Divoká banda

V detektívkach existuje drsná škola, tento film by mohol byť predstaviteľom drsného westernu. Westernu, ako žánru dodýchavajúcemu, ktorý hľadá, čo by ešte mohol ponúknuť. Je presýtený násilím a brutalitou, ktoré sú často samoúčelné. Celý film je vykolíkovaný úvodným a záverečným masakrom a obávam sa, že medzi nimi ma okrem prekrásnych scenérií ani nemalo čo zaujať. Viac ako tri hviezdičky za toto remeselne perfektne odvedené dielo nemôžem dať. (15.07.2009)

Jak přistoupit k takto pojatému a netradičnímu westernu? Divoká banda není klasický western, odehrává se v době, kdy divoký západ již nebyl tím divokým západem, z něhož jsme toho tolik viděli, ale jedinou spojkou mezi těmito dvěma světy zůstala skupina desperátů, kteří tak trochu představují konec i začátek staré a nové éry dějin a tak i staré kolty vyměňují za modernější zbraně. Postupem času si divákovy sympatie získali všichni a scény kolem přepadení vlaku mají westernovou a klasičtější atmosféru. Všechno však směřuje k závěrečnému masakru, který je ovšem tak masakrální, že jsem takový neočekával a po celý film jsem si myslel, že to dopadne tak trochu jinak. Divoká banda mi hodně připomínala svou atmosférou Butche Cassidyho a Sundance Kida. Snímek Sama Peckinpaha ohodnotím slušnými 4* a vyzdvihl bych realističnost a syrovost některých scén. Přesto svůj komentář zakončím poněkud provokativně a to zvoláním "Vivat klasický americký western, vivat Sergio Leone a jeho spaghetti!" Historická nepřesnost: Ve filmu je použit těžký kulomet Browning M1917, který v době, kdy se příběh odehrává (tj. rok 1913), nebyl ještě vynalezený. Stalo se tak až roku 1917. (12.02.2012)

Hodně krvavý a hodně špinavý western s jednou sympatickou divokou bandou. Na krvavých cákancích tvůrci rozhodně nešetřili, což poznáme už v prvních minutách filmu při počátečním masakru. Je zde moc pěkná hudba Jerryho Fieldinga a s hereckým obsazením v čele s Williamem Holdenem a Ernestem Borgninem jsem byl spokojen. Možná by neškodilo místy přidat trochu humoru, ale tím aspoň Wild Bunch vypadá o to syrověji. Na svou dobu jistě hodně brutální, na dnešní dobu slušně působivé. (22.08.2011)

WILD BUNCH je skutečná legenda. Přestřelky, které tehdy musely otřást kinem, a takovou sílu mají dodnes, technická a velice charakteristická, přehledná a poutavá režie. Skvělý scénář a dialogy - a především: HERCI, kterým vévodí božský William Holden a celá jeho banda mu zdatně sekunduje. A ještě jednu věc na tomhle filmu miluju - Holdenova parta nejsou žádný svatouškové, ba naopak jsou to pěkný hajzlové, ale Peckinpah je pořád dokázal vykreslit jako partu správných chlapů a vy jim bude fandit a občas je budete mit docela rádi. Určitě! (27.08.2007)

Je trochu paradoxní, že jediný film, se kterým mám v rámci filmografie Sama Peckingpaha zásadní problém, je právě ten, který mu definitivně zajistil pozornost filmové kritiky a zájem diváků. Divoká banda kdysi fascinovala krvavým násilím (soudě podle komentářů na ČSFD tím mnohé poutá i dnes, kdy se měřítka posunula a jsme mnohem otupělejší). Publicisté měli tendenci považovat Peckinpahův snímek ze uměleckou reflexi vietnamské války, případně rozmachu násilné zločinnosti v centrech amerických velkoměst. Peckinpah každopádně zavrhl jedno z důležitých žánrových pravidel. Klasický western pracuje obvykle s polarizovanými černobílými charaktery, kdy kladný hrdina čelí zlosynům. V Divoké bandě najdete výhradně více či méně špinavé charaktery, většinou ovládané přízemními pohnutkami. Režisér odůvodňoval chování svých postav pudovostí a živočišností, jenže tohle vysvětlení nemá žádnou logiku. Pudy mají své zákonitosti, fungují na základě potřeby obrany, rozmnožování, získávání potravy a podobně. Výbuchy násilí v Divoké bandě se vzpírají logickému vysvětlení. Nejde tu o to, že filmový hrdina ví méně než divák a má jen zlomek času na zásadní rozhodnutí. Agresivita ve filmu je ve skutečnosti vystavěna na efekt, rozhodování postav jde proti jejich zájmům a leckdy i přirozeným instinktům. Zároveň na mě rušivě působilo i používání humorných odlehčujících prvků. Snímek je podivně nekonzistentní v tempu, náladě i výrazových prostředcích. Na druhou stranu Peckinpah je každopádně silný svým vizuálním stylem - technikou pomalého snímání a pečlivým střihem. Využívá navíc tradiční přednosti westernů, kdy umí kouzlit s panoramatickými záběry krásné a divoké krajiny amerického jihozápadu. Ale s prominutím, u mě to tentokrát za více než 2 hvězdičky nebude. Celkový dojem: 45 %. (05.04.2018)