Režie:
Václav HudečekScénář:
František Vlček st.Kamera:
Jindřich NovotnýHudba:
Zdeněk ProcházkaHrají:
Jiří Sovák, Irena Kačírková, Jaromír Hanzlík, Consuela Morávková, Čestmír Řanda st., Luba Skořepová, Petr Kostka, Eva VoskováObsahy(1)
Pan Nezbeda (J. Sovák) se po dlouholetém manželství odstěhuje ke své mladé milence (C. Morávková). Jednoho dne ale pana Nezbedu navštíví syn (J. Hanzlík) s přáním, aby spolu se svou manželkou, chlapcovou matkou (I. Kačírková), šli na maturitní ples jeho dívky. Dívčini rodiče (L. Skořepová a Č. Řanda) si přejí, aby se rodiny navzájem seznámily a maturitní ples vidí jako vhodnou příležitost. Pan Nezbeda s návštěvou plesu souhlasí. To ale ještě netuší, co všechno ho na plese čeká a kdo to způsobil… (Česká televize)
(více)Recenze (9)
Typická část "Bližních na tapetě," kde je moralita a komedie spojena v celek, který se dá snést. Je to hlavně zásluha herců - Jiřího Sováka, který téměř nikdy neztrácel nadhled a Jaromíra Hanzlíka a jeho civilního projevu. Člověk pak snáz zapomene na to, že ke změně chování nepřiměla postavy lítost nad jejich činy, ale víceméně jen vypočítavost a notná dávka intrik. 50%. ()
Slušná pointa, odehráno klasicky, každý ve své tradiční póze. Příjemná podívaná, pokud se člověk přenesl (přetočil) přes nudné, natahované pasáže. Ani mravoučnost tolik nevadila. Jen že scénář malinko zaskřípal, Consuela, která patrně schovala Sovákovi klíče a nechtěla mu půjčit svoje, při odchodu z garsonky ještě nemohla vědět, jak se věci vyvinou a že už Sovákův návrat domů neproběhne.75%. ()
Zase mi to nepřišlo jako komedie. Ovšem dívat se na to dá. A dá se i asi dva krát zasmát. TECH. POZN. V titulcích není uvedeno nic co by naznačilo, o který díl jde. Je tam jen uvedeno, že jde o mikro komedii z cyklu „Bližní na tapetě“. Konec filmu byl v mé kopii ustřižen, takže nevím, jaký rok tam byl uveden. ()
Příběh je chvílemi zbytečně zdlouhavý (zvláště ta taneční vložka na úrovni základního kursu v tanečních), ale jinak je napsán i zahrán s jistou nonšalancí. ()
Důkladná lekce z manželského života. Dialogy mezi Jiřím Sovákem a Irenou Kačírkovou, kořeněné pěknou dávkou sarkasmu a drobných jízlivostí, jsou svižné a jiskřivé. ()
Reklama