Bílá velryba

„Keby chcel byť Boh rybou, bol by veľrybou.“ Knihu som nečítal, ale keď som tento film videl ako dieťa, uchvátil ma. Obrovská ľudožravá (teoreticky) biela veľryba, vrážajúca do veľrybárskej lode, čo mohol chlapec chcieť viac? Potom sa môj kontakt s filmom prerušil a tento čas bol vyplnený len príšernou TV mini-sériou s Patrickom Stewartom a rôznymi kópiami (niektorými fakt dobrými – Čeľuste, Kosatka zabijak). Keď som sa ku klasickej snímke Johna Hustona vrátil o 10 rokov, zaskočila ma nuda, aká z nej sálala. Nie je to zlé, Huston bol titan Hollywoodu, scenár písal Ray Bradbury, Gregory Peck sa snaží (ale s tou postavou sa dalo spraviť oveľa viac), cameo Orsona Wellesa ako kňaza no neberte to, mnohé scény nezabudnuteľné (a nemusí sa jednať ani o také „prízemné“ takmer hororové pasáže, ako je brutálne finále - triky sú mimochodom samozrejme dnes už úsmevné a zastarané). Zo snímky dýcha príjemne upokojujúce čaro. Ak uvážime, o akej temnej veci je a aké drsné postavy obsahuje, tak je však romantický háv dosť, hm, zvláštny. A strašne mi vadil hlavný hrdina – mladík Ishmael v podaní Richarda Baseharta je jednak nesympatický a jednak tento „mladík“ (ako ho stále všetci oslovujú a správajú sa podľa toho k nemu) mal v skutočnosti 42 rokov (!), pričom „starý“ kapitán Ahab má, držte sa, 40 rokov (áno, Basehart je od neho starší o dva roky!!). Z hercov ma pozitívne zaujal snáď iba Friedrich von Ledebur ako Queequeg. (28.05.2011)

Když v polovině 19. století Melville vydal román Moby Dick, ve vzácné shodě ho odmítla kritika i čtenáři. Podobenství o zpupnosti lovce - kořistníka, který v honbě za pomstou ztratí pud sebezáchovy do té míry, že způsobí záhubu své lodi a celé posádky, se střetl s technooptimismem příslušníků euroamerické civilizace, kde právě vítězilo pojetí lidstva coby "dobyvatele přírody". Dnes je mimochodem román takřka nepoužitelný, protože Melville ho zaplnil spoustou symbolů spojených s mytologií, křesťanskou vírou a nejrůznějšími odkazy na pasáže z Bible, které hrají v příběhu důležitou roli, a v dnešních sekulárních časech už s nimi nedokážeme pracovat a symboliku dešifrovat. Pro Melvilla byl Moby Dick vlastně ztělesněním samotného Boha, a to je už našemu uvažování hodně vzdálené. Mimochodem není náhodou, že pokusů zfilmovat literární odkaz Melvilla je jako šafránu a právě Hustonova stařičká verze z ní vychází s přehledem jako nejpůsobivější. Kombinace dobrodružného příběhu, filozofické morality, romantizujícího héroismu a realistického popisu fungování života na velrybářské lodi se opravdu hodí spíš do dávno zašlých časů. Hustonovo zpracování se předlohy drží vcelku věrně a na poměry filmového průmyslu 50. let jde o ambiciózní a kvalitou vyčnívající dílo, takže snímek umožňuje zprostředkovat Melvillovy morální postoje i dnešnímu publiku. Technická stránka je pochopitelně poplatná své době a podepsala se především na finálním střetu s kytovcem, ale s tím soudný divák bude počítat. Pro Gregory Pecka šlo o velmi netypickou roli, zhostil se jí ale důstojně. Celkový dojem: 80 %. (14.12.2020)

"Hoďte ten dublon do moře !! Zaplaťte moři výkupné !! Třeba se slituje a dá nám vítr.." Velká pocta Melvillovu knižnímu předobrazu, skutečně velká Pecka.. Viď, Gregory ?! ;) Jiný kolos, tentokrát režijní, totiž John Huston stvořil jednoznačně nejlepší adaptaci slavného románu, rozhodně i právě dík ďábelské kreaci dalšího velikána Gregoryho Pecka.. A aby těch velryb nebylo málo, jakkoli bych se nerad dotýkal legend, Orson Welles si rovněž odvedl své.. (25.08.2016)

Musím potvrdit, že na dobu svého vzniku je to pořádně temný fatalistický dobrodružňák, kde máte od počátku do konce to neblahý tušení, že vás ani postavy nečeká žádná velká špetka radosti a veselí. Boduje to nejen atmosférou, duchem, technicky, budováním napětí a uceleným dojmem, ale i dramatickým gala G. Pecka, jehož vyšinutě pomstou posedlý Achab je to hlavní, proč je ’58 verze dodnes braná za nejlepší převedení jednoho z nejslavnějších mořských příběhů (další a další takový). Je to i film, který dosud nezchátral a určitě mám chuť dát si ještě (ne)jednou, stejně jako knížku - kterou jsem sice četl, ale tehdy pořádně nevnímal a neocenil. (08.08.2017)

Pokud ohodnotím snímek s Gregory Peckem jen třemi pěticípými, dávám tím najevo své zklamání. A nešlo o zklamání, které by ve mně vyvolaly už překonané triky, protože tvůrci tehdy dělali, co mohli, a bylo by ode mě nefér srovnávat jejich práci se současnými možnostmi. Hlavní problém za mě spočíval v tom, že jsem si připadal jako na divadle a takové pocity u filmu mít nechci.  Předlohu Hermana Melvilla jsem nečetl a snímek ve mně takovou touhu ani nevyvolal, a to asi taky není úplně dobře. Gregory Peck sice ztvárnil vlastními démony hnaného kapitána Achaba přesvědčivě, z mého pohledu ale neměl dostatek prostoru k tomu, abych si z toho odnesl ještě větší divácký zážitek, kromě něj mě už ale zaujal pouze Queequeg Friedricha von Ledebura. Příběh jako takový mě do sebe nevtáhl, dokázal jsem ale naplno ocenit citovaná biblická fakta, takže teď už vím, že kdyby se Bůh chtěl stát rybou, stal by se savcem, zato jsem nepobral, jak se mohly stát kostice v tlamě velryby mřížemi Jobova vězení. Nějak se přece musel dostat dovnitř, ne? Asi to bude podobné jako s neposkvrněným početím- kde se vzal, tu se vzal. / Poučení: Kdyby ze mě chtěl někdo vyřezat tuk, taky bych se bránil. No, na druhou stranu jsou i tací, kteří za to platí. (19.04.2023)