Jedlíci aneb Sto kilo lásky

Jedlíci aneb Sto kilo lásky aneb přehlídka sponzorů aneb ukázka filmařské neschopnosti aneb představení vyhořelých herců aneb na tohle jdou moje peníze? Vítejte v pekle. Bavil jsem se aspoň tím, že jsem počítal všechny firmy, co se rozhodly podniknout velmi riskantní a předem prohraný plán, to jest vyhodit svoje peníze do kanálu. (02.04.2022)

Mno normálně bych na tuhle komedii ale nešel, ale chtěl jsem vidět co Tomáš Magnusek vyplodí. A musím říct, že to tak hrozné nebylo, jak jsem čekal. Vtipy? No občas vtipné ale občas i pokus vynutit u diváků nějakej smích. Docela divné na tomhle filmu byly ty přechody. Hodněkrát jsem si myslel že je konec a skočila tam nová scéna. Ale to je takovej detail. Neříkám, že je ten film nějakej blbej, budu si ho muset pustit ještě jednou aby se to do mě nějak vsáklo. Zatím hodnotím 3 hvězdy, z důvodu, že bastardi se mi líbili o trochu lépe(i přesto že Magnuskovi role učitele zabijáka nesedla tak jako jedlíka) Edit: Po dalším kouknutí jsem musel přehodnotit ze 3 na 1. Opravdu je to sračka, není na tom nic moc pozitivního, ale na odpad to stejnak nemá (11.05.2013)

Tak zase vod Magnuska píčovina jaako prase.Vylágroval celej hereckej ansábl z Primy a Novy,takže herecky je to děs a hrůza.Děsný dialogy tomu taky moc nepřidaj,navíc vulgarity sou naprosto mimo mísu.Dějově děs,ale bohužel si myslim ,že z padesáti procent to chování,váha,inteligence,vkus je přesně ta naše malá zaprděná zemička.Něco jako natočenej Blesk magazín a Rytmus života.Smutný.A poprvé,ač taky nevážim šedesát kilo a mám docela nadváhu,se mi z herců v tomhle filmu dělalo šoufl.0%. (17.08.2013)

Nedokážu s jistotou určit, zda se již jedná o film, nebo pouze o prodloužený díl Jste to, co jíte, každopádně by to zoufale potřebovalo liposukci. Magnuskovo vyprávění je stejně neekonomické jako přístup postav k jídlu. Většina scén, resp. scének, z nichž Jedlíci sestávají, je obdobou junkfoodových prázdných kalorií. Nenaplněná zůstala naděje, že zápletka, která se vyjeví teprve po nějakých třiceti minutách vycpávkových záběrů (v nichž product placement neslouží příběhu, ale opačně), bude dále rozvíjena. Pokračuje se ve vršení kameňáků o obézních lidech. Navzdory těžení vtipů z toho, že se někdo tajně cpe mastným sajrajtem z konzervy, Jedlíci podobně jako četné normalizační komedie oslavují koncept šťastného pozemšťanství a životosprávu svých žravých postav v zásadě schvalují. Třebaže se hrdinové, lidé frustrovaní, sobečtí, sprostí a naivní, ke shození přebytečných kil rozhodnou dobrovolně, film jejich léčebnou kúru zobrazuje jako nepřijatelnou šikanu skupinou pokrytců. Lidé obézní vinou své slabé vůle jsou tak vydávání málem za rebely, kteří se vzpírají normám krásy a zůstávají sami sebou, jakkoli nebezpečné pro jejich zdraví to může být. Ke skutečnému poručování řádu však nedochází. Daný (nejen) fyziognomický stav je vyhovující a hlavní přítěž nakonec představuje bulvár, neschopný akceptovat lidi, jací jsou. Snaha cokoli změnit absentuje. Stačí, že se komplikace podaří krátkodobě ošvejkovat. Pravidla zde ostatně slouží jenom k tomu, aby mohla být opakovaně porušována. Magnuskovu ideově pochybnou a dramaturgicky zprasenou ódu na tuk definitivně pohřbívají rozpačití „herci“ a režie na úrovni lepšího teleshoppingového spotu. Vrcholnou ukázkou řemeslných schopností tvůrců je jedno přeostření z tváře postavy na kousíček šunky, který drží v ruce. Pět procent pouze kvůli tomu, že to pocitově bylo cca o hodinu kratší než Babovřesky a Líbáš jako ďábel. 5% (10.09.2019)

