Režie:
Robert AltmanScénář:
Doran William CannonHudba:
Gene PageHrají:
Bud Cort, Sally Kellerman, Michael Murphy, William Windom, Shelley Duvall, René Auberjonois, Stacy Keach, Margaret Hamilton, John Schuck, G. Wood (více)Obsahy(1)
Brewster McCloud (Bud Cort) žije v ústraní v katakombách houstonského astrodómu. Jeho životním snem je létat jako pták. Proto studuje anatomii a pohyby ptáků a vyvíjí podle jejich vzoru létací aparát. Kromě toho intenzivně trénuje, poněvadž se chce vznést silou vlastních svalů. Brewster je podporován svým strážným andělem, misteriózní Louisou (Sally Kellerman), která je nekompromisní ke každému, kdo by jen v nejmenším chtěl stát Brewsterovi v cestě při uskutečňování jeho plánu. (MacGuffin)
(více)Recenze (7)
Brewster McCloud (Bud Cort) žije v ústraní v katakombách houstonského astrodomu. Jeho životním snem je létat jako pták. Proto studuje anatomii a pohyby ptáků a vyvýjí podle jejich vzoru létací aparát. Kromě toho intenzivně trénuje, poněvadž se chce vznést silou vlastních svalů. Brewster je podporován svým strážným andělem, misterio´zní Louisou (Sally Kellerman), která je nekompromisní ke každému, kdo by jen v nejmenším chtěl stát Brewsterovi v cestě při uskutečnování jeho plánu. Z důvodu Louiseou zaviněné, záhadné serie vražd, je na pomoc, ale i ke zlosti místní policie, povolán ze San Francisca oslavovaný vyšetřovatel Frank Shaft (Michael Murphy), jenž se Brewsterovi brzy pověsí na paty... Solidní bláznovina, s výbornými závěrečnými záběry Brewstera, letícího v Astrodomu. Je to za tři a půl šternu. ()
Robert Altman je nepochybně zajímavý režisér s velkými ambicemi napříč žánry, ale kdyby ještě žil a točil, po zhlédnutí Brewstera McClouda tu zřejmě napíšu, ať se o čistou žánrovou komedii raději příště nepokouší. Jednak ten jeho umělecký styl naplněný pomalým tempem a pečlivým dokumentováním prostoru v kombinaci s komedií dohromady nefunguje nejlépe, ale hlavně se mi potvrdilo to, co už jsem trochu cítil i v (jinak za mě skvělém) Nasvhille, kde se Altman ze začátku taky pokoušel o humor... a sice, že je to strašný suchar. Sice se zde snaží za každou cenu udělat ohromně vtipný film, ale zmůže se při tom často jen na výstřední úlety (jako s tím šíleným průvodcem) a podivné bizarnosti, které sice působí originálně, ale málokdy skutečně vtipně, nebo si naopak libuje v primitivních vtípcích, s nimiž někdy zachází až do fekálností. Když tu na začátku někoho posral z výšky pták velkým bílým hovnem, pokroutil jsem očima. To jsem ještě netušil, za jaký geniální nápad to zřejmě Altman považuje, že ho pak ještě x-krát zopakuje a vyvine z něj osobitnou zápletku na pokračování. Měl štěstí, že alespoň filmařina mu šla skvěle od ruky a rovněž v téhle bizarní slátanině se mu podařilo natočit několik výborných scén - jako úplně nejlepší bych viděl dlouhou policejní auto-moto honičku (k tomu s jedním z mála funkčních vtípků, s "tancem" aut na mostě). Na Sally Kallerman, která je zde nádherná, se taky hezky dívá, ale jako celek to šlo totálně mimo mě, nezlepšilo mi dojmy ani závěrem a po třech vesměs skvělých letošních zkušenostech s Altmanovou tvorbou (byť pokaždé s jistými výhrady) se tady pro mě konalo nikoliv zklamání, ale přímo rozčarování. [45%] ()
Altman je enfant terrible s ojedinelým, niekedy až príliš nepreniknuteľným zmyslom pre humor. A v Brewster McCloud nakrútil jednu z najlepších autonaháňačiek v dejinách (práve v nej sa kryštalicky definuje jeho rozvoľnený "love to hate" vzťah k hollywoodskym filmovým konvenciám). Už len kvôli nej má zmysel túto roztatárenú podivnosť, sabotujúcu hollywoodske "good manners" označkovať ako "neprávom prehliadaný film". ()
nemam rad presladene romanticke komedie /tie s Rokom hadsnom su tak presladene az su odporne/ a tuto ide o fantasy komediu. Bud Cort studuje kadejaku faunu, vyvija stroj ktory dokaze lietat a do toho este trening ...... jeden z tych lepsiich filmov Roberta Altmana, a to asi najznamejsi je pre mna hrac 1992. 74 % ()
Sedmnáct let před Wendersovým "Nebe nad Berlínem" vytvořil tehdy ještě začínající Robert Altman své pojednání o jednom místě v čase, andělech zbavených křídel a lidech toužících po svobodě. První z altmanovských mozaik lidského hemžení, které se staly režisérovým trademarkem, překvapí především tím, že na rozdíl od pozdějších vyzdvihovaných milníků "Nashville" či "Prostřihy" se nejedná o vážné drama. Naopak představuje poťouchlou frašku, která oplývá symboly a metaforami, ale současně parafrázuje i znevažuje schémata hollywoodských spektáklů. Schizofrenně zábavný princip adorace i jízlivého podvracení pak tvoří základ celého filmu a jeho jednotlivých motivů. Díky tomu "Brewster McCloud" pojednává současně o všem i o ničem. Je tu detektivní linie o sériovém vrahovi, jehož oběti jsou spíše symbolické, i screwballový příběh o lásce, která nás nadnáší, ale také strhává k zemi. Obsahuje spektakulární automobilovou honičku i úvahu o idejích, které jsou opojnější a nosnější než jejich realizace. Rozkrývá sociální role a hierarchie, co činí jednak metaforicky, parodicky, ale také skrze samostatnou linii praštěného ornitologického komentáře. A v neposlední řadě je to film o hovně, přesněji řečeno o ptačím trusu. Na první pohled se "Brewster McCloud" jeví jako praštěná absurdita bez ladu a skladu, ale jak je vidno z pečlivě detailní práce castingu, kostýmů a výpravy, v jeho nitru tepe srdce promyšlenosti a propracovanosti. Podobně jako ve stejném roce vzniklý a ještě o několik řádů filmařsky i narativně volnomyšlenkářštější "Plyn" Rogera Cormana zrcadlí také tento film étos hippie generace. Nevyhnutelně pak podrývá nejen autority a konzervativní stavební kameny společnosti, ale také filmových žánrů i klasické narativní logiky. "Brewster McCloud" hraje podle zela vlastní poťouchlých pravidel a zůstává tak nejrozpustilejším a nejsvobodomyslnějším filmem Altmanovy pestré filmografie, ve které bohužel komedie bývají obvykle přehlíženy na úkor jeho filmů z vážných žánrů. ()
Galerie (42)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Reklama