Podivnější než ráj

Rovno z Budapešti následne prichádza do New Yorku i akási zabudnutá sesternica Bélu "Willieho" Molnára - Eva Molnárová [s maďarským prízvukom v podaní pôvodom maďarskej predstaviteľky - Esztery Balintovej; podoba scenára je tým pádom i nadmieru autentickou], aby sa tu vskutku zrovna zdržala na povedzme - nejakých zhruba 10 dní, pokým teda nepôjde i ďalej do Clevelandu, kde býva jej teta Lotte; lenivému bratancovi sa týmto [nečakaným] príchodom zrejme úplne [z]mení doterajší spôsob života, alebo ani vôbec nie, keďže neustále iba pokračoval v hraní hazardných hier, či súčasne aj v akomsi stávkovaní, a to konkrétne spolu so svojim najlepším kamarátom Eddiem, ako tomu vlastne bolo už aj rok predtým, keď sa prvýkrát stretli v »betónovej džungli« v ozaj malom vigvame. • Tento »flákačský,« čiernobiely a nezávislý titul s akýmisi dramatickými prvkami, sa mi naprosto presne [s]trafil do noty, inými slovami tiež povedané: „Sadol mi, ako riť na šerbeľ,” s čím v podstate rovnako korešpondovala i Evina obľúbená pieseň ♫ Screamin' ♫ od autora Jaya Hawkinsa, ktorá vypĺňala akúsi melancholickú atmosféru v samotnej nadväznosti na zvyšné dva herecké prejavy v priamych stvárneniach - Johnom Lurieom & Richardom Edsonom, čo bolo v spoločnej kombinácii - nevídaným, civilným «hereckým koncertom,» ako by ste ich naozaj stretli i kdesi na ulici; aspoň v LXXX. rokoch XX. storočia, to bol podľa mňa naprostý a bežný jav v Spojených štátoch amerických s navrch i so samými emigrantmi v čele medzi týmito, akože pôvodnými osadníkmi, nakoľko pôvodný Američan ani nejestvuje; iba začínajúcemu autorovi Jarmuschovi sa svojským štýlom podarilo zachytiť danú problematiku, ale nie práve tak, ako si asi teraz myslíte → krásna vizuálna stránka čoraz viac pridávala na surovosti materiálu; nedokážem si predstaviť, že by sa tieto postavy prechádzali po daných lokáciách v žiariacom kolorite; vtedy by sa rozhodne uberalo na autenticite v rámci celkového vyjadrovania sa prostredníctvom filmových obrazov. (10.06.2024)

Film vypravující o nenaplněném americkém snu. Nuda a zklámání, které hlavní hrdina (emigrant z Maďarska), jeho americký přítel a sestřenice, která přijela do USA hledat lepší život je opravdu skvěle zpracováno a z obrazovky přímo kape. Často se opakující hudební skladba a záběry na zimní krajinu nebo liduprázdnou pláž jsou opravdu depresivní a naznačují, že není všechno zlato co se třpytí. 75% (26.07.2011)

Chameleón Jarmusch prednedávnom dokázal, že mu nerobí problém ukočírovať ani komerčnejšie látky. Koniec koncov s Billom Murrayom natočili oveľa viac, ako len priemerný film. Nie o tom som však chcel. Jim je predovšetkým mentorom americkej nemainstreamovej tvorby. Nezávislosť, undeground, nadupané dialógy, dokonalá atmosféra, stovky vyfajčených cigariet, to je presne to, čo ide tomuto týpkovi najlepšie. Na to, že Stranger than paradise spadá ešte len pod autorovu rannú tvorbu, jedná sa akoby o projekt ostrieľaného harcovníka. A John Lurie je fantastický. (14.01.2008)

Mám rád pomalé filmy, ale musejí mi sednout – a to se Stranger Than Paradise povedlo. Jim Jarmusch má svůj specifický styl, který na mě dýchne v každém jeho snímku a ihned se mu poddám. Leckdo se při sledování tohohle filmu bude ukrutně nudit, já jsem naopak hltal každou scénu a užíval si tenhle krásně natočený prostý příběh, který vyústí v sérii neuvěřitelných náhod. Jarmusch mě pokaždé chytí za srdce a při sledování jeho děl si připadám jako ve filmovém nebi – jeho filmy mi vždy připomenou, proč miluju kinematografii. Díky němu už také vím, že opojný zážitek si člověk může odnést i z filmu, ve kterém se vlastně skoro nic nestane. (17.07.2018)

Druhý celovečerní snímek Jima Jarmusche - PODIVNĚJŠÍ NEŽ RÁJ - zavádí diváka do Spojených států, kde se odehrává (či přesněji: velmi nudně plyne) život tří hlavních protagonistů: Evy coby „čerstvé“ emigrantky, Willieho coby již delší dobu v USA žijícího emigranta a Eddieho, Američana. Jim Jarmusch ve snímku zachycuje jejich nespokojenost, odcizenost, životní nenaplněnost a znuděnost; a je nutné uznat, že se mu tento jejich stav daří zachytit vskutku výtečně ("méně otrlejší" diváci se určitě budou nudit spolu s protagonisty příběhu). Díky Jimu Jarmuschovi tak vznikl velmi zajímavý - minimalisticky zpracovaný - opus, který ukazuje nenaplněnost „amerického snu“. (07.09.2003)