Režie:
Roland JofféScénář:
Bruce RobinsonKamera:
Chris MengesHudba:
Mike OldfieldHrají:
Sam Waterston, Haing S. Ngor, John Malkovich, Julian Sands, Craig T. Nelson, Spalding Gray, Bill Paterson, Athol Fugard, Mark Long, Patrick Malahide (více)Obsahy(1)
Kambodža, srpen 1973. Boje ze sousedního Vietnamu se přenesly i do této dosud neutrální země. Zuří tu občanská válka mezi vládními jednotkami, podporovanými americkou armádou, a partyzánskými oddíly Rudých Khmerů. Sydney Schanberg, zpravodaj listu New York Times, a Dit Pran, jeho domorodý průvodce a tlumočník, jsou jen dva z početné armády novinářů a fotografů, snažících se zprostředkovat světu informace o tom, co se v tomhle kdysi tak nádherném koutě světa děje. A je stále hůř. Rudí Khmerové získávají stále větší převahu. Všem je už jasné, že až se dostanou k moci, vypuknou hrůzy, jejichž rozsah si v tuto chvíli ještě nikdo nedovede představit. Kdo může, ten ve spěchu opouští zemi. A naděje těch, kteří musí zůstat, se rovnají nule...
Film, natočený podle skutečných událostí, zachycuje příběh přátelství, jež se za léta spolupráce vytvořilo mezi americkým novinářem a jeho průvodcem v době občanské války a po vítězství Rudých Khmerů (za jejichž více než tříleté diktatury zahynuly v zemi asi tři miliony obyvatel z celkového počtu osmi milionů). Tvůrci nechávají téměř bez povšimnutí společenské souvislosti, zaměřují své vyprávění na dopad, jaký tyto události mají na obyčejné lidi. Emotivní vyznění filmu výrazně podtrhují velkolepé hudební motivy Mikea Oldfielda i známé skladby, které zde zaznívají v působivém kontrastu s obrazem. Film, přerůstající v působivou výpověď o utrpení, jež si člověk na světě vytváří, ale jemuž také dokáže čelit, byl oceněn řadou mezinárodních cen. Proměnil tři ze sedmi oscarových nominací: za kameru - Chris Menges, střih - Jim Clark a za mužský herecký výkon ve vedlejší roli - Haing S. Ngor, lékař, který skutečně prožil kambodžské peklo (a který získal mj. navíc i Zlatý glóbus, cenu BAFTA a řadu dalších).
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (221)
,,...O CO VŠAK NIKDO Z NICH STAROSTI NEMĚL, BYLI SAMOTNÍ KAMBODŽANÉ. DITH PRAN A JÁ JSME SE POKUSILI SHROMÁŽDIT A UKÁZAT VÁM KONKRÉTNÍ DŮSLEDKY TĚCHTO ROZHODNUTÍ NA SKUTEČNÉ LIDI. NA LIDSKÉ BYTOSTI...NA LIDI, KTEŘÍ SE OCITLI MIMO PLÁNY VLÁDNÍCH ČINITELŮ, ALE KTEŘÍ ZA NĚ DRAZE ZAPLATILI A SCHYTALI TĚŽKÉ RÁNY......“ /// Začalo obyčejně: válečnej novinář ve víru války, sledující americkej podpis na ,,míru“ v Kambodži. Operuje se fakty a já postupně zjišťuju, že stopáž nebude vražedná, protože to je furt zajímavější a napínavější. Film jakoby se skládat z několika příběhů: 1.) Jak Sydney a Pran bojovali proti válce..... 2.) Dřív než byl hotel Rwanda.... 3.) Útěk z Kambodže. Mnou povrchně vyjádřeno, zato filmově dost zajímavě rozvedeno. Měl jsem strach z data vzniku – zbytečně. Tyhle příběhy (asi) nejde natočit špatně. Pravda, dneska by to asi bylo víc emoční i krvavý. Nebo by tam rovnou poslali Johna Ramba! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím jaký to je, když Amíci opouštěj stát. 2.) Zjistím jaký to je, když je střídaj Rudí Khmérové. 3.) Thx za titule ,,Meechee“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
Scénář: Bruce Robinson .. Dlooouhý příběh přátelství dvou mužů - reportérů na pozadí politicko-válečného konfliktu v Kambodži. Útlak a krutosti různých zájmových skupin, které jako ve Rwandě, Srbsku či právě Kambodži vždy odnáší v duchu revoluce jen ti bezbranní civilisté je místy vyobrazen skutečně působivě. Ještě o krapet lepší než tyto obrazově pestře zpracované útrapy je až poválečná epizoda, kde se Dith Pran pohybuje ve světě, jehož pravidla a idee jako by vypadla z Orwellova díla 1984. Výprava i kamera jsou špičkové, zato hudba několikrát spíše rušila, avšak závěrečná Lennonovka byla vskutku příjemnou tečkou. 75%. ()
