Srdce temnoty: režisérská apokalypsa

Jeden ze dvou dokumentů promítaných na letošním Visions of light představil v lektorském úvodu divadelní režisér M. T. Růžička. Všichni předešlí festivaloví lektoři dokázali promítání obohatit, režisér Růžička se hned v úvodu hrdě přiznal, že se na svou řeč v podobě výpisků či taháku nepřipravoval, a to plamennější a živelnější (ale rozhodně zajímavý) byl jeho projev. V jednom však neměl pravdu, film Apokalypsa po tomhle dokumentu určitě vidět nemusím. Visions of light 2011, 11. listopadu (12.11.2011)

Conradovo "Srdce temnoty", které lokalizuje černou díru úniku do tmy, jako prehistorického zla, jsem četl několikrát. Pokaždé jsem ho však nahlížel jinde. Možná to není má chyba, možná toto "srdce" bije na různých místech. A možná také, jak soudí Matty *****, smýšlí podobně jako pan Kurtz každý vůdce, diktátor či režisér. Girondista Pierre Vergniaud, řekl kdysi slavnou (dnes okřídlenou) větu, že revoluce jako Saturn požírá své vlastní děti (La Révolution est comme Saturne: elle dévore ses propres enfants); ona černá díra bude nejspíš zde: šílenství bez budoucna, bez nových pokolení, zisk něčeho vytouženého, co posléze rozleptá člověka zevnitř a zničí a zničí všechny jeho plodivé síly. Film "Apocalypse Now" ani dokument o jeho natáčení netrefilo přesně do středu (srdce) tmy, ale ještě může. Pozn.: Ostatně jinou představu (ve výrazu i obsahu) o ničen toho, co bylo počato má Rubens i Goya. (01.04.2019)

Zákulisní příběh jednoho z nejvíc ceněných filmů všech dob ho dělá ještě o chlup šílenějším a odkrývá jako jedno velký riziko. Adaptaci díla J. Conrada, která se málem dočkala vize od jmen jako Welles či Lucas, nakonec jako “idiodyssey” převzal úspěchem opojený, ambiciózní a nezastavitelný Coppola. Ten pak čelil všem možným stressům a děsům, failu pozérství, proces vyžadoval neustálý krizový management, pro mnohé účastněné bylo natáčení APOCALYPSE NOW (neboli APOCALYPSE WHEN?) svým způsobem i prožitím si postav a děje. A jste-li geek anebo ne, tohle je rozhodně ten film o filmu, co stojí za to promítnout si po filmu (před případnou přeprojekcí). ”I tell you from the bottom of my heart that we are making a bad film. This film is a $20 million disaster. Why won’t anyone believe me?” (27.02.2018)

Jakoby i sama o sobě nebyla Apokalypsa jeden z nejtemnějších filmů vůbec, tento dokument mu ještě přidává. Džungle zůstává, rokenrolová válka se proměnila ve válku filmovou a Coppola se stal novým kandidátem na nejlepší ztvárnění Kurtze. V mnohém celé šílenství připomíná Herzogovo Fitzcarraldo, respektive dokument Burden of Dreams. I v tomto případě jsou problémy spojené s natáčením a historky zúčastněných pouze pozadím pro psychologický vývoj režiséra ve vrcholném tvůrčím období. A stejně jako Apokalypsu, i tento dokument dokonale shrnuje ta otřepaná epifanie Kurtzových posledních slov. (30.07.2012)

Mimořádná přitažlivost tohoto dokumentu není dána jenom spletitými okolnostmi vzniku Apokalypsy, ale také výrazným osobním vkladem Coppolovy manželky Eleanor. Její otevřený komentář si krom maniakálních proporcí celého projektu všímá také čehosi znepokojujícího na Coppolovi samotném. Objevování temných zákoutí duše po vzoru Conradova Srdce temnoty, přítomného zde také díky ukázkám čtených jiným sebevědomým tvůrcem, Orsonem Wellesem, je možná ještě působivější než v případě Apokalypsy, kde autentický civilní nádech chyběl. K diskuzi nad dokumentaristickou etikou vybízí použití nahrávek pořízených bez Coppolova vědomí. Právě ony ovšem nejlépe poukazují na víru v neohrozitelnost „náčelnické“ pozice režiséra, již Coppola propadnul a neplánovaně tím napodobil plukovníka Kurtze. Člověk se až diví, že vypjaté natáčení neskončilo rituální vraždou. Velmi vážně pojatý dokument odlehčuje lehce přibarvené vyprávění Johna Miliuse a pár stěží uvěřitelných historek, které dokazují, že sebevětší množství drog a alkoholu nemusí být při natáčení nutně překážkou. Pohnutý vznik Apokalypsy ostatně vyvrací celou řadu mýtů, například ten o herci coby nejdůležitější osobě na place (s odůvodněním, že ho po týdnu natáčení nemůžete vyhodit). Harvey Keitel by mohl vyprávět. 90% (26.09.2009)