The Infidel

Infidel čili ,,Nevěřící" je ryze britskou komedií se silným satirickým podtextem směřujícím k palčivému tématu náboženské tolerance a mezináboženského dialogu. V tomto snímku režiséra Joshe Appignanesiho jsou to tedy konkrétně židé a muslimové, což je dualita patrně více než modelová, díky své dlouhé historii extremizující se dnes v Palestině, oslovující ovšem i konkrétně diváka britského (velká minorita v zemi žijících Pákistánců a muslimů obecně). The Infidel není naštěstí příliš politicky nekorektní a vyhne se tedy přímému srovnání s dnes tolik populárními Čtyřmi lvy, jde spíše cestou malého osobního (a rodinného) komorního dramatu zabaleného do hávu komedie. Naprosto skvělý je představitel hlavní role Omid Djalili (který mi svou fyziognomií i hereckým projevem velmi připomínal Dannyho DeVita), stejně jako scénář filmu, co ovšem autoři vůbec nezvládli, je úplné ,,odhalovací" finále, to jako by vypadlo z pera scénáristy nějaké hollywoodské parodie. Ale i přesto je ,,Nevěřící" velmi povedeným filmem s velkou výpovědní hodnotou. Ekumenickým filmem... (12.12.2010)

Je to pol na pol; sociálna dráma o hľadaní viery a vtipná komédia, parodujúca židovské a moslimské konvencie a stereotypy. To je teda prvých zhruba sedemdesiat minút. Potom sa to zmení na čisto hollywoodsku komédiu a to, čo by sa dalo dovtedy nazývať humorom politicky aj nábožensky nekorektným, sa zmení na Sandlerovské moralizovanie a končí to happy endom, ktorý definitívne potápa snáď všetky pozitíva. Prvé dve tretiny by boli za sedemdesiat, zvyšok tak štyridsať. (09.09.2012)

Co se to jen s tím anglickým humorem děje? Proč se usí všude cpát to multi-kulti, hlava nehlava, a má mi přijít vtipné, že Muslim zjistí, že byl adoptovaný a je ve skutečnosti původem Žid? tak ať si dál dřepí u bedny v křesle a hodí to za hlavu. nebo ať se odstřelí a film může skončit. Sice tu pár vtipných momentů sem tam je, což je asi tak o milion % víc než ve Four Lions, přesto to nebylo ale tak zajímavé, abych si nevšímal chyb, jako proč lezl tak blbě na jeviště, když vedle jsou schody, kde stačil nasbírat informace o tom."duchovním", s jejich nevlastni dcerou se nemohl syn oženit apod. Už už jsem to chtěl poslat do kytek, když nastoupil konec, který oproti všemu nebyl zas tak špatný. Čekal jsem něco mnohem horšího, asi jako právě Čtyři lvy, ale dostalo se mi utopistické ideje "komu je co do viry, hlavně že nám chutná". (16.07.2011)

Přesná ukázka unikátního britského humoru, který jen tak nemá konkurenci. Jednoduchý příběh ukazující, že ne jen američtí teenageři trpí problémy, ale i muslimové a židé mají také trauma, který jim znesnadňuje život. Jediná nevýhoda filmu je ta, že i přes výborný britský humor má film nádech americké střední, což mu značně krade ovoce až z koruny stromů. Stejně konec je laciná vykrádačka hollywoodských pisatelů, kteří už mají nějaké to pero vypsané. "Britové by si měli vymyslet svoje konce". (28.12.2010)

Moc do toho vŕtať nechcem, ale „Neveriaci“ mi príde ako čistá UK komédia a to USA (bohviečotoznamená) mi príde trochu zavádzajúce. No nebudem tu dráždiť tigra bosou nohou. Aj tak som od krumplových gebúľ z Londýna čakal omnoho viac a hlavne politicky nekorektnejšiu zábavu. Od nudy tento slabučký odvar Štyroch levov (aj to sú silné slová) zachraňuje našťastie talentovaný „stand up“ komik Omid Djalili, ktorý na ešte väčšie šťastie spred kamery prakticky nezmizne. Ale aj tak som sa zasmial iba na jednej jedinej vete a to až počas záverečných titulkov: „Your Cockney accent is shait!“. Slabšia trojka. (02.12.2010)