Režie:
Monika Elšíková-Le FayKamera:
David ČálekHrají:
Ivan Martin Jirous, Karel Schwarzenberg, Vratislav Brabenec, Egon Bondy, Pavel Zajíček, Václav Havel, Josef Janíček, Jiří KabešObsahy(1)
Monika Le Fay začala dokument připravovat s básníkovým požehnáním ještě za jeho života. Než ale stačila vzít do ruky kameru, zemřel. Vznikl tedy film s těmi, které tu po sobě zanechal – ženou Juliánou, dcerami Františkou a Martou, synem Danielem a v neposlední řadě i jeho přáteli. Magor sám je také přítomen díky audionahrávkám, ve kterých svým nezaměnitelným zasněným hlasem čte Labutí písně. (MFDF Ji.hlava)
(více)Recenze (13)
Ivan Martin Jirous - Magor, přezdívka absolutně sedící tomuhle člověku, protože on prostě takovej byl... volnomyšlenkář, bohém, alkoholik, "anarchista" a hlavně vynikající básník, kterej se nesmazatelně zapsal do dějin naší literatury. A když člověk vidí ty jeho kamarády - rockery/punkery, šílence a ulítlý lidi (berte s nadsázkou), není se čemu divit. On se toho prostě nebál... ()
Typ člověka, o kterém se lehce vyprávějí různé historky, ale těžce se s ním žije. Názorný příklad toho, že se svátým, bláznům, šaškům, umělcům, hlupákům, podivínům i hrdinům a oblíbencům aktuálních politických režimů se toleruje to, co se netoleruje konformním lidem. Z hlediska sociologie je Jirous jasným příkladem sociálního devianta. Wikipedie uvádí následující teorie deviace: 1. Teorie kulturního přenosu tvrdí, že deviantnímu chování se učíme v interakci s jinými lidmi, tedy stejným způsobem jako chování konformnímu. Deviantní chování proto vzniká v určitých subkulturách, kde je pokládáno za „normální“. 2. Teorie strukturálního tlaku předpokládá, že v každé společnosti vznikají situace, na něž určitá část populace reaguje chováním odchylným od normy (tedy např. „totalita nebo nespravedlnost plodí odpor“). 3. Kontrolní teorie vysvětluje deviantní chování oslabením či absencí sociální kontroly. 4. Etiketizační teorie (labelling) chápe deviaci především jako výsledek označování za devianty. Jedinec na toto označení může reagovat rekonstitucí vlastní identity, proměnou sebepojetí. Sekundární deviace je reakcí aktéra na reakci veřejnosti na jeho primární deviaci. ____ Není jasné, proč si konkurují různé teorie místo vzájemného doplnění se, vždyť každá teorie přináší svůj úhel pohledu a žádná teorie není zcela vyčerpávající ve svém vysvětlení konkrétního jevu. A to v podstatě platí o všech jevech a teoriích. Stejně tak Ivan Martin Jirous Magor je soustředěním všech teorií sociální deviace zároveň. To, že byl přitom básník a inteligentní člověk, jeho chování hlavně vůči rodině nijak neomlouvá, spíše naopak. Nicméně každý zřejmě hledá to, co mu chybí, a tak i jeho andělská manželka evidentně postrádala něco z živočišnosti a nekonformnosti, kterou nacházela v tomto člověku. ()
Martina Jirouse jsem potkala před dávnými lety - v klubu Na Chmelnici na nějakém bigbítu - svlečený (ale kalhoty měl) se tam - věren své přezdívce - mezi tančícími diváky s někým pral :) ... Má krásné děti - a jeho žena Juliana - to je opravdu andělská bytost. ()
I. M. Jirous byl jistě magor a alkoholik, zřejmě občas nesnesitelný, ale byl to také člověk vzdělaný a statečný a zůstane po něm jistě více než pět veršů (což je prý počet, který je dostatečný k ospravedlnění básnické existence), které přežijí tuto dobu. Jsem rád, že zde byl dán hlas rodinným příslušníkům, kteří jej vnímali jinak než spolubojovníci z undergroundu. A paní Jirousová je i svérázná umělkyně, jak se lze přesvědčit zde: http://www.juliana-jirousova.cz/ ()
Alkoholik v televizním náhledu, po kterém si budete říkat: Bylo to vůbec potřeba? // 16. MFDF Ji.hlava ()
Galerie (5)
Photo © MF Dokumentárních filmů Jihlava
Reklama