Mahler

Od životopisných filmů divák zpravidla těžko může čekat krátké stopáže, už jen proto, kolik je toho většinou potřeba do nich nacpat, nicméně pokud není látka dostatečně dramatická, může začít lehce nudit. Russell vlastně s ničím dramatickým a chytlavým nepřišel, tak se nudě snažil předejít po svém, totiž značnou (pře) stylizovaností a snahou o jakousi rádoby kontroverzi či provokaci. Ano, mám na mysli inscenovaný Mahlerův pohřeb a hlavně…ehm, nezapomenutelnou pasáž konvertování, která jistě nikoho nenechá chladným (jenže přiznejme si, kolik diváků si dokáže s časovým odstupem vzpomenout na něco víc než právě na ni?). Když si tento typ „pobuřujících“ scén publikum odmyslí, zbude mu už jen skladatelova hudba (a povedený odkaz na Smrt v Benátkách). Mahler v Russelově podání je tak akorát veskrze rutinní, místy dost nudný a až otravně zdlouhavý životopisný film (v naprosto neautentické a nehodící se angličtině). Možná trochu přísné, ale z mého pohledu „zasloužené“ 2*. (27.12.2014)

Život a dílo Gustava Mahlera. Nepovažuji se za žádného velkého znalce vážné hudby, ale měl jsem možnost slyšet celé dvě symfonie tohoto rakouského skladatele a obě se mi zdály velmi dobré, přičemž ta s pořadovým číslem 1 určitě patří mezi jeho nejzdařilejší díla. Jelikož jsem zvyklý zaujímat kritičtější postoj k hudbě než k filmu, očekával jsem, že mě možná tento film nadchne mnohem víc, než již zmíněná Mahlerova hudba, ale obě složky jsou pro mě asi srovnatelné. Na tomto pobuřujícím snímku mi nejvíce neseděly pseudorealistické obrazy a sny. Občas byly sice podařené, ale některé působily směšně nebo až trapně. Nejsem si úplně jistý, jestli je životopisné hudební drama a surrealistický film vhodná kombinace, ale i tak, jako celek to bylo fajn. (19.07.2012)

Výborný, originálny životopisný film...Rukopis Kena Russela sa mi teda dostáva riadne pod kožu...Uchvátil ma už v The Devils ( 1971) a tu takisto "chrochkám" blahom. Niekedy temné, niekedy surrealistické, niekedy dosť dekadentné - scéna na nádraží dýcha zvláštnym homosexuálnym dusnom, pripomínajúcim slávnu Smrť v Benátkach. Skvelý výkon Roberta Powella len korunuje tento polozabudnutý klenot. (23.08.2010)

"Jakého jsi vyznání? Jsem skladatel." Asi nejironičtější díl této neoficiální trilogie "životopisů" hudebních skladatelů. Rozhodně scéna přetvoření Žida Mahlera v Nového Siegfrieda je velmi groteskní. Ale vedle toho jsou tam i jiné scény - mytické bloudění malého Gustava lesem, kde se mu zjevuje bílý kůň, hororová scéna pohřbu zaživa nebo sice lehce směšné, ale zároveň i dojímavé vykreslení Mahlerova otce. Přes všechnu fantasmagoričnost asi nejpřístupnější dílo trilogie. (10.09.2011)

Popkulturní fantazie na kulturní téma. Strašně hloupé. Místy ještě horší. Zobrazení Almy coby árijské blondýnky (v kroji!) je urážlivé. A inscenace Mahlerovy konverze v režii Cosimy Wagner je přímo nechutná. Mahlera arci lze považovat za prorockého vizionáře, ale kdyby jeho tvorbu inspirovaly takovéhle kraviny, jeho vize a hudba by se ujaly nanejvýš v putykách. (20.09.2011)