Marija

Mladá Ukrajinka v Německu a její sen o vlastním kadeřnickém salonu. Docela přesvědčivě zachycené, jak to v tomto šedém polosvětě všechno funguje. Lidé nemají na nic právo, protože policii kvůli ničemu zavolat nemohou, takže jim nezbývá než tu platit a tam někoho oškubat. Skvělá Margarita Breitkreiz byla natolik přesvědčivá, že jsem občas zapomínal, že to není dokument. (30.03.2017)

Na rozdíl třeba od Ulricha Seidla a jeho Import/Export  nám Koch nepředkládá pouze strohá fakta o tvrdém a ponižujícím životě lidí v nelidském systému, jehož zotročující mocí a nástrojem jsou peníze a finanční pravidla. Koch nám nabízí pozoruhodnou studii lidí, kteří se museli naučit postarat se v první řadě o sebe, i za cenu bezskrupulózních lží, podvodů a činů, protože se zkušeností naučili, že se nelze na nikoho spolehnout, že důvěra se nevyplácí. A pak přichází zajímavý moment, kdy se dva takoví lidé potkají a za relativně příznivých okolností mezi nimi začne vznikat pouto přejícnosti, nápomocnosti a snad i lásky... a pak se okolnosti dramaticky změní a především na Mariji spočívá rozhodnutí, čemu přitaká: svojí staré osvědčené tvrdé individualistické cestě životem s ostrými lokty, anebo bude všechno, co se jí slibně rozběhlo, riskovat pro člověka, o němž nejenže pořád s jistotou neví, jestli by mu mohla důvěřovat za každou cenu, ale který evidentně už mnohokrát ukázal (ovšem stejně jako ona), že myslí jenom na sebe? V kontrastu s osudem kamarádky, která ví jistě, proč se vrátit do bídných podmínek za člověkem, jehož miluje, nastávajícím otcem jejich dítěte, vyznívá její dilema o to palčivěji, oč je z její pozice nerozhodnutelnější. Velice silný snímek, který ustojí, co rozehrál. *~ (12.10.2022)