Tancuj Matyldo

Film, který se mi sice moc líbil, ale na plný počet se mi to v prní chvíli nezdálo. Jakoby tomu něco chybělo. Stalo se ale něco nezvyklého. Postupně to ve mně jaksi doznívá, vrací se mi jednotlivé pasáže, skvělé výkony, scénář, hudba a i po měsíci to se mnou jaksi stále putuje a nemůžu se zbavit dojmu, že jsem viděl něco výjimečného. Teď už vím, že to je na plný počet. Tvůrcům vzkazuji "bravo" a "díky"! Připojuji nádhernou titulkou "Waltzing Matilda"... (22.02.2024)

Docela depka. Silná. Zajímavý film, který ukazuje poctivou filmařinu ukazující, že Češi se snaží k návratu fundamentálnímu filmu. Zpátky ke kořenům. Jít na jistotu. Což u nás moc není. Takže i když je to krok vpřed. Je to vlastně krok dopředu. I když zde trochu vrtkavý. Super výkony. Hezká hudba. Celkově vzato spíše opravdu ten dojem nečekaného zásahu na psychiku. Scéna s oknem na konci nečekaně silná. (23.01.2024)

Pri filmoch s Alzheimerom to je stále približne to isté, okrem nevinného zabúdania pacient vystrája, zatúla sa, ohrozuje na živote seba aj iných, až to zachádza do neznesiteľných extrémov. Zmenou môžu byť len osudy okolia a ako sa s tým (ne)vysporiadajú. Komédia to je len v malej až mizivej miere, toto označenie film mať nemusel. Škoda, že dilema ústav/neústav tu rozhoduje o kladnej a zápornej postave, tak som to ja trochu pochopil, pokiaľ sa nemýlim. A domáca starostlivosť má byť trestom alebo očistcom za predchádzajúce zlé skutky, ako napríklad len tak mimochodom havarovanie pod vplyvom drog a bez vodičáku. (01.11.2024)

Manželé Petr a Nataša Slavíkovi natočili autobiograficky laděný film (viz zajímavosti) přibližující - nám, kteří onu tíživou zkušenost nemají - komplikovanou péči o rodinného příslušníka "postiženého" Alzheimerovou chorobou. Jako první musím říct, že si minimálně cením toho, že se co do celkového dojmu obešli bez laciného sentimentu, že se neuchýlili k "vulgarizaci" a "exploataci" (tedy že výsledný tvar nepřipomíná další smyšlenou storku z bulvárního časopisu pro ženy, dávající si za cíl vyždímat co nejvíc slz), naopak mně jejich přístup k tématu přišel relativně konstruktivní (dávající vzor adekvátní reakce na podobnou situaci) a empatický (až na tu karikaturu neschopnosti ošetřovatelů a sociálních pracovníků). Co se týče příběhu, tak podobně jako u Smyslu pro humor i zde není choroba pouze osobní a rodinnou tragédií, nýbrž příležitostí k tomu srovnat si hodnoty a dát do pořádku rodinné vztahy, tedy film se nesoustředí pouze na každodenní těžkosti, ale i na možnost pozitivní "metamorfózy", ne náhodou má slovo "krize" svůj původ v řeckém "krisis", kteréžto slovo může mít též význam "obrat" nebo "zlom". Může to vypadat jako nošení dříví do lesa, ale i za mě snímek stojí na výborných výkonech trojice Karel Roden, Regina Rázlová a Antonio Šoposki, obzvlášť se mi líbila paní Rázlová, z fleku bych jí dal toho Lva za nejlepší herecký výkon v hlavní roli (přiznávám, Přišla v noci jsem zatím neviděl), u Antonia Šopoského mě pak překvapilo, jak moc je podobný své starší sestře Marice Šoposké. 75 % (07.05.2024)

Strhující Roden i Rázlová. Místy mi až mrazilo. Ústřední linka pomalu se rozpadající osobnosti Matyldy byla svojí syrovostí na hranici geniality. Bohužel mi trochu vadilo, že vedlejší linka otec-syn byla ukázána tak nějak napůl. Proměna z hajzlů v nejlepší kámoše - tomu jsem prostě nevěřil. Na režisérský debut ale brilantně a zručně natočený kus o asi nejhorší nemoci, kterou kdy lidstvo poznalo. 80% (30.03.2024)