Klasický zástupce filmů, které mají rozhodně co říct, avšak zvolily si k tomu nešťastnou formu. Těžko se mi hodnotí něco, co je svým poselstvím vysoko nad zemí, avšak zpracování kulhá. Pár silných záběrů a vhodně zvolených songů divácký zážitek pouze mírně vylepšují. Mám pocit, že obrovská část stopáže je věnována nudnějším pasážím ze života válečných novinářů, tedy nekonečné čekání na různá povolení. Tamní vláda jako by zkopírovala knihu George Orwella 1984 při "výchově" mládeže. Nedostanu se s hodnocením přes 2 *. Myšlenka krásná, ale dal jsem to asi na třikrát. Spousta pasáží je úmorně nudných a světlé okamžiky jsou vždy chvilkovou záležitostí. ()
Silny pribeh (jak jinak, podle skutecnych udalosti) a vyborni herci. Nejvic me udolala scena s pasem - jak se snazili za kazdou cenu Prana vyfotit a porad ne a ne, nakonec Malkovich stestim vykrik: "Mam to!" a ti, co videli cely film, vedi, na co mu to bylo. Dojemne, depresivni. To vse podtrhuje krasna hudba Mikea Oldfielda. ()
Film o přátelství jako snad žádný jiný. Když na konci slyšíme Johna Lennona zpívat humanistickou hymnu Imagine a sledujeme dva muže padat do vzájemného objetí, zavání to patetismem. Jenže Vražedná pole přistupují k sentimentu obezřetně, čerpají z něj sílu jaksi mimoděk a na pozadí faktografických událostí, jejichž emoční tíhu ještě znásobuje povědomí o životě Hainga S. Ngora, jenž zde fantasticky ztvárnil kambodžského reportéra Dirt Prana. Nemusel moc hrát, když si znázorněnými zvěrstvy sám prošel, ale jeho výkon je odzbrojující a režisér Joffé na něm staví i důmyslně poskládané vyprávění. To se často uzpůsobuje perspektivě postav, které jsou v případě amerických reportérů i Prana na stejné vlně, a s tím souvisí i délka a intenzita sekvencí - bombové útoky jsou krátké a šokové, zatímco zdánlivě nesmyslné množství času se věnuje vyvolávání Pranovy fotografie na falešný pas. V tu chvíli jde o klíčový okamžik rozhodující o budoucnosti Kambodžana v rozvrácené zemi a Joffé na ní patřičně ulpívá… Přestože jsou Vražedná pole filmem dvou odlišných polovin, z nichž první nabízí objektivní reflexi tehdejších poměrů v jihovýchodní Asii a druhá se noří do subjektivního prožívání pekla, právě přátelství mezi Pranem a novinářem Schanbergem a paralelně střižené kontrasty mezi jejich osudy v komformistickém, respektive diktátorském a utlačovaném prostředí, udržují tón a narativ přehledné a vyrovnané. A systematicky se směřuje k závěrečné katarzi, kterou už Joffé po více než dvou hodinách odkladů neprotahuje a přichází náhle, z pohledu aktérů zkrátka zaslouženě. Vražedná pole jsou tedy vzácný příklad filmu, který setrval v mantinelech hollywoodského vyprávění s důrazem na šťastné uzavření linií postav a současně předložil místy až dokumentačně čistý a historicky hodnotný portrét svého tématu. 95 % ()
Galerie (74)
Zajímavosti (21)
- Role britského novináře Jona Swaina byla původně nabídnuta Nigelu Haversovi. Ten ale musel tuto roli odmítnout kvůli natáčení jiného filmu – A Passage to India (1984). (becki_tu)
- Když je Dith Pran (Haing S. Ngor) na francouzském velvyslanectví, má na sobě znovu hodinky, i když mu je předtím Rudí Khmerové vzali. (gjjm)
- Na předávání Oscarů vzal Haing S. Ngor s sebou na pódium i svoji 15letou neteř. Během toho, co šel po schodech nahoru na jeviště, na něj John Malkovich z legrace zakřičel cosi v kambodžštině, což poněkud šokovalo Ngorovu netěř a sám Ngor se začal smát. Haing na něj v zápětí zakřičel „The award’s mine, asshole! (Cena je moje, blbečku!)“ V autobigrafii Hainga S. Ngora sám Ngor popisuje Malkovichův velký zájem o učení se kamodžských sprostých slov. (becki_tu)
Reklama