Režie:
Jiří HavelkaKamera:
Martin ŽiaranHrají:
Tereza Ramba, Vojtěch Kotek, Dagmar Havlová, Jiří Lábus, Pavla Tomicová, Ondřej Malý, Andrej Polák, Klára Melíšková, Kryštof Hádek, Stanislav Majer (více)Obsahy(1)
Paní Zahrádková (Tereza Voříšková) s manželem (Vojta Kotek) idealisticky chtějí, aby společnými silami dům zachránili. Novomanželé Bernáškovi (Jiří Černý, Maria Sawa) se s nadšením připojují. Paní Roubíčková (Klára Melíšková) pedantsky kontroluje řádný průběh schůze. Paní Horvátová (Dagmar Havlová) všechno iniciativně komentuje. Naivní pan Švec (David Novotný) zastupuje svojí maminku. Paní Procházková (Pavla Tomicová) s panem Novákem (Ondřej Malý) hledá způsoby jak zhodnotit svůj majetek. Pan Nitranský (Andrej Polák) touží po půdě v domě a pan Kubát (Jiří Lábus) důsledně sabotuje jakékoliv rozhodnutí. A v pozadí číhají bratři Čermákovi (Kryštof Hádek, Stanislav Majer), jen starý pan profesor Sokol (Ladislav Trojan) zatím nic nekomentuje… (Cinemart)
(více)Videa (1)
Recenze (1 110)
To je furt řečí, jak v ČR nevznikají žánrovky, a přitom tu vznikl jeden z nejdrásavějších hororů posledních let, který na konci člověka vyplivne zdevastovaného a pošramoceného. Mnozí, včetně samotného autora uvádí jako hlavní referenční dílo "Dvanáct rozhněvaných mužů". Svým vykreslením lidské malichernosti a sebezahleděnosti, konceptem klaustrofobního papiňáku celé společnosti na hrstce pečlivě profilovaných figur i drastickým závěrem mají ovšem "Vlastníci" mnohem blíže k hororovému milníku "Noc oživlých mrtvol". "Vlastníci" jsou nelítostně precizní metafora soudobé české společnosti, ale i obecné náročnosti demokracie a děsivého dobrovolného předávání moci a odpovědnosti manipulátorům. Fakt, že takové dílo se stane diváckým hitem (což je samo o sobě skvělé), zůstává v jádru anomálií, která českou společnost ukazuje buďto jako vyčerpanou a zničenou, nebo zvrhle masochistickou. ()
Marhoul obcoval s kozlem, českým Lvem i Ferdou Mravencem. A vyhrál co se dalo. Havelka pozval duchovně na svoji schůzi vlastníků bytových jednotek Formana s Polanskim. A založil novou tvůrčí vlnu, která boří mýty o tom, že film není stavěn na divadelní minimalismus. Do jedné místnosti sezval unikátní hereckou sestavu, která ukazuje precizní studii lidské malosti, pokrytectví a nectnosti v mnoha podobách. A je toho ještě víc, což už nebudu zdlouhavě rozebírat, neb na to má film k dispozici Terezu Rambu, Vojtěcha Kotka, Jiřího Lábuse, Dagmar Havlovou, Kláru Melíškovou a mnohé další. Všichni do jednoho jsou jedineční. Na diváka se od samého počátku valí dialogové/konverzační tsunami, a kdo není připraven, bude smeten. Doporučuji, abyste se před zhlédnutím tohoto vskutku divadelního kusu nezatěžovali díly konverzačního ražení a byli v "čerstvém" stavu, neb jen tak se stanete dalším (neviditelným) účastníkem schůzování. Příznivci divadelních her jsou určitě v mírné výhodě a tedy dobře vědí, do čeho jdou. Film si prochází vývojem. Rozjíždí se na realistickém půdorysu a postupně přechází do bizarních pater, v nichž se originálně hláškuje, probíhají hysterické i rasistické a homofobní výlevy. A končí se zcela neprozřetelně a v rozporu s logikou dění. Jiří Havelka a spol. přišel s něčím ojedinělým, inteligentně a mnohovrstevně posazeným a v českém filmu vzácně (ne)vídaným jevem. 7/10 ()
Nejlepší česká komedie od dob Vlasty Buriana. Vtipné, ale neprvoplánovité dialogy, výborně vykreslující jednotlivé postavy. Interiérová dialogová konverzačka, ve které do sebe jednotlivé postavy perou hodně ostrou slovní munici, která však nezabíjí, ale pořádně rozesmívá. Jako "vlastník" se občas účastním podobných schůzí a musím říct, že i přes svou nespornou humornou složku má film hodně blízko k realitě, protože tyhle schůze, to je někdy horší než tryzna. Jirka Havelka při svém filmovém debutu dokonale vychytal casting, nejen to, že ve filmu hrají samí moji oblíbení herci, ale s přesností trefených postav herci předčí i elitní odstřelovače. Když jsem poslouchal Jirku Lábuse, říkám si, že část národa nám opět začíná "lábusovatět", bohužel. Vtip však není jen v dialozích, ale i v obraze, stín na plátně, konzumující David Novotný, to vše je vysoká humorná. Ovšem občas z těch všech povah až zamrazí. Herecké elitě vévodí Terezka Rambo, která se vrací po pauze a zdá se, že jí jen a jen prospěla a jak jsem si myslel, že svůj výkon z Laputy už nepřekoná, tak ouha, tady je ještě lepší. Zmínil bych i Dášu Havlovou, tu jsem ve filmu neviděl, ani nepamatuji a bylo cítit, že si svou roli vysloveně užívá, no musel bych chválit asi každýho zvlášť což nemá moc smysl, protože jedním slovem všichni mají u mně jedničku z hvězdičkou. Vlastníci jsou rozesmívák, který ti spolehlivě pomůže překonat tohle zkurveně depresivní podzimně zimní období. ()
Černohumorné komorní drama valnou většinu připomíná realitu, pak však z nepochopitelného důvodu sklouzne k rychlému konci z oblasti sci-fi, při němž si najednou všichni přítomní odloží mozek a s gustem idiota podepíší prázdný papír. A to nemluvím o té příšerné věci, která se přihodila Vojtovi Kotkovi pod nosem. ()
Kina jsou plný a diváci se v nich smějí v pravidelných intervalech, ale za mě bohužel docela slabota, o jeden možná i dva levely slabší než skvělá divadelní hra. Ta jiskrnná živost předlohy se na plátno úplně nepovedla převést a ani ji nic adekvátně nenahradilo, navíc hvězdnější herci v některých momentech nepůsobí úplně přesvědčivě (Havlová, zčásti Voříšková) a i dějově se to v poslední třetině notně rozpadne. Radši bych šel znovu do divadla. ()
Galerie (22)
Zajímavosti (28)
- Ve filmu zazní úryvky ze dvou skladeb Jana Dismase Zelenky. Základní skladbou je „De profundis“. (Česká televize)
- Na začátku se filmoví Vlastníci střídají s těmi divadelními. Členy předchozí schůze, které zkraje filmu vidíme odcházet z domu z jednací místností, totiž tvoří herci, jež hrají v divadelní předloze. (Nine)
- „Na paní Havlovou jsem myslel v jiné roli, měla obsadit paní Procházkovou, kterou si nakonec zahrála Pavla Tomicová, ale ona mi říkala, ať z ní hlavně zase neděláme baronku,“ prohlásil režisér Jiří Havelka. (Duoscop)
Reklama