Obývací ložnice

„Bože, zachraň mě a přestanu být ateistou“. Dada kousek s ratatata kadencí vtipů. Od těch vyloženě trapných k těm monty pythonovsky střeleným a tudíž nezapomenutelným. Co však film na rozdíl od skečů Pythonů postrádá, je jejich švih. Celý ten sled abnormálně nepravděpodobných situací se šine kupředu dosti unylým tempem, naštěstí jsou to situace abnormálně nepravděpodobné do té míry, že o nevážnosti podobného počinu beztak nikdo pochybovat nebude. No uznejte sami, ve kterém jiném filmu je mrtvá žena živou, auto táhne několik živých koní (neboli koňských sil), kde se lidé samovolně mění na obývací ložnice či jednotlivé kusy nábytku a tak dále a tak podobně ve stejně bizarním duchu. O ději nemůže být řeč, to spíše o ukázkové přehlídce suchého britského humoru, jenž si bere na mušku především oprávněný strach z jaderné války a tamější konzervatizmus. Skutečně Angličané ve světě bez jakéhokoliv řádu ztratí rozum, anebo se budou nadále chovat jak jsou zvyklí (v podobném světě tedy jako totální cvoci)? Odpověď Lesterova filmu není jednoznačná a vlastně ani nutná, pobaví vás nezávisle na ní. Již dlouho se mi nestalo, abych zapisováním zapsáni hodných hlášek z filmu zaplnil celou A4 a když už jsme u toho, nedokážu odolat pokušení podělit se s vámi o některé z nich: -Co to bude? –Dám si velkou vodu –S vodou? –Ne, jen tak; -Co to je miláčku, kuře? –Ne, taťka; -Ještě jedna věc: mužské přirození bych dal na konec ukazováku (…) představte si to v přeplněném vlaku – stačilo by vystrčit prst z okna… . 75% (22.10.2007)

Dílo Spika Milligana a jeho věrných je pro nás Čechy bílým místem na mapě britské komiky (mohu odkázat snad jen na profil kolegy blooma) a z jednoho filmu si netroufám moc posuzovat. Obývací ložnice není normální film. Je výstřednější než svobodná tvorba Petera Sellerse nebo cokoli od Monty Pythonů. Je to film, který byl očividně velmi levný, přitom ale rozhazuje vtipy s marnotratností zešílevšího milionáře. A jsou to vtipy, které se střílí od boku, bez varování, vysvětlování, vesměs bez předchozí dějové přípravy. Spíš jako sled point. Soudruh Mao Ce Tung v Downing Street č. 10, papež, ucházející se o titul boxerského šampionátu, hymna "Bůh žehnej paní Ethel Shroakové"... Nejnormálnějším z celého filmu by se mohl zdát sir Ralph Richardson, nebýt faktu, že hraje titulní roli. Skutečně - hraje obývací ložnici, do níž se později několik postav nastěhuje. :o) Humoru tohoto druhu jsem nakloněn, ale udržet během Obývací ložnice šedou kůru mozkovou v provozuschopném stavu, to by chtělo delší výcvik. 70% (07.07.2007)

