Noční můry z temnot

Zadanie bolo myslím splnené na plný počet bodov. Horor pre staršie deti? Halloweenská historka zložená z viacerých navzájom spojených? Absencia zbytočných odbočiek a zdržovačiek? Dobre a hlavne vhodne pôsobiace digitálne triky? Neblbé herecké výkony? Všetko by sme mali. Pre dospelých poslúži ako netrapná oddychovka a na halloweenský večer ako fajn votvírák. (19.10.2019)

Je vidět, že se Scary Stories to Tell in the Dark snaží o vytvoření moderní amblinovky, a místy tak dokonce i vypadají, jenže jim prostě chybí ta jiskra. Chápu, proč se Øvredal s del Torem nevydali cestou povídkové antologie, ale ve výsledku se to paradoxně ukázalo jako ta největší slabina filmu. Ono to hrozně hezky vypadá, taky Gammellovy ilustrace se podařilo oživit až nebývale věrně (jak ty mi v dětství naháněly hrůzu) a kdykoli dojde na výjevy ze Schwartzových příběhů, dostaví se i příjemné mrazení, nicméně všechno ostatní mezi tím je strašně prázdné. Jednotlivé povídky jsou na sebe totiž jen lacině naroubované ohranými učebnicovými triky. Dětské postavy navíc nejsou dostatečně sympatické, dobový kontext je smutně nevyužitý, dialogy šustí papírem, ale hlavně chybí nějaká ta atmosféra. Přijde mi, že Øvredal s každým svým dalším filmem hrozně upadá. Ale abych jenom nekritizoval. Má to přímo boží intro za doprovodu Donovanova Season of the Witch a skvělý cover téhož songu od Lany Del Rey. Což je ovšem na adaptaci Schwartze s Gammellem setsakramentsky málo. (08.08.2019)

Protože navzdory mohutnému strašení a středoškolským hrdinům nese příběh, na jehož scénáři i produkci se podílel Guillermo del Toro, vypravěčský půdorys dětské detektivky s příměsí pohádek bratří Grimmů. Noční můry z temnot trpí jistou schizofrenií v tom, že chtějí fungovat jako uzavřený samostatný film a zároveň coby potenciální první část série několika snímků. Výsledkem je, že sledujeme příběhy v příběhu a je toho zkrátka moc. Sledujeme dvě linky:historky v knize, kterou objeví parta teenagerů a mají za úkol prokletí zastavit, a tu o strašidelných historkách samotných. Tato druhá je zajímavější, poutavější, estetičtější, divácky lákavější a vlastně by vůbec nevadilo, kdyby byl celý film jen mozaikou bizarních, temně fantaskních příběhů. Z předlohy Alvina Schwartze Scary Stories to Tell in the Dark, což je sbírka hrůzostrašného amerického folkloru, vyplyne série roztodivných útoků na hraně děsu a smíchu, od strašáka s vidlemi přes nebožtíkův palec v omáčce až po vřídek na tváři školní krásky, z nějž se vylíhne triková armáda pavouků. Režisérův narativ je tu hodně navíc. Starosvětská nálada městečka o Halloweenu roku 1968, kdy se v letním kině promítá Noc oživlých mrtvol, připomene nádech „sedmdesátek“ ve filmu Super 8. Na mě nejvíce zabralo právě pátrání kamarádů po kořenech kletby, takže jako dětská detektivka stál zážitek nad hororem. (06.10.2019)

Vizuálně nápaditá hororová jednohubka, která ale bohužel v budování atmosféry či v množství intenzivnějších scén končí trestuhodně na půl cesty. Scary Stories to Tell in the Dark tedy zaujme pouze nápaditým designem příšer a sympatickými hlavními postavami. A to je v i rámci tohoto žánru na nějaký dobrý počin vážně hodně málo. Škoda. (24.10.2019)

Milá sofťárna. Ani dostatečně strašidelná, ani krvavá, pouze s kvalitní prací s prostředím/výpravou a hezky vystiženými osmdesátkami (ve kterých by jí to slušelo více). Dnešní hororový divák - i ten nejmladší - je zvyklý na intenzivnější žánrové zážitky, zprostředkující silnější husí kůži i lekačky. I když v blběji napsaných a hůře zrežírovaných opusech. Ale kvůli té intenzitě na ně chodí. A zde se mu jí moc nedostane. (13.09.2019)