Dvojrole

Dvojrole se vskutku nehodí na plátna kin, televize jí však slušela náramně. Neotřelý námět, skvělé herecké výkony paní Budínové a především Terezy Brodské mi daly zapomenout i na pomaleji plynoucí děj. Ovšem hlavní myšlenka, že seniorka zůstane osamělou stařenou i v těle dvacítky, zde byla vystižena opravdu sugestivně (nepopsatelné oči Brodské!). Ta beznaděj, kdy se stará intelektuálka přirozeně nedokáže zařadit mezi "vrstevníky" a díky zákroku experimentujících doktorů ze dne na den ztrácí lety zažitý stereotyp, bezpečí i posledního žijícího přítele, mě přivedla do tak sklíčeného stavu, že jsem všechny formální neduhy tohoto filmu hodila za hlavu. (07.11.2012)

Dvojrole je zajímavý nápad. Leč...nerozvinutý. Yvetta s mozkem paní docentky pochopitelně neumí využít nově nabyté tělo. A tak sledujeme jen to stárnutí. Možná by to chtělo více sociálních a společenských dramat než jen ty, kdy se mladému klukovi vysměje do obličeje anebo Yvettu dohání její minulost. Takto se i přes nesporný dobrý herecký výkon Terezy Brodské film zastavil pouze na zajímavém nápadu, ale celkově je film nudnější a bez zápalu. (04.11.2021)

Ten nápad je skvělý a v rámci té základní myšlenky i dobře vedený. Jenže dávat jenom kvůli tomu vyšší hodnocení se mi fakt nechce. Hlavně, když to nemá tempo, herecké výkony jsou nevýrazné a natočené je to hůř jak průměrný televizní film. Vůbec celou dobu jsem měl pocit, že sleduju nějaký televizní film, protože s takovým filmařským zpracováním to jen stěží vypadá jako film, který by měl jít do kin. Kvůli tomu to vůbec nepůsobí silně, ačkoli se to silně působit snaží. Ale v tomhle podání je to prostě dost unylé, nemůžu si pomoct. A i ten nápad se dal líp využít a promyslet. Silné 2* (25.02.2021)

Vynikající herecký výkon, zdá se ovšem, jakoby za celkové stáří organismu mohlo jen opotřebením mozku, proto se například moje maminka podivovala, proč se Brodská belhá jako stařena, když by mohla mít svěží pohyby mladice, neb ji nic nebolí. Alzheimer je věc jiná. Po zajímavém, pěkně rozjetém začátku stojícím na vědecko-fantastickém podnětu film směřuje po trochu předvídatelné cestě k nedotaženému konci. Taková oddychovka na nedělní odpoledne pro důchodkyně, která však nepostrádá jistou svěží dávku humoru, a oplývá i filozofickými a humanistickými ambicemi. Technické zpracování některých "subjektivních" pohledů je jedním slovem otřesné a rušilo mě více než cokoli jiného. Na to, že to je české, mohlo být hůř. (18.01.2010)

Ambiciózní projekt, podepřený nadprůměrným hereckým obsazením i silným, slibným jinotajným námětem, zůstal v půli cesty. Po nadějném rozjezdu následuje postupné "stárnutí" scénáře, děje i dramatické ubývání prostoru pro hereckou akci. Tereza Brodská, atraktivní skvělá herečka dnes už také střední generace, po silném rozjezdu v osmdesátých letech (VLAK DĚTSTVÍ a NADĚJE) z existenčních důvodů rozmělňuje své vynikající schopnosti v triviálních seriálech, které si mohou podat bez větších rozpaků ruku např. s německorakouským DOKTOREM Z HOR. Tato inscenace (film?) působí dojmem jakéhosi předělu. Křižovatky. Zdá se, že po odeznění Kleinovy a Pecháčkovy básnické pentalogie Brodská nemá co hrát. V tomto ohledu není ani zdaleka jediná. A ta ztráta prostoru, datovatelná od okamžiku, kdy nastupuje nová generace ani ne tak režisérů jako scénaristů, pokračuje a inflace tvořivosti i zvládnutí dobrého řemesla, bez kterého je nepředstavitelná, již s sebou nese, to jen dokládá. V tomto případě bych řekl, že je jen dobře, když se tento film hned tak neobjeví zase venku. Své diváky by totiž nebavil ani nepovznášel; v lepším případě by nudil, v horším vzbuzoval agresivní reakce. I vousatost může plešatět. (19.03.2008)