Uneseni
Tvůrci:
Leslie BohemRežie:
Bryan SpicerScénář:
Leslie BohemKamera:
Joel RansomHudba:
Laura KarpmanHrají:
Dakota Fanning, Julie Ann Emery, Joel Gretsch, Desmond Harrington, John Hawkes, Ryan Merriman, Andy Powers, Frederick Koehler, Terry Chen, Sarah-Jane Redmond, Brent Stait, Ken Pogue, Jay Brazeau (více)Obsahy(1)
Je rok 1970 a plukovník Crawford (Joel Gretsch) je nucen odejít do důchodu poté, co prohlásil, že našel potenciální přistávací dráhu pro cizí lodě, která se však ukáže být jen piktogramem v obilí vytvořeným Tomem Clarkem (Ryan Hurst). Ten tak Crawforda plánovaně zdiskreditoval jako pomstu za zlomené srdce své matky, s kterou si ošklivě zahrál. Jeden z Crawfordových synů Sam (Ryan Merriman) spatří novinovou zprávu o archeologickém nálezu na Aljašce, který nese stejné hieroglyfy jako kovový předmět, který drží zamčený jeho otec v sejfu. Cestuje na Aljašku, aby zjistil více. Jesse Keys (Desmond Harrington) dospěl v mladého muže, vrací se z války a žije sebedestruktivním způsobem života. Při hospitalizaci ale nachází důvod, proč přestat. Je jím zdravotní sestra, kterou potkává v nemocnici. (sator)
(více)Recenze (3)
Tak jsem hodinu a půl poznával Crawfordovic rodinu, celkem se ti jeho kluci potatili, ale že by to bylo kdovíjak záživné říct nemohu. Obzvlášť, když se tu skoro nic jiného neděje a celá ta ústřední zápletka je upozaděná co nejvíc to jde. Jestli mě tohle čeká i v dalších epizodách, tak už se teď vůbec netěším, jelikož stopáž jednotlivých epizod mi pořád přijde až moc dlouhá... 3* ()
Co z nás dělá lidi? Že jsme schopni myslet, že jsme schopni cítit smutek a bolest? Možná. Že se umíme smát? Doufám. Cítíme bolest,smějeme se a známe minulost, současnost a do jisté míry i budoucnost. Možná že lidi z nás dělá to, že víme přesně tolik abychom si mysleli že víme kam jdeme.------- Vzpomínám jak mi maminka říkala, že byla v kostele jen jednou, se svou matkou o Velikonoční neděli. Když kazatel prohlásil, že Království nebeské je v ní samotné, vyděsilo ji to málem k smrti, znamenalo to, že je na všechno sama. Lidé chtějí útěchu něčí silné náruče, vzhlížejí k hlasům ve své hlavě k drogám vzhlížejí k obloze. ---------- Když jste malé děcko, necháte se unést téměř vším. Mýdlovými bublinami nebo proudem vody z hadice v něm se klene duha nad čerstvě posekaným trávníkem. Dospívání nejspíš znamená, že stále obtížněji hledáte cestu zpět do těch míst, kde vás něco může unést. Jediná příležitost kdy vídám dospělé se stejným výrazem ve tváři je tehdy, když jsou právě zamilovaní.----- ()
O něco slabší díl, důležitých informací zde bylo poskromnu a tedy musím říct, že ti Crofordovic jsou teda pěkně povedená rodinka. ()