Režie:
Steven SpielbergScénář:
Tony KushnerKamera:
Janusz KamińskiHrají:
Ansel Elgort, Rachel Zegler, David Alvarez, Ariana DeBose, Rita Moreno, Corey Stoll, Brian d'Arcy James, Maddie Ziegler, Mike Faist, Ana Isabelle (více)VOD (3)
Obsahy(2)
West Side Story vypráví klasický příběh o vášnivé rivalitě dvou pouličních gangů a romantické lásce dvou mladých lidí v prostředí New York City roku 1957. (Falcon)
Videa (3)
Recenze (188)
„Zahanbili ste svojich mŕtvych.“ Spoilery. Nečudujem sa, že to bol v kinách prepadák (75 miliónov na celom svete pri 100-miliónovom rozpočte). Ja by som takýto film v kine určite vidieť nechcel. Scenár patrí k tým najhlúpejším, aké boli v tom roku napísané. Je to dlhé ako krava (dve a pol hodiny nemajú ani niektoré výpravné koprodukčné fantasy za 250 miliónov s 20 dôležitými postavami), pričom už v prvých minútach ma to iritovalo. V lepšom prípade otravovalo. V najlepšom nudilo. Ako-tak ma zaujala našliapaná pesnička „America“. Bola fantasticky natočená a dynamická a ukázala, že najlepším hercom z filmu je Ariana DeBose (za svoj nenápadný, ale o to silnejší výkon, získala Oscara). TO je Spielberg, akého chcem vídať a ktorý mi posledné roky veľmi, veľmi chýba a môj filmový život je bez neho prázdnejší. Ostatné muzikálové scény sú mdlé. Medzi hercami nie je dostatočná chémia a minimálne Ansel Elgort, hoci inak vcelku sympaťák, bol obrovský kastingový omyl. Nič nemožno namietať voči technickej stránke: dobová atmosféra, kostýmy, výprava, kamera, strih, všetko klasický Spielberg (teda tvrdý a ťažký nadpriemer, voči ktorému nikto normálny nemôže namietať ani ň). Scenár je neskutočné zverstvo. Mnohí neprehryznú, že Tony a María sa do seba zamilujú tak jednoducho; proste sa im stretnú pohľady a je z toho láska ako hora behom pár desiatok sekúnd. Láska na prvý pohľad existuje, proti tomu nič nenamietam. Ale aj tak je to divne natočené. Následne Tony drasticky nožom (!) zavraždí brata Maríie (!!). María sa to dozvie, Tonymu vylepí facku, povie tri nahnevané vety a okamžite majú sex (!!!). Podotýkam, že nešlo o nešťastnú nehodu, kedy sa postava hrdinovi nechtiac sama napichne na nôž, ale o regulárnu vraždu, za ktorú sa v niektorých štátoch USA bežne dostáva trest smrti. Neskôr jedna postava Tonymu klame, že Maríia bola zastrelená, na čo chce Tony spáchať rituálnu samovraždu: vyjde na nočnú ulicu a začne kričať meno vraha. Našťastie sa na scéne objavuje María. Tony pochopí, že bol prudko (a kruto!) oklamaný, vrhajú sa jeden druhému do náruče, na čo sa spoza rohu zákerne vynorí osoba Y a Tonyho, nuž, zastrelí. Tu už som sa fakt cítil ako v paródii s Lesliem Nielsenom a nie ako v scenári od držiteľa Pulitzerovej ceny nominovaného v minulosti dvakrát na Oscara. Našťastie, nasledovali záverečné titulky. Tiež ma zarazilo, ako je neustále útočené na istú osobu preto, že je údajne „sexuálne nezaraditeľná“. Pritom evidentne na prvý (aj druhý) pohľad vyzerá ako normálny mladý muž (wtf, Steven?). Vo vedľajšej úlohe majiteľky obchodu sa objavuje 90-ročná (!) Rita Moreno, ktorá hrala aj v origináli. Konkrétne Anitu, za ktorú získala Oscara. ()
Pravdaže bol by som radšej, keby Steven Spielberg točil niečo pôvodné a nie niečo, čo už bolo dostatočne dobre nakrútené pred 50timi rokmi (s výnimkou blackface Portorikáncov, pravdaže). Ale ak sa spojí jeden z najlepších muzikálov všetkých čias a geniálny tvorca ako Steven Spielberg, nemôže to dopadnúť zle. Hoc je to len ďalšia Spielbergova nostalgia. ()
Na revitalizované West Side Story z dielne legendárneho Stevena Spielberga som bol vcelku zvedavý, a trochu som sa obával, či nebude odeté do nejakého moderného šatu, ale našťastie to bolo "staré dobré West Side Story" (alebo resp. nové dobré WSS). Vizuál sa mi veľmi páčil vrátane celej výpravy, kulís a kostýmov. Herecké obsadenie bolo obstojné, hoci voľba Rachel Zegler ako María sa mi moc nepozdávala a k jej charakteru mi akosi nepasovala. Ostatok osadenstva celkom fajn. Ale pošahanosť rivality Jets vs. Sharks zostala rovnako iritujúca ako aj predtým. Ale tie pesničky sú úžasné aj po 50 rokoch! ()
