Krutý Řím

Konfrontace dobra a zla tak trochu připomíná westernový styl. Koncept, který zpravidla u diváka funguje, spravedlivá odplata hrdiny, který bere spravedlnost do vlastních rukou, kdo z koho. Zajisté v tom není náborový leták pro zločince. V každém případě lze říci o filmu, který je částečně inspirovaný skutečnými událostmi, že mu rozhodně nechybí akce ani napětí. Svým způsobem je to kritika zákonnosti a spravedlnosti, která neřeší přiměřeně zlo a násilí v běžné společnosti. Když režisér Marino Girolami připravoval film o působení gangů v Římě, zamýšlel hlavní roli původně nabídnout již slavnému Franco Nero, ale následně pro jeho závazky k jinému filmu svěřil drsnou policejní postavu prakticky méně známému herci Maurizio Merli, který ho oslovil svým hereckým charismatem své osobnosti. Jde o zdařilý řemeslný film, který vycházel především z reálných kriminálních záznamů, nakonec posuďte sami. Co říci na závěr. Chtěl bych připomenout několik faktů. Zajímavostí je, proč se v době probíhající normalizace do československých kin za tichého souhlasu cenzorů tento film dostal. Důvody byly asi následující. Cenzoři byli na svou práci určitě důkladně ideologicky připraveni a není proto divu, že silně negativní obraz ze života kapitalistické společnosti, kde se prezentuje zločin a násilí mohl být z jejich pohledů docela vhodný. A za druhé, co se investuje, to se musí také vrátit. Co taky asi jiného by je mohlo přimět ke schválení promítání? (06.07.2011)

Příběh se tak nějak motá v kruhu, přepadení, násilí, vražda nevinných, pomsta v různých variacích... V podstatě by z toho mohl být třeba dvacetihodinový film a bylo by to stále stejné, nezáživné. Jak je zmíněno v jiných komentářích, v hlavní roli se měl objevit Franco Nero, ale jeho agent údajně nechtěl jít s honorářem níž. Ještě si připomenu Napoli Violenta, jestli to bylo vážně tak špatné, jak jsem hodnotil kdysi dávno. (12.10.2021)

V Římě to svého času opravdu vřelo! Jeden ze stěžejních filmů subžánru poliziotteschi, který byl kdysi za hlubokého socíku uveden i v našich kinech, podobně jako jiná spousta kvalitních snímků, o kterých se nám v nejbližší době v podobě nějaké té reprízy může leda tak zdát. Ani si nedovedu představit, jak tu film ve své době musel zapůsobit, to muselo bejt jak zjevení z čistého nebe, ve srovnání s naší běžnou normalizační produkcí a všemi těmi našemi utahanými rádoby-krimi. Zpět ale k tomuto filmu: V hlavní roli si tu zahrál Maurizio Merli jako neortodoxní tuhý komisař Belli, vůbec tato jeho stejnojmenná úspěšná role, byla jeho první, poté následovaly ještě filmy "Violent Naples" a "Italia a mano armata". Dále, pro kmotra Richarda Conteho (zde advokát Sartori), známého ze stejnojmenného amerického filmu, ale například i z Di Leového "Bosse" či Lenziho "Almost Human", to byl už bohužel definitivně poslední film. Výtečný herec, který zde musel přihlížet znásilnění vlastní dcery, aby pak o pár minut dál, stál překvapivě násilníkovi tváří v tvář, kdy rozsudek za něj ale udělali jiní! Krutý Řím, je velice expresivní, rychlý akční pohled, při kterém se opravdu téměř nudíte, zároveň velmi odvážný (nahota a znásilnění), surový a násilný a politicky nádherně zkažené zločinecké taliánské Eurocrimi. Film jak by mělo být už zvykem, u těch nejlepších poliziotteschi obsahuje velmi kvalitní automobilové honičky (nečekejte však žádnou ameriku, žádné Mustangy nebo Challangery ale jen v uvozovkách evropské Fiaty a Alfy), hezké střílečky (oběti jsou kolikrát úplně nevinní obyčejní lidí, jako děti nebo muž od rodiny na večeři), nakládačky všeho druhu (v nich z přehledem vévodí mlátička Belli) přepadovky (autobus, banky, supermarket a restaurace). Jen mě trochu mrzí, že filmu chyběl, nějaký hlavní efektivní darebák, něco ve stylu Tomase Miliana aj. Jinak ale dobrý, spokojenost, fanouškovská žánrová povinnost, včetně hudebního skóre od bratří De Angelisových, kteří nikdy nezklamou. Komentář zde jako třetí v pořadí.. (11.01.2010)

Hodně mi to připomínalo různý Eastwoodovky ála Dirty Harry. Příběh žádnou geniální myšlenku nepřináší, ale já jsem se u toho nenudil, protože se tam pořád něco děje. A nutno dodat, že co se týče násilí a brutality, tak Italové rozhodně nezůstali nijak pozadu. Třeba tam zloděj při krádeži kabelky na ulici zmlátí bábu hlava, nehlava nebo tam seřežou typa na kryplkáře a podobně. Potěší celkem dobře natočená honička Alfa Romeo Giulia vs. BMW 2000 zhruba uprostřed filmu. Jinak bitky trochu vypadaj jako z nějaký komedie s Hillem a Spencerem a jsou ozvučený takovym tim plácánim, který zní úplně stejně, ať padne pěstí do břicha nebo rána železnou tyčí do hlavy. Celý je to navíc podkreslený veselejma melodiema od De Angelisů. Taky krev je podezřele jasně červená, až skoro oranžová. Trochu z toho smrdí taková Béčkovitost, ale já jsem zrovna byl na to asi nějak naladěnej, takže dávám 4 hvězdy. (29.01.2012)

Krutý Řím je opravdu krutý. První  z trilogie policejních filmů s drsným poldou Bettim si tradičně nijak nebere servítky  a o násilné scény není nouze.  Mrazivý dojem vytváří zejména samozřejmost s jakou dochází k veřejným projevům násilí a zločinu vůbec a byť se pohybujeme v mantinelech akčního béčka, kde samozvaný hrdina kosí hordy  nepřátel,  hraje kritika pokřivené a krvácející společnosti první housle.  Betti je nakonec od policie kvůli incidentu s prchajícím zločincem, který neváhá při svém pronásledování postřílet nevinné kolemjdoucí, včetně dětí, odvolán a je angažován organizovanou domobranou, kde se jeho zkušenosti a  přístup mohou jen zúročit. Zatímco třeba ve snímku Policie děkuje  se setkáváme s fašizujícími snahami o tvrdý přístup ke zločinu, tady vidíme organizaci, která je podobným tendencím schopná odolat i po přímém útoku  na jejího vůdce, jemuž je před jeho očima znásilněna dcera.  Po dopadení viníků nepřichází vendeta, dostanou jen do držky a jsou předáni spravedlnosti.  Na druhou stranu zmetky, kteří zmlátí Bettiho postřeleného přítele, upoutaného na invalidní vozíček, neváhá komisař postřílet do posledního kreténa, a to pěkně do zad při útěku a prý přiměřená obrana.  Vlastně zajímavě rozpolcený film. Může být. (26.08.2021)