Milenci

V krátkej dobe po sebe už druhý film Louise Malla mi priniesol zážitok porovnateľný s niekdajším. Je až neuveriteľné, že tento krehký príbeh nečakanej a osudovej lásky vyvolal v svojej dobe škandály, protesty, zákazy a veľkú pozornosť cenzorov a ďalších strážcov mravnosti. V dnešnej dobe by sa vtedajší cenzori museli zblázniť po desiatich minútach premietania prcičiek určených pre teenagerov. Krásna Jeanne Moreau hľadajúca a nachádzajúca únik z nudného a dusného manželstva až na konci filmu zapochybuje o správnosti unáhleného kroku, pri ktorom opúšťa svoju dcéru idúc v ústrety neznámej budúcnosti s prakticky neznámym mužom. Zaujala ma nielen objavná kamera, ale aj nevtieravá Brahmsova hudba. (02.01.2012)

Překlenovací snímek mezi klasickou a moderní kinematografií. Z první si Malle vypůjčuje žánr (renoirovsky trpká komedie mravů) a elegantní styl. Geometricky promyšlené rozmístění postav v mizanscéně, sázka na velkou hloubku ostrosti a dobře promyšlené, mimořádně dlouhé záběry (ASL 28 vteřin!), které nezachycují jenom fáze, ale celý proces náladových a vztahových proměn, prozrazují inspiraci Renoirem, Wellesem i Tatim (jemuž je věnován nádherný gag z opravny aut, kde se postava stává neodlišitelnou součástí prostředí). ___ Novovlnově heretičtí jsou Milenci hrdinčinou sexuální liberalizací, která není odsuzována. Nevěra oproti klasickým dílům (jako Anna Karenina) nemá tragické následky, ale naopak představuje nový začátek. Konec ženiny objektivizace na sebe váže změnu nehybnosti v aktivní směřování k – jakkoli nejisté – budoucnosti. ___ V závěrečných třiceti minutách dochází k zvláštnímu stylistickému zvratu, k proměně realistického portrétu vyšší třídy v milostnou poému. Skoro se zdá, že Jeanne převzala kontrolu nejen nad svým životem, ale také nad samotným filmem. Dochází k definitivnímu smazání hranice mezi postavou a vypravěčem, dosud realizované vícehlasným komentářem (místy jde o bezprostřední komentování pocitů, místy o komentář z většího časového odstupu). Dosud odměřeně pozorovatelská kamera, která se zásadně vyhýbala hlediskovým záběrům, se náhle dostává mnohem blíže k postavám, ostře kontrastní černobílý obraz je nahrazen snovou rozostřeností. Společenská přetvářka je rozdrcena náporem smyslnosti. Potlačované vystupuje na povrch. ___ Co bylo v době jejich uvedení považováno na Milencích za obscénní (a co ve Státech vedlo až k Nejvyššímu soudu), vyznívá dnes jako odvážná upřímnost, neboť proč si nepřiznat, že máloco nakopne materiálně zajištěnou paničku k opuštění strnulé společenské role tak spolehlivě, jako důsledný cunnilingus? 75% Zajímavé komentáře: Karlos80, Rosomak (30.08.2013)

Od režiséra Malleho jsem toho až zas tolik neviděl, spíše filmy z jeho poslední umělecké dekády. Tento snímek mě ale rozhodně mile překvapil, ne nadarmo byl už ve své době mnohými kritiky označen za mistrovský. Už jeho režijní debut Výtah na popraviště, tenkrát vzbudil rovněž velkou senzaci bohužel mě osobně tolik nevzal. Pro svou svobodomyslnost vyvolal také tento jeho druhý film tehdy velký skandál a v některých zemích směl být promítán pouze v sestříhané verzi. Nic naplat, tento film teď nedávno vyšel a postarala se o to společnost Pyramide International, sice jen v orig. znění s angl. tit., ale i tak jsem byl potěšen, navíc šlo o plnou verzi, tak jak ho režisér původně zamýšlel a následně natočil. Tudíž žádná sestřihaná a zkrácená verze. A teď je tu na místě odpovědět na otázku proč byl film cenzurou zakázán a posléze zkrácen? Už název leccos napovídá. Ano, jak jste již správně uhodli, film Milenci, má v sobě značný erotický náboj, nicméně tou hlavní výtkou vůči němu nebyl jeho romantizující pohled na cizološství. Cenzurní úřady ve státech New-York, Virginie a Maryland a města Memphis, Portland aj. místo toho tenkrát vznesly tvrdé námitky ohledně pamětihodné dlouhé milostné scény v posledních dvaceti minutách snímku. Kdy oba hlavní představitelé Jeanne Tournieová a Bernard Dubois-Lambert se předtím ještě před touto konečnou scénou společně milují například na pozvolně ujíždějící loďce či v Jeannině postely a v osudné vaně zatímco všichni ostatní kolem spí. Scéna sice prakticky nezobrazovala nahotu jako takovou, ale zachycovala mladou vdanou asi tuším třicetiletou matku a viditelně mladšího archeologa při "ukázkovém příkladu erotična", který byl v dané době ještě dosti kontroverzní. Tak například v New-Yorku musel tehdy distributor vypustit zhruba 30 vteřin z posledních 20 minut, aby vůbec obdržel licenci. Ve verzích které se tenkrát promítali například již ve zmíněném Memphisu, musel distributor z poslední vášnivé sekvence ubrat pouze několik minut. Prostě jiný kraj-jiný mrav-jiné ale také zcela odlišné zákony. Ještě že už dneska výlučně nic podobného, nebo jen zřídka nehrozí a k nám se tak takřka dostane pomalu vše. ps; Jeanne Moreau byla ve své době opravdu krásná žena. (20.11.2006)

Oslňující Jeanne Moreau (dobře, musíme si samozřejmě odmyslet, že zde v několika záběrech ukáže bobra v podpaží - psal se přece rok 1958) v roli, která může v lecčems připomenout klasické literární hrdinky z 19. století, Annu Kareninu a Emu Bovaryovou. Také její Jeanne Tournier je nešťastnou ženou, kterou nespokojenost v manželství vžene do náruče jiného muže. Její postava je komplikovaná a těžko si k ní hledat cestu - její závěrečné rozhodnutí by pravděpodobně většina současných diváků odsoudila. Pokud jde o mě, měl jsem spíše problém s jeho nevěrohodností - ten závěr je natolik radikální a nečekaný, že jsem ho filmové hrdince prostě nedokázal uvěřit. Přesto se mi celý film velmi líbil, strašně mě bavily herecké výkony & dialogy, fantastická kamera a množství krásných starých aut, které zde jezdí. Více slov za mě netřeba - vše podstatné o tomto filmu už zde bylo řečeno v předchozích skvělých komentářích. (28.01.2018)

Teprve druhý film Louise Malle je plný nádherných záběrů od začátku do konce. Tady a u dobrých herců to ale končí. Příběh první hodinu dobře graduje aby se nakonec proměnil v nesmyslnou slátatinu jejíž závěr je mj. nepřímou vykrádačkou PYŠNÉ PRINCEZNY. Kdyby to mělo realnější závěr, bylo by to super, takhle je to promarněná příležitost. (19.09.2010)