Scénář, v němž nedává NIC smysl a chybí tomu jakákoli minimální věrohodnost. (Šlo by jít scénu po scéně, postavu po postavě, větu po větě...) _________ Morbidně obézní plastický chirurg Magnusek má za manželku milující Evu Decastelo a na soukromé klinice rozmlouvá svým pacientkám operace a zaměstnavatel ho přesto nevyhodí. Dáda Patrasová se (doslova) ledva otočí a její vypelichaný tlustý manžel líbá hubenou dvacítku. Dáda jede ze žalu zhubnout a tam se do ní zamiluje od 30 let mladší terapeut Mirda, který den předtím balil povrchní a zpovykanou Kamilu Nývltovou, kterou přitom pigluje neurotický hlavní doktor Martin Stropnický, který byl dřív tlustý, ale to nikdo z nějakého záhadného důvodu nesmí vědět... Ivana Andrlová stalkuje takřka imobilního mastodonta Milana Cháru, chce ho sbalit a na důkaz lásky mu koupí postel, na níž se může dál vykrmovat a skládat písně, které jsou údajně úžasné, ale nikdy je neslyšíme, protože tvůrci byli tak líní a neschopní, že žádné do filmu ani nesložili; Luboš Xaver Veselý z nejpohodovějšího rádia jede na kurz tajně dělat zlý bulvár, který by nikoho nezajímal; účastníci kurzu si píšou povinně deníčky a nechápou, že se z nich bude veřejně číst; žádné sezení a otázky nikdy k ničemu nedospějí; veškerá terapie působí totálně amatérsky jako kombinace těch nejhorších socialistických klišé, kapitalistického luxusu a nacistického lágru; Magnusek s Chárou jedou z neznámého důvodu několik dní po odchodu ze sanatoria kilometry do nějaké pekárny na periferii, kde si chtějí u vrátného koupit pečivo atd., atd. ______ Jednoduše, scénář musel psát David Laňka s ještě odkrveným mozkem po práci na své epochální knize o erotice v české kinematografii, jinak to zřejmě nelze vysvětlit. ______________ Herecké výkony se nekonají - neherci odříkávají text, herci přehrávají. Něco jako vtip nebo humor tu vlastně neexistuje, celou dobu to působí jako dětinské snažení a nerozhodnost "točíme komedii a vůbec nevíme, co by na ní mělo být vtipné, tak budeme raději jen přízemní". Poselství "buďme spokojení, takoví jací jsme", je v přímém rozporu s Magnuskovým burcováním v Bastardech, aby se společnost jinak měnila a mýtila negativní jevy. Čili typicky čecháčkovské: "Mě nechte na pokoji a ostatní, ať se přizpůsobí". __________________ Fim vypovídá především o tom, že si Tomáš Magnusek myslí, že všichni na světě už jsou ve svých oborech úplně stejní diletanti jako je on a jeho štáb. ______ Naprosto nemohoucí filmové vyjadřování plné zbytečných detailů, statických záběrů, neohrabaných kompozic v úzkém výřezu, špatně nasazených postsynchronů, nevyladěného zvuku, z kterého bolí uši a občas je třeba slyšet víc praskání ohně než dialogy, někdy zvuk dokonce úplně mizí, aniž by to bylo nějak vypravěčsky motivováno... Vrcholně odfláknuté řemeslo, neustálý product placement, laciná hra na city. Toto není ani komunální satira, ale komunální odpad. __________________ Pozitivum: Není to tak útočně blbé, odporné a nekonečně dlouhé jako Babovřesky. (04.05.2013)