Povídky ze Stockholmu

K Lásce nebeské bych to přirovnala snad jen námětem, ale kvalitou ani omylem. Takový mix drama, komedie a romantiky, který neurazil. O konci měl člověk vcelku jasnou představu už někdy v polovině, ale film alespoň nenudil, některé scény vážně pobavily, přehlídka pěti lehce ujetých postaviček také, takže ta trocha vaty se dala i odpustit. (Viděno v rámci Severské filmové zimy 2016) (23.02.2016)

Tím, že jsem řadu herců znal již z dřívějška, jsem neměl úplně problém si na ně zvyknout. Během okamžiku se totiž rozjel kolotoč různých situací a scén, které si musí různé postavy prožít, aby nakonec splynuli v jedno. A že to občas nebyla prdel? Kdo kdy řekl, že Seveřané jsou běžným, nudným a nezajímavým národem, když hodnota jejich peněženek běžně přesahuje třikrát hodnotu peněženek našich. To je pak otázka času, kdy se k tomu všemu přiřadí i nějaká ta absurdnost a nechutenství k životu. No a když si k tomu přiřadíte severskou chladnost a mnohdy i upřímnost, nemůže se jednat o špatný film. (16.11.2017)

Provázané příběhy pěti podivínů (jak jsem zaslechl po projekci: „Tam snad nebyl nikdo normální… leda tak ten nakladatel.“) a návod, jak jednoduše vypnout proud celému Stockholmu. Naštěstí pro obyvatele švédské metropole je tento návod rafinovaně skrytý až za táhnoucími se prvními dvěma třetinami filmu, které potenciální padouši určitě nedokoukají. Za zmínku stojí alespoň sice dost předvídatelný avšak i tak pěkný závěr a titulkový song Stronger Than Jesus, který nahodí správnou náladu na odchod z kina:) (23.02.2016)

Že by Láska severská? Ani zdaleka. Sbírka nesympatických, nudných, šablonovitých a ošklivých pitomců se na jednom malém místě velké vesnice navzájem nudně a bez přidané hodnoty potkávají, míjejí, přitahují, odhánějí, nahánějí, otravují, ignorují, prudí a využívají a když už jste z toho k uzoufání otráveni, konečně napadne jednoho z těch pitomců zhasnout. A vy sedujete, jak se všechno najednou zázračně urovná, vyřeší, napraví a Stázina se dostane Kubovi za ženu. Publikum na festivalovém promítání v Lucerně se celkem dost smálo ( v naprosté většině případů nechápu proč) a na konci dokonce tleskalo (to už je pro mě úplná záhada- snad z radosti, že už je konec?) Mno, možná jsem jenom nebyla severně naladěna a sledování všech těch ordinérních lidičků, který bych nejraději nakopala do zadku, mě prostě zmohlo :( Jedna hězda za snahu (jde o debut) a druhá za opravdu kvalitní kousíček filmu: úvodní titulkový záběr s naprosto dokonalou hudbou. Možná švédové opravdu potřebují zhasnout, aby se stali aspon trochu normálníma lidma, já naštěstí zhasnout nepotřebuju - místo toho si zajdu třeba na festival Severská filmová zima. A moc doufám, že zítřejší film bude o hodně lepší, než tenhle dnešní. (20.02.2015)

Severský film s pomalým rozjezdem a efektním dojezdem. Sada životních mikropříběhů hodně divných lidí, které se pomalu zaplétají jako vánočka. Některé postavy člověk dlouho nezapomene - např. asistent ministryně financí chodící neustále v dlouhém tmavém plášti se sluchátkem v uchu, jiné by nejradši hned zabil - zneuznaný spisovatel nutící všem okolo svou tvorbu. Příjemný film na volný večer. (18.02.2016)