zároveň melancholický, neodsudzujúci. Časy boli zlé a priateľstvo a nepriateľstvo nemalo od seba ďaleko. Film je plný vtipných, láskavých aj zmätených ľudí a odráža postoje sveta súčasného tak aj minulého. A toto je to čo ma na tom nesmierne bavilo. Plus mi to niektorými príbehmi pripomínalo Burtonovu Veľkú rybu a svojou dejovou líniou tak trocha Pieseň o sivom holubovi. Pre mňa ďalší dôkaz, že slovenský film mal aj v temných dobách svoje silné stavebné piliere. ()
Galerie (7)
Photo © Slovenský filmový ústav
Reklama