U strážnýho anděla

Ne, nebyl to hezký film a nedoporučuji ho nikomu, kdo má špatnou náladu nebo deprese. U koho hrozí, že by se mohl taky napít. Protože tento film je o všem hnusném a špinavém, co alkoholismus přináší. O tom všem zápachu, výkalech a zvratcích, které kolem sebe alkoholici už ani nevnímají. A taky trochu je o jejich okolí, o lidech, kteří musejí alkoholismus svých blízkých se vším všudy snášet. Nemyslím si, že na tento film ještě někdy kouknu, vážně je hnusný a chtěla jsem ho v průběhu sledování několikrát vypnout. Nakonec jsem to ale vydržela, protože je to nesmírně pravdivý film. (01.04.2019)

Podľa mňa omnoho vyzretejšie, ako Dopraváci. Rukopis je zreteľne čitateľný, tentokrát však všetok ten hnus slúži účelu. Film je komplikované puzzle, jeho skladanie by však bolo holým nezmyslom. Práve časová a miestami aj priestorová dezorientácia nás skvele vťahuje do sveta alkoholika a upozorňuje na fakt, že tolerovaná droga je stále iba droga. Nakoniec aj úvod, ktorý film rámcuje, je po všetkom tom zmätku spochybnený. Smarzovski sa na scenár výborne pripravil a Wieckevicz dal do postavy všetko. Toto nie je "stratený víkend", ale stratený život. (09.08.2015)

Démon alkohol!! Film o alkoholu a delirium tremens. Alkoholismus se vyléčit nedá, člověk když to má v sobě, nenadělá nic. Dost syrovej snímek, který nevypraví jen příběh hlavní postavy - spisovatele Jiřího, ale vypovídá i o osudech lidí, kteří jsou zavřeni v léčebně a jejich zpovědi jsou někdy dost kruté. Pár scén je vyloženě humusáckých a nerad bych se někdy ocitl v podobných situacích. Výborná je kamera i hudební doprovod, který výborně podkresluje určité scény a záběry. Naturalistická sonda do duší alkoholiků. (02.01.2015)

Tak tenhle film je v trvalé opozici s myšlenkou Járy Cimrmana, chlast - slast. Na tenhle film se dobře nekouká a ani žádný dobrý pocity se z něj nedostaví, snad jedině pocit štěstí, že vyjma piva už jsem se na chlast vysral a tudíž snad nehrozí abych skončil jako Jerzy, kterýho naprosto dokonale vystihl Robert Więckiewicz. Neučesaný vyprávěcí styl, podpořený anarchistickou kamerou mě zrovna dvakrát neseděl, pravdou však je, že depresi rozdává film po kilech. (03.01.2015)

O žádný polský Requiem za sen pochopitelně nejde. Oba sice pojednávají o závislostech a oba mají potenciál být drtivým mementem, ale jen Aronofského majstrštyk tohoto cíle i dosáhl. A to ve stejné míře depresivní studií úpadku člověka, jako geniálním Mansellovým motivem. Ten vytvořil jakýsi pevný bod kterého se divák mohl zachytit a koneckonců jím zůstal i po všech těch letech, kdy část scén z filmu dávno vymizela z paměti. Wojciech Smarzowski na chronologickou naraci rezignoval a příběh roztříštil do chaoticky poskládaných scének, záblesků, zmatených vzpomínek a polozapomenutých prožitků. Tím sice působivě přiblížil život alkoholika, ale zároveň znemožnil divákovi aby se s ním ztotožnil. Vtahující schéma "krásní a šťastní lidé podléhají droze a ta jim dělá ze života peklo" vystřídalo odpuzující "podívejte se jak dopadnete když budete pít". Jerzy sympatický není, nebyl a nebude. Z pohledu kamery je jen opilcem a proto je lehké si od něho držet odstup. Silný a pocity přinášející motiv, ať už hudební a nebo jiný také chybí. Ta spousta drobných odporných momentů ho zkrátka nenahradila. Slabší čtyři hvězdičky. Přesto však čtyři, takže pokud by šlo o český film, tak by v naší produkci čněl nad ostatními jako titán nad trpaslíky. (21.12.2014)