Útěk

Film, u kterého citelně Pierre Richardovi chybí partner, se kterým by mohl vytvořit celistvou filmovou dvojici. Victor Lanoux v roli uprchlého trestance hraje celou dobu spíše vedle něj, než s ním. Richard by potřeboval takového borce jako byl svého času Gérard Depardieu, s nímž se vždy perfektně až interaktivně doplňoval. Ve spojení s herecky značně odlišným, a současně nepříliš komediálně podajným Lanouxem, se veškeré tyhle nepostradatelné a diváky oblíbené nuance míjejí účinkem. Množství vtipů ani nevyzní, ale není to ani tak vina obou hereckých představitelů, jako spíše je to dáno méně tvůrčí a slabší režií Gérarda Ouryho, který je současně i autorem scénáře. Richardův advokát není tak geniálně trhlý, jak by mohl být a útěk to také není komicky vyladěný a do spousty scén je humor přidáván na sílu. Když se hrdinové přesunou na francouzský venkov, tak je najednou ve filmu pusto a prázdno. Ve městě pak dojde k jakémusi puči, což zrovna také do komediálně laděného filmu nepasuje. Pierre zkouší ze svého osvědčeného hereckého arzenálu snad všechno, co znám z jeho předchozích filmů, ale jako by cítil, že tenhle film nebude v jeho filmografii tím nejpovedenějším, a tak mně jeho funkční pitvoření a šaškování přišlo asi nejslabší, které ve svých filmech podal. Ve dvojici s Lanouxem mu to navíc nesedlo. Oury se film snažil rozpohybovat akcí. Pochopitelně nelze od filmu z konce sedmdesátých let čekat nic mimořádného v tomhle ohledu, ale pro film to bylo jediné možné řešení, jak u něho nepojít nudou. Lanoux se v akčnějších pasážích jevil drsně a zřejmě by film bez problémů ustál coby drsný trestanec, kterého honí policie, kdyby mu Richard, respektive jeho komika nepřekážela. Když to tak vezmu, tak by bez něj film možná byl o třídu lepší. Vypadalo to totiž, jakoby do seriozně pojatého scénáře bylo speciálně pro něj dopsáno pár povinných komediálních scén. Když si je totiž odmyslím, tak mohla vzniknout solidní a napínavá krimi ve starém dobrém francouzském stylu, ale ten Richard je tady zkrátka navíc, jenže bez jeho účasti nemá film na co diváka nalákat. Bylo tedy nutné přijít s nějakým kompromisem. Mé hodnocení: 40% (08.05.2014)

Ve výsledku bohužel ne tak šťavnaté, jako v několika jednotlivých scénkách. Po takovém útěku jsem vždycky toužil, šel bych do něj klidně i s nemehlem Durocem. Šmíroval bych holky ze skříně, půjčoval si auta, přimotal se k občanské vzpouře, a matlal si obličej rajským protlakem. Jen bych se při tom svém velkém úprku snažil o vyrovnanější tempo, které mně tady chybělo. (01.06.2012)

VIDĚNO PO DLOUHÉ DOBĚ ZNOVU. Echm, vážně Gerád Oury? Ten, který dokázal ve svých filmech přirozenně skloubit bláznivé gagy se zajímavým prostředím ve svižném tempu a zábavném vyprávění? Tak proč přesně tohle tady chybí? Au, au. Přestože je natáčení filmu popisováno (například v Pierrových vzpomínkách) jako pohodové a s Victorem Lanouxem už kdysi dávno Pierre  začínal v kabaretech, tak mám dojem, že mezi nima zde nefunguje žádná chemie. Oury sám jako režisér a scénárista přechází mezi putováním advokátá a vězně, povykáním hysterického mileneckého páru a studentskými bouření bez ladu skladu, humoru, tempa. Nevíte, kam to vede, jaký to má smysl. Dá se říct, že jsem záměr Ouryho tentokrát vůbec  nepochopil a až na pár ojedinělých chvilek se  nebavil.  A to ještě pomijím ty excesy, jako že všechny ženské představitelky jsou tady jen proto, abychom měly komu kouknout na zadek nebo ho zmlátit. Kde jsou časy cudně vyzívávé  scéna s balkoném z Velkého šéfa? Kde je TEN  Gerárd Oury? A proč toho alespoň nebyl ušetřen můj nejdražšší Pierre? Tohle asi zase nebudu chtít dlouho vidět. (10.10.2021)

Jo, jo Kamen Richard opat potvrdil, ze pravom patri medzi legendy europskeho humoru spolu so Stanom Laurelom, O. Hardym, Bennom Hillom, Atkinsonom ap. Gerard Oury /Velky Flam 1966, Rabin Jakob 1973/ natocil vskutku kultovy film. O hlasky tuna nie je nudza, a samotneho Richarda preslavili roly tychto potrhlych chlapikov. A na rozdiel od tej bukvice Maraisa bol Richard v reali vzdy chlap. 95 % (19.07.2016)

SIce mě překvapuje místní nízké hodnocení, ale už jsem si tu na občasný výskyt nenormálně hodnocených snímků zvykl, tudíž mě místní škarohlídská banda těžko rozhodí. Tenhle pytel smíchu může smělem konkurovat komediím, které natočil Richard s Veberem a Zidim. Ono to ani o moc hůř vlastně nejde, když je Richard ve formě, Lanoux a veterán Bussieres taktéž a Oury předvádí precizní režii na základě svého klasicky skvělého scénáře. Navíc mě velmi potěšila krásná vietnamská přítelkyně zločince Lanouxe. Při sledování tohoto filmíku můžete v klidu roztřást bránici a přestat myslet na každodenní starosti. To nebývá ani u komedií samozřejmostí. 100% (06.06.2015)