Pearl Harbor

Milostny trojuhelnik si mohli filmari odpustit, stejne jako pateticke sceny - ale to by pak na nem nevydlelai ty stovky milionu, ktery potrebujou, ze?... Scena japonskeho naletu na PH je ovsem strhujici a sveho druhu jedinecna. Musim se ale priznat ze japoncici jsou mi sympatictejsi a tudiz se mi libi dvojnasob jak jim daj na pr*** ;) (07.09.2003)

US patriotismus v míře převeliké, láska obrovská a ke všemu díky milostnému trojúhelníku zašmodrchaná, herecké výkony nijaké a to celé zabalené v Bayově trademarkovém agresivním režijním stylu aneb kravina, která nakonec dopadla lépe než by se mohlo na první pohled zdát. Především díky úžasné scéně samotného náletu na přístav Pearl Harbor. První výraznější (a nikoli poslední) Bayův krok vedle. (26.04.2005)

Já moc nemusím filmy Michaela Baye, až na Skálu točí naprosto průměrné filmy. Ten americký nacionalismus, patriotismus mi leze krkem, dyť já sem přece Čech! On the other hand, u tohoto filmu jsme ochotnej ho tolerovat, přece jenom, událost na Pearl Harbouru se nejvíc dotýká právě Američanů a Japonců. Příběh je ovšem docela nudný, herecké výkony trapné (co však máte chtít od filmu, u kterého je na první pozici v seznamu herců Ben Affleck?) a tak až na efektní bojovou podívanou a hudbu (Faith Hill - There You'll Be) tady nenajdu asi nic, co by film zvedlo z průměru. (21.06.2008)

Film na podobné téma (japonská invaze na Hawaii) jsem zatím nikdy neviděl, a proto jsem Pearl Harbor uvítal velmi vřele. Samotný děj je až zbytečně poameričtěn, tím jejich patriotstvím. Jak tomu již bylo u Titanicu, tak i tady se na pozadí "katostrofy" odvíjí dějová linie milostného trojúhelníku. Tato linie je sice poměrně zajímavá, ale v určitých místech až příliš vedená k pocitu, že je tím nejdůležitějším ve filmu. Hlavní cílem autorů bylo ale jisto jistě natočit snímek o japonském náletu na americkou námořnickou základnu na Hawaii, který se uskutečnil 7.12.1941. Příprava náletu i samotné provedení je vedeno na špičkové úrovni a přináší nemalé napětí. Konec filmu je už zase poměrně zbytečný, ale Amíci si prostě odplatu nemohli odpustit. 70% (23.12.2007)

Aneb když Michaelu Bayovi přestali stačit dva černí ukecaní policajti a když si znovu plácl s Benem Affleckem, který měl zatěžkávací zkoušku v akčním velkofilmu právě u Baye (Armageddon). Ačkoliv se dá spekulovat, jaké housle tu herci (nutno podotknout, docela slušně vybraní) v téhle monumentální válečné fresce vůbec hrají. Hrdá Amerika ztrácí svou nevinnost, trikaři z ILM se utrhávají ze řetězu. Ale postupně. K Pearl Harboru jsem se vrátil po několika letech. Nelituju, ač ta délka je smrtící. A vlastně stále platí to, co před lety. K Bayovi prostě to úsměvné filosofování, dospívání v muže, pseudohistorická velkolepost, barvotiskovost, přeslazená romantika a totální americký patriotismus (Brit k Američanovi: „Jestli je víc Američanů takových, jako jste vy, Bůh pomáhej našim nepřátelům.“) patří. A pokud divák není totální cynik, přežije to, dokonce mu to místy bude velmi příjemné. Skutečně příjemné. Příběh je jednoduchý, o triviálnosti a povrchnosti bych ale zas tolik nemluvil (ani v případě odbytého japonského plánování a amerického velení – nikdo tu snad nečekal lekci z historie). Jakmile zazní první výbuch, divák si „užívá“ všudypřítomný chaos, explodující lodě, vzdušné souboje, velkolepou výpravu, zátěžový test pro nemocnici a topící se námořníky. Všechno je to natočené mistrovskou rukou, samozřejmě v dokonalých barvách a bez těch škaredých záběrů (utrhané končetiny atp.). Naopak záběrů zalitých sluncem a těch vymazlených nejen na prapor s hvězdami a pruhy je tu tolik, že místy divák musí smeknout (kameraman John Schwartzman zaválel). Potěší i epická a maximálně romantická hudba Hanse Zimmera, své s palcem nahoru odvedli i zvukaři. Válka jinak, válka jako vizuální show. Pod pečlivým dohledem Jerryho Bruckheimera!! (30.08.2015)