Spielberg miluje hollywoodsku klasiku, len jeho spôsob, ako s ňou nakladať je pomaly konformnejší a konformnejší. A ja nevidím dôvod, prečo to neakceptovať. Pod veľmi tenkou vrstvou akože politicky relevantnej hantýrky sa skrýva číra túžba natočiť remeselne dokonalý muzikál, kde sa možnosti súčasnej filmovej techniky harmonizujú s nostalgickou staromilskosťou. A ono to celé krásne funguje, aj keď by to vôbec nemuselo existovať. Banálna veta "však také pekné to je" vystihuje podstatu tohto filmu. A ja nevidím dôvod, prečo to neakceptovať. ()
Na muzikálové novince Stevena Spielberga West Side Story mě po první (a pravděpodobně ne poslední) návštěvě kina zaujala spousta věcí. Překvapivě ani ne z hlediska vyprávění, kdy Steven víceméně střídá perspektivy několika klíčových postav a subsvětů v jednoduché variaci na Romea a Julii. Napoprvé jsem si užíval spíše to, jakým způsobem je nakládáno s muzikálovou formou a jak se dociluje toho, aby hudební čísla jen neprotahovala stopáž a sloužila plynulému odvíjení příběhu. Značná část filmu užívá žánr muzikálu spíše jako zpestření a ozvláštnění nežli hlavní rámec, což poznáme hned v úžasné úvodní sekvenci, představující nehostinné newyorské ghetto a dvě znepřátelené party / subsvěty. Jen nenápadné bubnování a hvízdání vyvolává chytlavý rytmus, jemuž se přizpůsobuje i pohyb kamery a taneční choreografie. Ty nejsou opulentní a sebestředné, nýbrž promyšleně duplikují nějakou činnost či pohyb postav za nějakým cílem. V úvodu například aktéři skáčou na plot, sbíhají se ze všech stran a pouští se do pouliční potyčky, což se děje formou pečlivě inscenovaného tanečního čísla. V tomto ohledu je zajímavá také deklamovaná nestálost fikčního světa, kdy okolní prostředí evidentně neakceptuje, že se nachází uprostřed muzikálového příběhu s jeho vlastními pravidly. Herci tedy často blokují dopravu nebo se motají v cestě kolemjdoucím - Spielberg záměrně inscenuje více akcí v jednom záběru, aby ochránil od nudy a zívání ty diváky, kteří tanečním číslům a prozpěvování úplně neholdují. To se mění v prostřední romantické a melodramatické části, kdy se naopak hodně pozornosti soustředí na zpěv, prohlubující emoce a empatie. I tehdy nás ale scénář nenechává usnout a tvůrci si hlídají, aby texty písní nějak rozvíjely pocity postav, myšlenky o společenské disharmonii či další osobní motivace. Závěr pak od hudby zcela upouští a vše soustřeďuje na vyvrcholení příběhu tří romanticky propletených postav, které nenechá jedno oko suché… Pravda, třetí akt se zdlouhavým duetem titulních ženských hrdinek skřípe více, než bývám u Spielberga ochoten akceptovat, a odzbrojující vypravěčská kreativita pramení spíše v jednotlivých sekvencích nežli v lehce zdlouhavějším celku. Jenže těch obdivuhodných pozitiv, svádějících k další návštěvě kina, je přeci jen dostatek. Ony nejkreativnější pasáže jsou opět geniální - úvodní dlouhý záběr stoprocentně vtahující, setkání Tonyho a Marii kouzelné, jak to jen jde, a králem filmu je zhuštěné paralelní sbíhání k očekávané bitce dvou gangů. Tehdy Spielberg naplno ukazuje svou velikost a křížový střih mezi několika aktéry, jejichž rozdílné nálady a očekávání lehce splývají, je ukázkou filmařského mistrovství. A to se pochopitelně týká celé audiovizuální stránky, s níž si tvůrci nesmírně vyhráli - Kaminskiho kamera, střídající hladký pohyb při tanci a v interiérech s roztřeseností ve vypjatých scénách, úchvatné nasvícení a hra se stíny a také důraz na barevné spektrum, zřetelně oddělující oba znepřátelené subsvěty. Tolik líbivých a zajímavých podnětů nabízí každý rok stále méně filmů, a byť jsem letos některé velké hráče dosud neviděl (popřípadě nás čekají v případě Matrixu a novinky Paula Thomase Andersona), tak zde sebevědomě přivolávám minimálně čtyři Oscary (nejlepší film a režie velmi pravděpodobně, za kameru a kostýmy bych se vůbec nedivil a možná i za tu perfektní retro výpravu). Pokud můžete, jděte do kina - minimálně na intimnější randíčko snad neexistuje vhodnější a emocionálně všestrannější biják (i když to jako tradičně nemohu posoudit). 90 % () (méně) (více)
Galerie (67)
Photo © 20th Century Studios / Amblin Entertainment
Zajímavosti (13)
- Ansel Elgort lezl v balkonové scéně po požárním schodišti sám a snažil se přesvědčit produkci, aby mu nedávala žádné jištění. Nakonec však byl jeho požadavek zamítnut. (NiWi)
- Mike Faist zhubl téměř 10 kilo, aby mohl hrát roli Riffa, kterou inspirovali fotografie mladých členů gangu z 50. let 20. století. (NiWi)
Reklama