Ghost Catchers

Ty vole, co jsem si to zase jednou pustil? Tohle byl snad úplně ten nejhorší černobílej film, co jsem kdy viděl. Odpad nedám jenom proto, že mě pobavil Lon Chaney v medvědím kostýmu a taky proto, že se jedná o skoro 70 let starej snímek. ___ Příběh: otec a dvě dcery se přestěhují do domu, kde deset let nikdo nebydlel a jsou varováni, že tam straší. V noci skutečně slyší divný zvuky a na zdi se objeví zvláštní nápis. Jedna z dcer proto běží k sousedům o pomoc. Když tam ale dorazí, tak zjístí, že to nejsou jen tak ledajací sousedi a octne se přivázaná k židli a s roubíkem v puse je donucena sledovat jakousi rádoby vtipnou, spíš trapnou estrádu, kterou vedou Olsen a Johnson, dva postarší, obtloustlí, plešatící, prudce nesympatičtí rádoby komici, kteří vypadají, že o vtip v životě nezakopli. Potom, co jí rozvážou a zase pustí, tak se rozhodnou, že se těm strašidlům podívají na zoubek sami a zde se začíná odehrávat asi hodinová (ale v podstatě nekonečná) brutálně nudná hovadina. ___ Takže jako komedie to nestojí vůbec za nic, jako horor jakbysmet a navíc je to ještě muzikál, takže se dočkáme příšerných dlouhých hudebních čísel, která tento už bez tak hrozný film kazí ještě víc. (06.08.2010)