Dubček - krátké jaro, dlouhá zima
Dubček - Krátka jar, dlhá zima
Dubček
Režie:
Laco HalamaKamera:
Peter KelíšekHudba:
Ľubica ČekovskáHrají:
Adrian Jastraban, Jiří Zapletal, Vladimír Hrabal, Táňa Radeva, Jakub Jánošík, Peter Trník, Radoslav Šopík, Stano Král, Zdeněk Bureš, Alexandr Loginov (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poslední cesta mezi Bratislavou a Prahou je pro jednoho ze strůjců „pražského jara 68“ rekapitulací jeho nadějí i vzpomínkou na zoufalý boj s představiteli sovětské komunistické moci. Dubček je portrétem muže, který věřil, že se v roce 1968 napraví chyby minulosti a tehdejší Československo se změní v demokratickou zemi... Příběh filmu se odvíjí ve třech rozhodujících fázích života A. Dubčeka, a on sám je na své poslední cestě z Bratislavy do Prahy jejich vypravěčem. Je to období jara a léta 1968, v čase nadějí a následné okupace vojsky „spřátelených armád“, období, kdy byl Dubček s ostatními členy vlády zadržovaný v Moskvě a kdy se rozhoduje o podepsání tzv. moskevských protokolů, a pak další období vykreslující život ve společenské izolaci, atmosféru špehování a ponížení. Film o Dubčekovi je historický videofilm realizovaný digitální filmovou technologií, kombinující dokument s hranými situacemi a pasážemi. „Bez idealizovania je akousi historickou milosrdnosťou, v ľudsky presvedčivom portréte človeka, ktorý uveril v možnosť demokratizácie totalitného režimu a tak ho nevyhnutne musel stretnúť osud Ikara svojej doby“, říká o svém filmu režisér Laco Halama. Tragická a nikdy neobjasněná Dubčekova autohavárie jako by byla i koncem utopistické iluze o společnosti s lidskou tváří. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (147)
Filmová rekonstrukce srpnových událostí v osmašedesátém se dokázala pod vedením slovenských tvůrců proměnit v atraktivní podívanou, zcela akcentující skutečné historické reálie. Pokusy reformních komunistů prosadit v tehdejším Československu změny, které by umožnily svobodnější život, byly sovětskou stranou předem vyhodnoceny jako nežádoucí a je tedy téměř s podivem, že se alespoň necelých osm měsíců podařilo vytvořit iluzi toho, v čem o jedenadvacet let později pokračovali účastníci listopadové revoluce. Pražské jaro, období plné euforie, velkých nadějí a ještě větších zklamání. Socialismus s lidskou tváří je dnes již dávno mrtvý, ale hrozba ztráty občanských svobod přetrvává dodnes. Agrese, vyvolávaná tuzemským i celosvětovým politickým vývojem, neustává a stává se stejně nebezpečnou jako před padesáti lety. / Z ryze diváckého pohledu si zaslouží pochvalu herecký výkon Adriana Jastrabana v roli Alexandra Dubčeka i záměrné prolínání dokumentárních a inscenovaných záběrů. Opravdu silný dojem. ()
Veliké zklamání! Takové pro naši zemi zásadní historické okamžiky a tak diletantsky natočené. Není to moc věrohodné, navíc to působí laciným a amatérským dojmem. Spousta odfláknutých scén zbytečně napasovaných do celkového vyprávění. Tahle látka by slušela v rukou nějakého schopného a osvědčeného režiséra, které by do toho dal aspoň trochu své invence a nasazení. Tohle je bída a prezentovat se s tím ve světě je spíš ostuda. Hudba mě připadla občas jak od Thomase Newmana nebo vykradená jinde, paradoxně byla ale na filmu tím nejlepším. ()
Co mi zde hlavně chybí (kromě toho, že pro nedostatek peněz davové scény hraje pět lidí), je ona hlavní linie uvažování tehdejší naší elity - naprostá priorita je být komunistou, a teprve potom představitelem národa a státu. Právě z tohoto vnitřního a nepřekročitelného přesvědčení pramenila neschopnost těchto quasi vládců chovat se jako skuteční vládci své země. Kdyby takoví byli, museli by hned po první Brežněvově výhrůžce: nebudeš-li konat ty, budu konat já, vyhlásit mobilizaci. Možná by pak ani nepřijeli. Do Jugoslávie a Rumunska se také neodvážili. A kdyby i ano, nezdědili bychom dvacet a pohříchu i mnohem více let hanby. Právě o tom by podle mého měl film o Dubčekovi být, ale tento nebyl. ()
Na konci Dubček říká, že "oni" zničili život několika generacím. No, tak to mě dostalo: byl to Dubček, který podepsal pendrekový zákon, na jehož základě milicionáři povraždili několik demonstrantů v roce 1969 a následujících dvacet let na jeho základě šikanovali každého, kdo nebyl "jejich". Ať se jde soudruh Dubček vycpat. ()
Rozpočet tu nesporne chýbal a ja sa pýtam prečo si Slováci nedali viac záležať na investovaní do poriadneho filmu o jednej z ich najväčšej osobnosti. Každopádne aj z vody sa podarilo uvariť veľmi prospešný film, ktorý sleduje historické udalosti krok za krokom, tak ako to bolo a herci robia čo môžu. Hoci sa obávam, že tak hystericky Dubček voči Brežnevovi asi nemohol vystupovať. Ale inak veľký prínos, stojí za pozretie. ()
Galerie (27)
Photo © Forum Film SK
Zajímavosti (16)
- Adrian Jastraban (Dubček) musel do role zhubnout sedm kilo. Bylo třeba dokonce přestat pít víno, což podle jeho slov byla hranice, za kterou nechtěl zajít. (Komiks)
- Stano Kráľ (Husák) spomína na natáčanie: "Najviac na mňa zapôsobilo nakrúcanie prijatia československej delegácie v Moskve v Kremli, keď na nás tlačil Brežnev. Predstaviteľ Brežneva - vynikajúci ukrajinský herec Vladimir Nečeperenko, ktorý sa na neho mimoriadne podobal - sa na nás tak rozkričal, že som po ostrej povedal, že keby na mňa tak reval naozaj Brežnev v 68-om, tak zradím svojho otca, matku, súrodencov a aj všetky tety a strýkov." (Raccoon.city)
- Natáčalo sa aj v Bratislave. Scény zo zasadania ruskej a československej delegácie v Moskve sa natáčali v Historickej budove Národnej rady SR, v pôvodnej zasadacej miestnosti s dobovým nábytkom. Natáčalo sa tiež v historickej budove Univerzity Komenského na Šafárikovom námestí. (Johnny.ARN)
Související novinky
20. Kino na hranici má ve znaku hvězdy
Jubilejní dvacátý ročník mezinárodní filmové přehlídky Kino na hranici, která se pravidelně koná v Českém Těšíně a polském Cieszynie, se blíží. Letos se uskuteční od 27. dubna do 3. května 2018.… (více)
Reklama