Jestli jste náhodou někdy jako filmoví diváci dostali pocit, že jste snad už všechno pozoruhodné viděli, nic už vás nedokáže odrovnat a překvapit, Richard Lester se svým ojedinělým a dle mého názoru neprávem zapadlým undergroundovým kouskem může být jedním z těch, který vás hravě od prvních minut svého filmu přesvědčí o omylu. Naprosto nevídaný zážitek, originální film se svéráznou poetikou, který se velmi těžko srovnává s běžnou tvorbou a ještě hůře se popisuje, neboť Obývací ložnice se prostě musí přímo vidět! :) Podivná krajina jakoby z doby před geologickým vrásněním, k tomu z jedné strany obrovský kopec vytvořený ze sbírky černých bot, na druhé straně další z bílých talířů, pod nimiž vyzvání v budce telefon, uprostřed smetiště živý televizní pořad pro jediného diváka a nad hlavami létající autovrak poháněný velkovzdušným balonem... kdepak se ale tady vzalo samojezdící podzemní metro?! :o) Ano, pár motivů na hraně nelogičností by se našlo, ale ve světě, kde již tři roky mrtvý člověk promluví o sobě ze skladu mrtvol a živí lidé zasažení tíhou bůhvíjakých sond z věčně bělavé stratosféry postupně začínají mutovat v nejrůznější předměty, stavby nebo zvířata, se holt nelze divit ničemu a naštěstí se to vůbec nebere vážně. Žánrově ojedinělá kombinace v podobě komediálního postapa mě po celý čas dokázala upoutávat svou úžasnou výtvarní stránkou, místy až nepříjemnou atmosférou světa zpustošeného atomovou válkou, stejně tak nespočetnými vtipnými až bizarními nápady (+ k tomu velmi pěknými postavičkami zvláště z řad lidí od bývalé policie), které se ale na můj vkus snad nikdy nepřeklopily do trapností a díky jistému napětí, gradaci a zmíněné atmosféře se překvapivě ani nestalo, že by mě stihly během filmu omrzet. Nejvíc se mi na tom líbila ta převažně (k post-apokalyptické atmosféře přímo kontrastní) optimistická a pozitivní nálada hlavních postav, kteří navzdory událostem a číhajícím podivným nástrahám kolem většinou zůstávají veselí, žijí si relativně klidným životem a hodlají vykročit do dalšího života s novým dítětem i jedním zvířecím společníkem navrch. *** Trochu mě mrzí, že se mi film zatím povedlo sehnat jen s anglickými titulky, pobrat význam většiny dialogů jsem sice zvládl, ale tuším, že mi unikla spousta dalšího vtipu ukrytého právě v dialozích. Ale nevadí, protože na takový film se určitě rád někdy podívám znovu, něco jako absurdní „postapo komedii“ asi vážně jen tak nikde jinde neuvidím. [90%] (24.09.2021)

Kolegové už v podstatě napsali všechno, já jenom za sebe doplním, že je mi mnohem bližší „jemně absurdní“ humor sellersovský a allenovský nežli ten pythonovský, a na pomyslném žebříčku absurdity je tento milliganovský projekt ještě o kousek dále (na cestě k Bohnicím). Vizuálně zajímavé (ovšem v B&W by naprosto nefungovalo), dějově rozbité. Objevuje se tu hned několik odkazů na starší britské filmy (Work Is a 4-Letter Word 1968; Peeping Tom 1960). (21.10.2010)

"Musel jsem je zabít, když si nechtěly sundat, tu plynovou masku." "A koho jste to zabil?" "Jenom svou manželku a matku." Richard Lester ještě před tím, než natáčel humorné dobrodružné filmy, natáčel humorné filmy. Po dvou filmech s Beatles a adaptaci mé oblíbené knihy sice natočil drama Petulie, ale Obývací ložnicí se vrátil k anarchistické komedii, jaká mu vždy byla blízká z dob, kdy natáčel televizní verzi slavné Goon Show tria Milligan-Sellers-Secombe. I scénář k tomuto filmu napsal (podle svojí hry) Spike Milligan, autor nejlepšího vtipu na světě, maniodepresivní cvok, člověk, který navždy změnil tvář britského humoru a bez kterého by se Monty Python mohli jít klouzat. Sám zde hraje, je to onen bělovlasý vousatý muž. Film se odehrává po nukleární válce v Londýně ("Nejrychlejší válka na světě. Trvala přesně 2 minuty a 28 sekund."), ale všichni se snaží žít, jako by se nic nestalo. Jediným problémem je, že mutují v předměty či zvířata. To je všechno podáváno s chvílemi až surrealistickým humorem. Navíc pro nás, ctitele britské komedie, je tu možnost vidět plejádu skvělých komiků. Kromě výše zmiňovaného Milligana zde hraje další "Goon" Harry Secombe (ten pronese ten výrok v úvodu mého komentáře), Lesterův oblíbenec "Planchet" Roy Kinnear, Arthur Lowe, dále Marty Feldman jako zdravotní sestra nebo dvojice Peter Cook-Dudley Moore v rolích policistů. Ale pozor. I když jste fanoušky výše zmiňovaných MPFC, nemusí se vám to líbit. Podle mě je to možná chvílemi ještě silnější káva. Je to jakýsi hybrid Pythonů a humoru filmu Help!. Já jsem byl ovšem nadšený. 100% (06.04.2007)