Povolání vrah

Dvě třetiny filmu jsem si říkal, že si snad ze mě dělají srandu. Starý, senilní, pochcávající se dědula před hrobem jako nájemný vrah, který zaučuje svého nástupce... Ale poté co se nechal zastřelit pan režisér se film úplně obrátil a začal být i zajímavý a bavit. A na konci šokovat... - 8. 1. 2012 - 55% (08.01.2012)

„Ten čin je komunikace svého druhu... On se chtěl tím činem vyjádřit.“ Ty vole, co jsem to vlastně viděl? Film o zabijácích, který dostal do transu výjimečně i mě. Tento film měl smůlu, že v době jeho vzniku se psal již konec 90. let, vzniknout něco podobného o 20, 30 let dřív, určitě by se z stala více kontroverzní a kultová záležitost. Dle mého názoru se jedná o další z vynikajících snímků, jenž si své širší publikum, které ho časem více docení, teprve hledá. Tento Kassowitzův neo-noir s vymazleným pomalým tempem a podmanivě depresivní atmosférou se točí kolem jednoho z klasických témat noirového subžárnu, tedy příběhu člověka chyceného do bludného kruhu zločinu, z něhož jen stěží lze najít úniku, a zasazuje toto schéma do nových rozměrů v nové době i s jistým důrazem na sociální akcent. Děje se tak ve velmi zajímavém přepojení dvou linek: první z nich představuje stárnoucí profesionální vrah v důchodu Wagner, jenž v minulosti bez výběru zdědil toto „řemeslo“ po svém otci; druhou linku tvoří tragický příběh mladistvého kriminálníka Maxe, jehož setkání s nevyzpytatelným Wagnerem poznamená. V stylizované atmosféře, doplněné místy o černohumorný nádech, sledujeme toto dění výhradně z pohledu dvou hlavních postav (později tedy ještě třetí). Bez rušení jakýmkoliv policejním pátráním tak nás film nechá nahlédnout do postupného rozjezdu brutálních incidentů bez hranic a ve své druhé vrstvě, kterou dotváří pravidelné útržky z televizních pořadů, ještě podává osobitou vedlejší výpověď o vzrůstajícím společenském marasmu. Obdivovat a chválit výkon Michela Serraulta (pokolikáté už?), který v pozdějším věku začal excelovat v podobných thrillerech stejně naplno, jako dříve v komediích, už začíná být nošením dříví do lesa. Ale on si to pan Serrault, už jen proto, jak je u nás neprávem opomíjen, zaslouží. Povolání vrah je těžký, šokující snímek, který mě dokázal na pár hodin zruinovat. 90% (05.12.2020)

Tak stará francouzská škola žije, hip hip hurá. Film má dvě roviny, delší ze který je cítit nehoráznej cynismus a druhou kratší, která se začne pomalu, ale zato velmi intezivně vkrádat do závěrečné části příběhu a má v sobě určité posleství a apel na moral masmedií. Mě osobně se líbila spíš ta cyničtější část, kdy jsem se někdy musel smál v moment, který vlastně k smíchu vůbec není. Co mě ale dost sralo a filmem se táhne jak smrad, je absence logiky. Tichá večerní ulice, baráček na baráčku, všichni spí a v jednom tom baráčku se střílí z pušky jako by se nechumelilo a k dovršení všeho se vrahounek na místo činu po několika dnech vrátí aby se "pochlubil" svou zabijáckou maturitou svýmu jak se později ukáže ještě jetějšímu kámošovi. Obět nikomu ze sousedů nechybí, výstřely, který v tom tichu musely bejt slyšet až do Kremlu nikdo nezaslech, na otisky prstů sere pes a vrazi všechno vesele ochmatávají a o dalších stopách ani nemluvě, neuvěřitelný fakt. Vlastně policie jako kdyby snad ani neexistovala (taková blízká vize budoucnosti ČR) . Starou školu mě film připomínal především svou drností, nekompromisností, závěrem i když ten moh být ještě tvrdší a především hereckým výkonem Michela Serraulta, protože jak známo pro herce ze starý francouzský školy byl španý herecký výkon neznámým pojmem. (29.11.2011)

Wagner sa takmer celý život venuje náročnému povolaniu a keď jedného dňa pochopí, že je čas zraziť opätky a odpochodovať do penzie, rozhodne sa odovzdať štafetu svojho remesla niekomu mladšiemu. Každý majster predsa túži vychovať svojho nástupcu a pokračovateľa. Problémom je, že Wagner sa venuje ozaj neobvyklému remeslu: je totiž nájomným vrahom. Raz ho však osud zvedie dohromady s istým Maxom, mladým zlodejom a z Wagnera sa konečne môže stane "inštruktor". Kassowitz rozpráva svoj príbeh nevzrušivo, chladne, doslova inštruktážne a tak je jeho najsilnejšou zbraňou cynizmus, okorenený dávkou spoločenskej nekorektnosti. Keď sa ale príbeh začne lámať do druhej polovice, akoby ho vzal do rúk iný režisér: Pribúdajú obrazové metafory a intertextuálne odkazy, cynizmus a nadhľad sa zvoľna prepadáva do mierne ťažkopádnej a prudko predvídateľnej drámy. Čoraz intenzívnejšie vstupovanie do filmovej metareality - sprostredkovanej citovaním televíznych programov plných agresivity, násila, sexu či tuposti po čase začne liezť na nervy. Vieme, čo nám tým chce rejžo povedať, len nechápeme, prečo to robí tak okato a neoriginálne. Vidieť teenagera s pištoľou v ruke, tesne po tom, čo chladnokrvne zastrelí človeka, ako spokojne sedí ďalej v byte nebožtíka a prepína v telke programy /násilie, prestrelky, sex/ mi príde viac ako "prefláknuté". Nevyvážený čudný film pre nevyvážených čudákov. (11.11.2007)

Zajímavé drama o trojici vrahů, které ovšem celkem kašle na logiku a soustředí se pouze na trojlístek zabijáků a na to, aby všem divákům bylo jasné, že za jejich skutky může sledování televize (platí asi jen pro ty dva mladší). Z herců je suverénně nejpřesvědčivější veterán Michel Serrault, zato Kassovitz mě zaujal pouze svou nápadnou podobou s Johnem Turturrem. Jeho práce za kamerou je lepší než před ní, ale tak dobré jako Purpurové řeky to ještě není. (28.08.2005)