Poupata

Nebudu se zbytečně rozepisovat, když už vše a mnohem zdařileji napsali moji kolegové… Enšpígl, Malarkey, Matty, MarekLucin atd. Tak jen postačí, když vyzdvihnu herecký výkon Vladimíra Javorského a Malgorzaty Pikus, která zaujala svým osobitým projevem. A poděkování tvůrcům, kteří pro film zvolili právě tuto nehostinnou lokalitu… k níž mě však váže mnoho nostalgických vzpomínek. Ještě poznámečka: úlevnou větu "Do prdele se sněhem!" bych nechala vytesat do mramoru… a takový počin by jistě ocenil Wolfgang A. Mozart, konečně by ty tuny mramoru, jenž serou na královském dvoře došly náležitého uplatnění. A pak, že budu stručná… jdu víte kam! (08.06.2012)

Modelová socdráma ako vyšitá. Je tam kurva, je tam jej pasák, teda pardón striptérka, je tam gambler, ktorému nikdy nič nepadlo (scenárista aspoň mohol občas skočiť pri prieskume do herne), je tam mladá naivka, ktorá sa nechá nabúchať, je tam zima, je tam byt, kde sa všetci nepomestia. A nič sa zo zásady nemôže zlepšiť, pretože by to na fesťákoch odsúdili ako gýč a takto si môžu niekde po premietaní v Japonsku hovoriť, že v tom Česku je to hrúza a je dobré, že sa na to globálne upozorňuje. Ale tento prístup nechcem iba zhadzovať, pretože úprimne verím, a som svedkom, že život sa dá veľmi ľahko pokaziť a kde nie je nejaká tá inteligenčná a emocionálna výbava, tam to proste lepšie nikdy nebude. Čiže je otázka, či sú mnohé dnešné filmy šablónovité preto, lebo sa to ľahšie píše, alebo preto, že život samotný obsahuje okrem nepredvídateľnosti občas aj určité schémy a pri niektorých indivíduách presne viete, ako dopadnú. (13.07.2017)

Takže tento film byl zvolen v roce 2011 tím nejlepším, jaký se v naší malebné zemi zrodil... Film vypráví o povedené rodince, kde má každý její člen zkurvený život takovým způsobem, jak si jen život zkurvit lze. Takové pěkně depresivní téma slibuje mnohé. Bohužel se jedná o další z bezemočních snímků. Jediná pěkná scénka je ve filmu ta, kdy jede Vietnamec na projížďku zimní krajinou a ztratí po cestě čelní sklo. Zbytek filmu mi skutečně nemá co říct. Co si ve filmu zaslouží extrémní kritiku jsou ,,herecké" výkony. Tedy s vyjímkou Vladimíra Javorského, který si svoji roli užíval a působil důvěryhodně. Zbytek obsazení se minul povoláním. Byli totálně nepřesvědčiví, což se dost podepsalo na tom, že ten vlak, ve kterém jsem seděl já, minul veškeré emoce obrovskou objížďkou. Dávám 1*. Ani pořádně nevím za co. Nejspíš za to, že jsem se u filmu nepoblil. (08.09.2012)

Zahrajme si na Popelku a přeberme českou nabídku dramat za rok 2011. Pokud do ní zahrnu česko-slovenský Dům a u Vendety na okamžik škrtnu označení thriller, dostanu spolu s Poupaty jednoznačné stupně vítězů. Na pořadí ani tak nezáleží, důležitá je pro mě jiná věc. A sice, že se u nás stále umí točit poutavé drámo, které diváka dokáže strhnout a neruší jej nevyrovnanými hereckými výkony, tupou myšlenkou, mizivou atmosférou a kdo ví, čím ještě. Že jsme mistry laciných, horkou jehlou šitých komedií všichni dobře víme. Díky odvážné a zatím neznámé partě okolo Poupat jsme se však navíc dozvěděli i to, že je v našich podmínkách přeci jen možné natočit film s velkou lidskou duší. Pod tíhou svého vlastního komentáře zvedám hodnocení na pět hvězd s přáním všeho dobrého do další tvorby celému týmu Poupat. (13.01.2012)

Odnikud nikam? I tak by se dal zjednodušeně popsat děj, potažmo vývoj postav tohoto dramatu a pravděpodobně ani celkový dopad na diváka nebude nijak převratný - jenže to by tahle filmová fikce nesměla být tak nepřikrášlená a v důsledku stejně zdrcující jako všední realita kolem nás. Tohle místy trochu neotesané, někdy výsměšně cynické připomenutí stavu a hodnot současné společnosti život asi nikomu výrazně nezmění, ale citlivější a "šťastnější" člověk si z něj odnese alespoň chvilkový pocit spokojenosti a možná i víc vděku za vše, co dosud bral jako samozřejmost, všem ostatním zůstane, stejně jako hlavním hrdinům, jen jejich "status quo" - někdy horší, někdy lepší, ale hlavně opravdový. (18.12.2011)